Motto: Se stoupající dávkou ionizujícího záření stoupá pravděpodobnost poškození organismu (wiki).

Stochastický – nový módní výraz amerických komentátorů, jenž má charakterizovat agresivní slovní zamoření veřejného prostoru zvyšující příklon labilnějších osob k terorismu. Po dvou měsících od atentátu na Donalda Trumpa zažila Amerika opět trauma z druhého pokusu o jeho život. Kdyby se podařil, nastalo by v rozpolcené společnosti nepředstavitelné běsnění, dost možná na hraně občanské války. V předvolebním klání sice na sebe oba prezidentští kandidáti útočí lživými hesly, memy, jak se dnes říká, aby se daly dobře zapamatovat (memory). Harrisová nese část zodpovědnosti za otevřenou hranici, ale Trumpa už celá léta označují demokraté smrtelnými přívlastky jako autoritářský, zločinný, potenciální diktátor (ačkoli vědí, že jeho vláda ústavní pořádek neohrozila), ba někdy ho i přirovnávají k Hitlerovi. Není divu, že se pak na záchranu Ameriky objeví atentátník.

Politologové mnohdy zbytečně teoretizují. „Stochastický terorismus“ je podle nich důsledkem ideologické války, oné postpravdivé politiky a ozbrojené „pravdivosti“. „Pravdivost“ (truthiness) má dnes označovat vyjádření, jež pouze zní pravdivě, neboť v době, kdy převažují emoce, na faktech nezáleží. Toxická rétorika má za cíl absolutní znectění oponenta, dehumanizaci, jež zbavuje terč jeho lidství, tak jako nacisté karikovali Židy. Trumpa považuje americká levice za čiré zlo a jeho příznivce (polovinu národa) za ubožáky a dezoláty hodné pohrdání (deplorables), jak kdysi ve slabé chvíli prozradila Hillary Clintonová

Elegantněji vyjádřil postoj levice Barack Obama: „Na Středním západě je už 25 let nedostatek pracovních příležitostí a sliby předchozích vlád nikam nevedly. Nedivte se, že tu jsou lidé zahořklí, chytají se zbraní nebo náboženství a vyjadřují odpor k lidem a imigrantům, kteří nejsou jako oni…“ (2008)

Podle demokratů tedy náboženská víra a nesouhlas s masovou imigrací nejsou legitimní názory, nýbrž symptomy hospodářského úpadku. Cožpak lze diskutovat s někým, kdo není schopen racionálního uvažování? Jinak řečeno, k progresivistické ideologii alternativa neexistuje a ti, co nesouhlasí, jsou nepřátelé.

Americká republika je snad jediná země založená na víře, proto je také velmi křehká. Podle nedávno vydané knihy profesora J. D. Huntera Democracy and solidarity má americká kultura dva rysy. Jeden je založen na osvícenské víře v individuální rozum a přesvědčení, že neutrální instituce demokratického procesu tříbí společenské názory a umožňují férový kompromis. Avšak demokratická svobodná společnost potřebuje k soudržnosti společně vnímané hodnoty, bez nichž je tolerance neudržitelná. Donedávna takový kulturní tmel poskytoval etický monoteismus Bible, víra v objektivní morální řád. Ještě v roce 1958 by pro ateistického prezidentského kandidáta hlasovalo pouze 18, dnes už je to 60 procent. Křesťanství bylo z veřejného prostoru dávno vyhoštěno.

Neo-osvícenský americký filozof John Dewey, jenž měl velký vliv na poválečné školství, chtěl biblickou morálku nahradit světskou racionální etikou. To je ovšem naivní, lidé jsou hříšní a empirická věda o konečném smyslu života nic neví. Odpuštění není racionální ctnost tolerance. Nová etika společenské spravedlnosti a inkluze v nultých letech 21. století (možná z rasistického komplexu) postavila svou ideologii na skupinové identitě. Tím ale povstaly vzájemně nevraživé skupiny, jež se považují za diskriminované a ostatní považují za privilegované utlačitele. Chybí-li společnosti organická solidarita, nezbývá než nastolit státní násilí. Před pěti lety potvrdil průzkum postojů Demokratické strany, že její těsná většina považuje republikány za zlo a byli by rádi, kdyby vymřeli. A samozřejmě Trumpovi dezoláti jim to oplácejí. Doufejme, že americká republika přijde k rozumu a svůj osvícenský princip obnoví přinejmenším na nějakém minimálním základě pravdy i příslušnosti ke společnému osudu a nevydá se na cestu k diktatuře.