Podle některých výroků z amerických médií je zřejmé, že ve Spojených státech vrcholí nenávistná kampaň proti Donaldu Trumpovi. Od demokratů i od některých republikánů znějí obvinění ze zrady amerických zájmů.

Vrcholné setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem skončilo. Jeho výsledky, pokud pod tím budeme chápatjeji tiskovou konferenci po jednání, tvrdě kritizují americká liberální média a většina zákonodárců Demokratické strany. I mezi senátory za republikány znějí hlasy, že Trump „zradil“ Spojené státy. Zdá se, že setkání Trumpa s Putinem je zřejmě poslední fáze ostudné protitrumpovské kampaně. Výzvy demokratických politiků, aby Trump setkání zrušil, a kampaň v tak zvaných liberálních médiích (CNN, The New York Times a další) nahrává tomu, že se „liberálové“ pokusí před podzimními volbami v USA zahájit s americkým prezidentem proces impeachmentu. Tak hodnotím názory, že Trump „zradil USA“ například tím, že nevyjádřil jednoznačnou podporu FBI a jejímu vyšetřování údajného ruského vlivu na americké prezidentské volby. Připomeňme, že v FBI byli agenti, kteří spolu komunikovali stylem, že Trump se nikdy nesmí stát prezidentem. Takové policii bych také nevěřil, zvláště poté, co česká policie má na svědomí pád vlády Petra Nečase a nástup hnutí ANO s Andrejem Babišem včele.

Podívejme se proto na světové neuralgické body:

1. Krym - okupace poloostrova z časného jara 2014 proběhla bez jediného výstřelu. Rusko využilo oslabení centrální vlády v Kyjevě (pád „proruského prezidenta“) a pomocí „dobrovolníků“ v uniformách bez výložek obsadilo Krym a zrežírovalo referendum, v němž se Rusové žijící na Krymu přihlásili k Rusku. Tehdejší americký prezident Barack Obama se nezmohl vlastně vůbec na nic a nechal jednání o ukrajinské krizi na bedrech Německa a Francie pod patronací Běloruska. Nic z ujednání o řešení ukrajinské krize v tomto formátu se nenaplnilo - například se v dohodách mluvilo o tom, že Ukrajina získá zpátky svrchovanost na své hranici s Ruskem v Donbasu. Donbas je stále ruský a postupně prorůstá s Ruskou federací. Žádné z takzvaných korektních médií to německé kancléřce nejen nevyčítá, ale dokonce ani nepřipomíná. Jakou cenu tedy mají proklamace o tom, že v časech Donalda Trumpa v Bílém domě musí být EU „jednotná“?

2. Ruská hrozba - s okupací Krymu a válkou na východě Ukrajiny se dostala do popředí takzvaná ruská hrozba. Ne, že by vojenská síla Ruska nestála za řeč. Nicméně teprve ukrajinská krize ukončila přítomnost ruských zástupců u NATO. Z Ruska se přes noc stala největší hrozba. Tehdy koloval takový „vtip“ - jak půl miliardy Evropanů žádá tři sta milionů Američanů, aby jim pomohli se sto padesáti miliony Rusů. Ruska se obávají pobaltské státy, a právem. Už jednou zažily ruskou okupaci a ta se protáhla na padesát let. Nicméně první reakce Západu v éře Obamy byla asymetrická - na vojenskou politiku Ruska zareagoval vyhlášením sankcí. A právě zde je potřeba připomenout, že poněkud zvláštních - sankce se například vůbec nedotkly německých investic do plynovodu Baltským mořem. Toho plynovodu, který oprávněně kritizuje Trump jako další závislost Německa na Rusku, kterého se to samé Německo údajně obává a požaduje, aby ho Spojené státy a NATO před Ruskem bránily. To je velmi podivná situace.

3. Obchodní válka - Evropu natolik pobouřil Trumpův projev pro CBS, kde EU nazval obchodním nepřítelem, že je to bezmála hlavní zpráva dne. Donald Tusk, předseda Evropské rady, dokonce napsal, že USA a EU jsou přátelé a kdo tvrdí opak, šíří „fake news“. Delegace EU v čele s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem a právě s Tuskem byla tou dobou v Číně, aby jednala o „zabránění obchodní válce“. Jen tak mimochodem ze zpráv uniklo, že saldo obchodu EU s Čínou dosáhlo podobně jako saldo USA s Čínou v roce 2017 své pro EU nejhorší bilance. A že Čína udržuje pro zboží z EU vysoká cla a některá dokonce ještě zvýšila. To je čítankový případ evropské politiky - tak dlouho se EU zasazuje o odstranění celních bariér, až se dopracovala k nejhoršímu výsledku obchodní bilance a Čína brání dovozu z EU cly. Právě proto štve Trump evropské politiky, protože říká věci podle svého a nikomu včetně „přátel“ z EU nepodkuřuje, jako to dělal Obama.

