Slovo obtížně pamatovatelné, v případě jedné sličné sekretářky znamenající smrt a v případě jednoho významného senátora oprávněné pocity provinění, které pohřbily jeho ambici stát se americkým prezidentem.

Začněme od počátku, jménem talentovaného podnikatele irského původu: Joseph Kennedy, s původní bází v Chicagu, s úspěšnými investicemi ve dvacátých letech, době legálního příkazu prohibice a neméně pilného ilegálního byznysu s alkoholem. Rozšířil své zájmy do Kalifornie a tam do Hollywoodu včetně radovánek s významnými hvězdami. Tak značně rozkvetla kariéra irského katolíka, otce devíti potomků, též se i finančně angažujícího v politice, což ho v době F.D. Roosevelta povýšilo do role amerického velvyslance ve Velké Británii, v době rozmachu Adolfa Hitlera rakouského původu.

Syny měl čtyři, nejstarší byl Joseph Jr., ročník 1915, otcem předurčen stát se jako katolík prvním prezidentem v historii Ameriky. Nemohlo se ale tak stát, poněvadž tento za druhé světové války, v srpnu 1944, ve vzdušném utkání jako patrol bomber pilot zahynul.

Váha rodinné prestiže dopadla na druhého syna, jímž byl v roce 1917 narozený John Fitzgerald Kennedy, za téže druhé světové války se stal na pacifickém bojišti

námořním důstojníkem, jehož plavidlo PT-109 se potopilo, přeživší posádka si zachránila život obtížnou plavbou k jakémusi břehu. Po válce s přislušným povýšením přesídlil na kariéru politickou, stal se senátorem a v roce 1960 jako první katolík prezidentem. (Zde doma, kde ťukám tento text, v necelé vzdálenosti dvou metrů visí mně adresovaný, zarámovaný dopis od tohoto tehdy právě zvoleného JFK, s datem z listopadu onoho volebního 1960, když jsem ho upozornil na události týkající se tehdejšího československého práva dědičného.) V Bílém domě pak pobyl necelé tři roky, zastřelen, s dosud nezcela zřetelným vysvětlením, v texaském Dallasu 22. listopadu 1963.

Třetím synem byl Robert, ročník 1928, vystudovaný právník, jeho starší bratr John ho pověřil vysokou vládní funkci Attorney General - ekvivalent role ministra spravedlnosti. Předčil svého otce v množství potomků - zplodil jich jedenáct se svou chotí Ethel, rozenou jako slečna Skakel, vysloveno „Skejkl“, což bylo zcela českého či spíš moravského původu „Skácelová“. Její otec nebo snad dědeček byl původem Skácel z vesnice, kde došlo k nemanželskému zrození Klementa Gottwalda (a posléze mě v USA český exulant spisovatel Jan Beneš ujišťoval o blízkém rodinném stavu matičky Marty Gottwaldové a emigranta Skácela, s dodatečným tvrzením, že tento první český socialistický a též syfilitický prezident a první americký katolický prezident si jsou vzájemně příbuzní). Veleplodný Robert, všeobecně znám jako Bobby, měl rovněž oprávněnou pověst tvora nikoliv monogamního, v jehož náruči s následnými radovánkami se taktéž vyskytovala jeho ovdovělá švagrová Jacqueline, než se stala paní Onassisovou. Svůdce Bobby svého bratra Johna přežil o pouhých pět roků, když v roce 1968, necelé dva měsíce před socialistikou nokturnální tankovou asistenci naší rodné země, v době své vlastní prezidentské kampaně byl v hotelu Ambassador v Los Angeles zavražděn Sirhanem Sirhanem, Palestiňanem narozeným v Jeruzalémě, v nynější době velmi sporným bodem svého označení být izraelským hlavním městem.

Zbýval ještě jeden syn, nejmladší Teddy, ročník 1932, s nejdelší, čtyřicetiletou politickou kariérou senátora: od roku 1962 již jako ještě junák v době prezidentství svého bratra v posledním roce před zavražděním, až do vlastní, nikoliv násilné smrti v roce 2009.

