Neviditelný pes

USA: Chvála variability

2.4.2020

I v době koronavirových otázek víme, že pestrost je výhodou nejen předvolební Ameriky

Americký novinář Jim Geraghty na webových stránkách National Review ironicky zmínil tento postřeh:

„Sociální média odvedla ‚úžasnou‘ práci při objasnění pravdy o koronaviru. Každý, kdo se méně než vy obává o sebe či své blízké, že se nakazí virem, je naivní, nezodpovědný, neinformovaný a jde mu jen o ekonomiku, peníze a zisky, nikoli o lidské životy. Každý, kdo se obává více než vy, že on či jeho blízcí se nakazí, je paranoidní, neurotický, nechápe statistiku a jsou mu lhostejná pracovní místa, zničené podniky a všechna ta bída a hrozba veřejnému zdraví, jež způsobí ekonomická krize.“

Ta diskuse ostatně už proběhla i u nás. Nechápejme ji však jako primitivní volbu „ekonomická prosperita versus lidské životy“, je to složitější.

Kdyby se vlády nepokusily zastavit pandemii, zdravotnictví by bylo zahlceno, nemělo by už dostatečnou kapacitu léčit, co dnes léčí běžně; a následoval by ekonomický propad.

Na straně druhé kdybychom stav nouze prodlužovali příliš dlouho a ekonomika by zkolabovala, nešlo by jen o ekonomické ztráty, ale i o ztráty na životech v důsledku sebevražd, alkoholismu či drogové závislosti zoufalých. Za určitých okolností snaha zachránit lidi před virem za cenu ekonomické katastrofy může vést k většímu počtu mrtvých, než by si sám virus vyžádal.

Na počátku krize

Před dvěma týdny jsem odhadoval, že prezident Trump, který v dobré ekonomické kondici země směřoval k vítězství v prezidentských volbách v listopadu, v důsledku pandemie a jejích následků – ekonomické recese a ztráty na životech – nejspíš prohraje. Nyní mu však preference stouply, protože vystupuje jako válečný prezident, bojující proti viru. On sice původně bagatelizoval hrozbu pandemie a i nyní chce stav nouze ukončit co nejdřív (o Velikonocích), aby se ekonomika opět rozběhla. Možná z ohledů na své znovuzvolení, ale možná i kvůli tomu, že ekonomická krize může způsobit více mrtvých než virus. Jenže USA jsou nyní jen na počátku krize, takže pád jeho popularity ještě nastat může.

Jeho v podstatě již jistý (? – viz dále) protikandidát Joe Biden je v suterénu svého domu, kde natáčí videoprojevy k národu, v nichž nezřídka říká nekoherentní či protismyslné věty, takže coby lídr opozice příliš efektivní není.

Dan Patrick, konzervativní viceguvernér Texasu, dá médiím sdělení, že mnozí prarodiče (jako on) by raději zemřeli, než aby uvrhli své vnuky a vnučky do krize, jakou byla ta velká na přelomu 20. a 30. let 20. století. Argument u Trumpa zakrytý tak otevřeně vyhrotí: raději smrt více starších lidí (v důsledku pandemie) než obětování štěstí dnešní a příští generace (v důsledku ekonomické krize).

Andrew Cuomo, silně levicově-liberální guvernér nejpostiženějšího státu New York prohlašuje, že jeho maminka (88 let) není obětovatelná, nikdo není obětovatelný, záchrana životů je prioritou. Vystupuje stejně energicky jako tehdejší starosta New Yorku Rudy Giuliani po útocích 11. září 2001; pro demokraty se stává hrdinou. Někteří spekulují, že nikoli starý a řečnicky neobratný Biden, nýbrž právě energický Cuomo by se měl stát jejich kandidátem na prezidenta coby ten nejschopnější porazit Trumpa; ale jak to zařídit...

Bill de Blasio, současný starosta New Yorku, navrhuje propustit vězně z věznic, protože tam se virová nákaza bude šířit neomezeně. (Už chápete, proč mnozí Američané stáli dlouhé fronty před obchody se zbraněmi? Pro případ krize a kolapsu veřejného pořádku.)

Křesťanský konzervativní autor Rod Dreher, autor bestselleru Benediktova cesta, vydaného i u nás, si zoufá, že Patrick, který je proti potratům, si méně váží životů starých lidí, než propotratový Cuomo, který je za právo na potrat po celých devět měsíců těhotenství.

A mladí technokraté vyznávající boha Dionýsa a inspirovaní Nietzschem mají za to, že příliš maličcí, nenarození, a ani příliš staří nemají stát v cestě „štěstí“ mladých, výkonných a silných.

Mnoho otázek a jedna jistota

Ohledně koronaviru stále mnohé nevíme. Získá imunitu člověk, který již nákazu prodělal, nebo se může nakazit znovu; tj. lze dosáhnout tzv. skupinové či davové imunity? Nevíme. Vyvineme proti viru vakcínu? Ano, ale za půl roku, za rok? Nevíme.

Aristoteles učil, že nejvyšší politickou ctností je prozíravost, rozvážnost, praktická moudrost. Do kdy je správné udržovat stav nouze v boji proti viru, a kdy už je správné ho ukončit, aby se ekonomika obnovila? To nelze exaktně vypočíst, musíte to prozíravě odhadnout, „cítit to v kostech“. Někteří politici tu prozíravost mít budou, jiní nikoli. Proto je dobrá variabilita postupů v různých zemích, abychom se poučili.

Správné je nejen, aby zeměkoule nebyla jeden stát (na bázi OSN v podobě tzv. globálního vládnutí), ale aby pluralita a variabilita států byly i uvnitř Evropské unie či USA. Co je dobré pro Švédsko, nemusí být dobré pro Maďarsko; a co je dobré pro New York, nemusí být dobré pro Texas.

LN, 31.3.2020

Autor je ředitel Občanského institutu



zpět na článek