4. Islámský stát a Sýrie - v době, kdy syrský režim poprvé prokazatelně použil chemické zbraně proti svému obyvatelstvu, se dokonce i tehdejší významná členka Demokratické strany a pozdější kandidátka na prezidenta USA Hillary Clintonová vyjadřovala pro intervenci v Sýrii. Obama odmítl a situace v Sýrii se během krátkého období dramaticky změnila. Islámský stát ovládl velké části Sýrie a syrský režim byl před zhroucením. Zasáhlo Rusko, pomohlo Asadovi překonat nejhorší krizi a syrský režim s ruskou i íránskou pomocí postupně porazil „rebely“. Islámský stát se předmětem zájmu Ruska stal později a na východě Sýrie ho porazily kurdské milice s podporou USA. Do bojů pak zasáhlo i Turecko a to dnes kontroluje syrské pohraničí a usiluje o jeho začlenění k Turecku. Trump podle všeho naléhal na Putina, aby garantoval bezpečnost Izraele a omezil aktivity Íránu v Sýrii. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je v Moskvě co dva měsíce a snaží se na Putinovi získat příslib garance bezpečnosti pro svůj stát. V den jednání Trumpa s Putinem provedlo v Sýrii izraelské letectvo desítky náletů na oblast kolem města Allepo.

5. USA - od „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí k Trumpovi“. Spojené státy díky „korektním“ liberálním médiím prošly v éře Baracka Obamy cestou dalšího „upevňování“ multikulturalismu a politického liberalismu, což v jejich podmínkách znamená silný příklon doleva. Příkladem toho byla i Obamova reforma zdravotnictví, která do systému zapojila nově několik desítek milionů obyvatel USA. Na rozdíl od předpokladů se zdravotní pojištění pro všechny poněkud prodražilo a stalo se trnem v oku republikánům. Nicméně pokus Trumpa nahradit takzvanou Obamacare se nezdařil kvůli kverulantům v Republikánské straně, kde je pravidelně proti senátor John McCain. Po porážce Clintonové ve volbách však Demokratická strana rozehrála hru o vlivu Ruska na volby v USA. Muellerova komise šetří a šetří a stále více je zřejmé, že nic na Trumpa nemá. Obvinění proti dvanácti „agentům“ Ruska, kteří údajně napadli počítače Demokratické strany, mělo působit na to, aby setkání Trumpa s Putinem zkrachovalo ještě dříve, než začalo. Protiruská hysterie Demokratické strany už dosáhla úrovně, v níž je ochotna zajít až k vyhlášení impeachmentu proti prezidentovi. Zatímní většina Demokratické strany považovala impeachment spíše za výhodu pro Trumpa. To se může po jednání Trumpa s Putinem změnit - „korektní média“ prahnou po skalpu Trumpa a je jistě připravena obrovská mediální masáž veřejnosti. Zda nakonec Demokratická strana k impeachmentu přistoupí, se sice ještě ukáže, nicméně přípravy již proběhly. Připomeňme, že již vloni na podzim vyvolala nejlevicovější část Demokratické strany hlasování o zahájení impeachmentu proti Trumpovi v Kongresu a proti hlasovala i většina této strany. To se může po jednání Trumpa s Putinem změnit.

Z výše uvedeného plyne jeden velmi nebezpečný moment. Politika Demokratické strany založená doma na konfrontaci s Trumpem a venku s Ruskem má za cíl poškodit rusko-americké vztahy natolik, aby uvízly v bodě těžké studené války s rizikem horkého konfliktu. Je svým způsobem i zajímavé, že je to opět prezident za republikány, který se snaží jednat s Ruskem, když to byl kdysi právě Ronald Reagan za tuto stranu, který zahájil odzbrojovací rozhovory s Michailem Gorbačovem a zahájil tím éru, na jejímž konci byl pád železné opony a rozpad Sovětského svazu.

Zcela jistě by za rozbor stála i otázka ilegální migrace, díky níž Trump boduje v řadě konzervativních států USA. Po setkání s Putinem ho čeká nejtěžší boj na půdě Kongresu - jednak aby obhájil svůj postup, jednak aby udržel iniciativu ve svých rukách. Nebude to mít vůbec snadné.