Jenže už v začátcích jeho kariéry došlo k ošklivé události, která důkladně poznamenala podstatnou část jeho života. Tou právě byl onen obtížně zapamatovatelný Chappaquiddick, končina, ostrůvek patřící státu Massachusetts, v němž, s centrem Bostonem, započalo revoluční vření v osmnáctém století, povstání proti britské koloniální nadvládě.

Směrem k náramně příjemné končině Cape Cod National Seashore je Hyannis Port s prostornou rodinnou usedlostí „Kennedy Family Compound“, na tamější adresu jsem posílal svá sdělení. JFK - tehdejší prezidentský kandidát ovšem v Bílém domu ještě nepobýval a jeho senátní adresu ve Washingtonu jsem neznal. Tudíž ten Hyannis Port.

Pak ve významném roce 1968 se konala ona ozbrojená mezinárodní socialistická výpomoc potřít neexistující kontrarevoluci, ale v přípravě amerického volebního utkání, na němž se mínil podílet Bobby Kennedy, jeho život byl předčasně přeťat. Tucet bývalých spolupracovníků na původním plánu stát se příštím nájemníkem Bílého domu, polovina pánů a slečen z Washingtonu, o víkendu 18. července 1969 odjela či spíš odletěla nikoliv za účelem náboženského meditování na lahodný ostrov Martha’s Vineards, k všemožným radovánkám. V hodně pozdní hodině pak senátor Ted Kennedy se slečnou Mary Jo Kopechne, věk 28 roků, v jeho černém Olsdsmobilu odjeli směrem na onen Chappaquiddick. K němu vedl úzký dřevěný most, což ale zřejmě nezcela střízlivý senátor za volantem nezvládl a auto z mostu spadlo a do nikoliv hlubokých vod se ponořilo. Jemu se podařilo vyplout, jí však nikoliv.

Posléze senátor se snažil vysvětlovat, že svým úsilím svou partnerku zachránit byl vyčerpán, dezorientován, zmaten. Načež mu trvalo téměř deset hodin, než vyrozuměl policii. Teprve po několika hodinách se vrátil na místo, odkud původně odjel, aby kontaktoval, probudil svého snad bratrance, své právníky, dřív než policii. Mezitím tu utopenou slečnu objevili a vyprostili nějací dva muži - se zjištěním, že dotyčná se neutopila, ale udusila. V uzavřeném prostoru potopeného vozidla už nebylo co dýchat.

Zřetelné tedy vysvětlení: smrt zavinila neposkytnutá okamžitá senátorova pomoc.

Jakkoliv snad byl dezorientován, jeho přátelé se promptně postarali, aby její tělo se dostalo do péče příslušné pohřební služby, mohlo být převezeno do její rodné Pennsylvánie a pohřbeno dřív, než by mohlo dojít k pitvě, která by potvrdila příčinu smrti - zda utopení, nebo udušení.

Příslušný místní prokurátor (district attorney) na ostrově se domáhal práva provést pitevní zjištění, ale této potřebné snaze zabránila skupina Kennedyových právníků spolu s rodinou zesnulé Mary Jo Kopecne, se slovanským a patrně i českým jménem (která prý souhlasila za velikou sumu Kennedyových peněz - tolik jsme se pak v tisku dočítali).

Pachatelem ovšem byl senátor - on nic nepopiral. Pouze trval na svém původním vysvětlování, že byl dezorientován, zmaten atd.

Soudce vynesl trest podmíněného odsouzení na dva měsíce. Prapodivný způsob rozdávání spravedlnosti.

Pachatel pak opakovaně zdůrazňoval, že ho původní zážitky po léta, ba po desetiletí stále pronásledovaly.

Nebyly to jen jeho vzpomínky, ale i uvažování národa, porovnávání, jak komu se spravedlnost uděluje. Však toto počínání bylo důvodem, že Kennedyho pokusy o získání prezidenského úřadu povadly ve svých začátcích.

KONEC