Ithaca je městečko s necelým počtem 30.000 obyvatel, k nalezení na půl cesty k Niagárským vodopádům z New York City, proslulého centra s oprávněnou pověstí Sodomy a Gomory, v roce 2001 mohamedánským zásahem ochuzeno o dva mrakodrapy a přemnoho životů.

Ithaca má k dispozici jezero Cayuga, 40 mil dlouhé, téměř 4 míle široké, různě hluboké, a tam na okolnich svazích se daří vinicím s několika tucty příležitostí, kde popít zejména bílá vína výtečné kvality, toť zásluhou zdatných, zejména německých přistěhovalců.

Začátkem dvacátého století pionýři filmových novot tam natáčeli své němé opusy, dřív než prý vzniklo něco celému světu známé jako Hollywood.

Pozoruhodnější je ale ona univerzita, ještě dost v divočině zrozená zásluhou dvou usedlíků - Ezry Cornella a Andrewa Dicksona -, toť v roce 1865, když končila občanská válka Jihu proti Severu. Univerzita znamenitě rozkvetla, její campus sídlí na rozsahu 19 čtverečních kilometrů, momentálně s 14.000 undergraduate students, s doktorskými kandidáty celkem 21.900. Toto učiliště je jedním ze sedmi či osmi náramně prestižních adres takzvané Ivy League - Břečťanové ligy, kterou tvoří Harvard, Yale, Princeton, Columbia, další takové záviděníhodné instituce.

Se žádostí o přijetí na Cornell uspěje 14 % zájemců. Takový úspěch ale znamená značné finanční břemeno: v roce 2016 roční poplatky pro rezidenty státu New York byl $34.000, zatímco kdokoliv, ať ze sousedního státu New Jersey nebo z dálné Tramtárie na opačném konci světa, je momentálně $50.700. Takto důkladně ochuzen, přijatý zájemce má možnost volby více než 100 studijních oborů, mezi nimiž například je i tuze hodnocená škola hotelová. Campus se značně hemží tvářemi asijskými, včetně čínských, oficiálně stále komunistických. Z pedagogů českého původu je několik ekonomů. Již nežijící George Gibian byl profesorem literatury zejména německé. Karel Husa, pedagog, hudební skladatel.mezinárodně proslul.

Univerzita ve vlastních kapsách má momentálně endownment - nadace, dotace ve výši 6,8 miliard dolarů, vesměs zásluhou štědrosti úspěšných graduantů. Leckdo získá stipendium, s ním třeba už přijede z dálných zemí.

V celosvětovém hodnocení kvality vysokoškolského vzdělávání, podle značného množství kriitérii uznávaného systému WORLD UNIVERSITIES RATING 2015-2016,

Cornell se umístnil na 18. místě. Z českých učlišť nejlépe dopadla Karlova univesita na místě 240. Západočeská univerzita v mém rodném pivním městě nijak nezazářila.

- - -

Vlastně svou celou americkou pedagogickou kariéru jsem absolvoval v sousedství Ithaky. Odtud za mnou dojížděl student s podivnýnm zájmem o tehdejší československý socialistický právní systém. Na jednom z našich setkání se ozval s otázkou, zda bych měl zájem se setkat s českým spisovatelem, momentálně pozvaným rezidentem na Cornellu. Ptám se a ke svému úžasu jsem se dozvěděl, že to je velikán Škvorecký. Při první příležitosti jsme za ním dojeli, s Josefem a jeho Zdenou se seznámili. Oni pak přijeli za námi a od té doby jsme se stali přáteli nejbližšími. Josef se stal kmotrem našeho tehdy ještě nenarozeného potomka a mě přiměl zajímat se o české literární počínání. Vánoce a silvestry jsme posléze společně mnohokrát trávili na našich vzájemných adresách nebo se potkávali na klimaticky přiznivější Floridě.

Jednou jsem Josefa vezl z jeho Toronta do Ithaky k příteli Gibiánovi, který tam u jezera měl hostem pražského návštěvníka Bohumil Hrabala. To ještě bylo před listopadem, v době normalizace či abnormalizace. Z návštěvníka jsem mínil mámit podrobnosti o estébáckých hanebnostech a on mě mátl ujištěním: „My se estébáků nebojíme, ale z koho máme strach, jsou číšníci!“

Tehdy se na Cornellu konalo cosi výlučně československého, výstava jeho moderního umění, o vše se starala odbornice Meda Mládková, posléze se zaslouživší o zrod umělecké adresy na pražské Kampě.

Hodně jsem tehdy popíjel s Arnoštem Lustigem a dost také klábosil s Věrou Chytilovou. Její záměr přemluvit tamější univerzitní oficiály, aby ji za podstatnou sumu pozvali k semestrálnímu přednášení o stavu tehdejšího českého filmu, se však neuskutečnilo z nedostatku její znalosti anglického jazyka.

- - -

Po tomto dlouhém úvodu se konečně dostávám k akuální současnosti - k tématu tuze háklivému, obviněním z rasismu čpícímu. Pokusím se mu vyhnout s odkazem na velmi čerstvé sdělení „Black-on-Black Racism at Cornell“, jehož autor je stoprocentní černoch, a proto si může něco tak politicky nekorektního troufnout. Uveřejněno bylo v Townhall předminulý týden, 11. listopadu 2017. Začíná sdělením výsledku Rasmussenova průzkumu z roku 2013, zjišťujícího odpověď na otázku, zda většina amerických bělochů nebo Hispánců nebo černochů jsou největší rasisté. A výsledek byl tento: běloši 15 %, Hispánci 18 %, černoši 37 %.

Tím se dostáváme ke Cornellu a organizaci Black Students United (BSU), která se značně angažuje ve svém rasismu proti černochům - nikoliv všem, ale pouze proti těm z Afriky a karibské oblasti.Podivné, že ano. Tolik se teď údajně zdůrazňuje půvab „diversity“ – rozličnosti - a najednou by měla nebýt.

Příčina je jaká? Cornellští BSU si stěžují, že studijní výkon těch neamerických černochů je značně zřetelnější. Například na prestižních Ivy League učilištích černoši neameričtí tvoří vysoké procento 41 %. Mnozí z nich jsou outsideři, kteří se musí potýkat s většími překážkami, však pocházejí z prostředí, kde angličtina velmi často není jejich původním jazykem.

Amerika utratí na své žactvo podstatně víc peněz, než je tomu v naprosté většině ostatních států (Švýcarsko, Rakousko, Norsko a Lucemburk jsou výjimkou).

Například ve veřejných školách metropole Detroitu pouze 7 procent žactva v osmé třídě povinné školní docházky je schopno řádně číst a pouze 4 procenta obstojí v matematice. Takové jsou výsledky v prostředí s výdaji přesahujícími 18.000 dolarů na každého žáka (výsledek uveřejněn v 2015 National Assessment of Educational Progress tests).

Autor Elder doporučuje stěžující si studentské organizaci BSU seznámit se s dopisem uveřejněným v The Wall Street Journal: „Vyrostl jsem v Kongu a mám řadu přátel v USA z Konga a jiných afrických států, kteří jsou tady za účelem vzdělání nebo za lepším životem. Každý z nich je vděčný za příležitost tady získat výtečné vzdělání. Většina sem přišla z rozličných kultur s málo penězi a omezenou znalostí angličtiny. Je zajímavé, že jsem nikdy nikoho neslyšel si stěžovat o nějaké diskriminaci, překážkách nebo že by byli nějakou obětí. Naopak jsou tady vděční. V porovnání s Cornellovou BSU, kteří mají pocit, že si zaslouží, aby se s nimi zacházelo líp, než s kýmkoliv jiné rasy. Postoj amerických černochů vůči jiným černochům z Afriky nebo Karibiku je děsivý (is appaling). Když mí přátelé z Konga jsou vděční za zdejší příležitosti, a přitom mají víc obtíží překonávat, proč se američtí černoši domáhají přednostního zacházení? Řekněme, co to doopravdy je: rasismus. A ten se prosazuje pod záminkou pronásledování (victimization) a nároku na přednostní zacházení proti komukoliv jinému.“

Jak pravdivé, tuze přikyvuji. Ano, takto si to politicky tolik pokrokoví liberálové vybudovali - například přednostním, údajně dočasným systémem Affirmative Action již trvajícím tři generace. Mnohokrát jsem musel vyslechnout od ideologicky citlivých profesorských kolegů, samí to ovšem běloši, že my jsme stále odpovědni za otroctví, na což jsem toliko namítal, že žádného otroka jsem neviděl, natož abych ho vlastnil.

Dodatečně jsem ještě mohl dodat, že běloští otrokáři toliko takové „zboží“ kupovali od jiných domorodých Afričanů, mnohdy příslušníků stejného kmene a dokonce i vlastní rodiny. A teprve nedávno, od amerického černošského autora - buď vzdělanci Williams nebo Sowell - jsem se dočetl o někdejší občasné existenci černochů v roli otrokářů.

KONEC