Pouhých pět týdnů před volbami do Kongesu, jejichž výsledek rozhodujícím způsobem ovlivní dynamiku politických procesů v příštích dvou letech, slovní spojení „Hnutí čajových dýchánků“ (Tea Party) zcela ovládlo komentáře tisku a prohlášení politiků. Hnutí, jež loni na podzim živelně vzniklo ze skupinek aktivistů nespokojených s reformou zdravotnictví, se za pouhý rok stalo fenomenální silou, která demonstrovala svůj potenciál v nedávných primárkách.

Před rokem to byly různorodé a osamocené skupinky demonstrantů spojené jen intunitivní nedůvěrou k federální moci, která se pokouší řešit nejdůležitější problémy země bez ohledu na názor obyvatelstva. Ukázalo se však, že pojem „Hnutí čajových dýchánků“ obsahuje pro mnohé Američany mohutný společenský náboj, jenž navrátil stovky tisíc lidí k politické aktivitě. Nedávné demonstrace tohoto hnutí ve Washingtonu se účastnilo na půl milionu lidí. Historické konotace spojené s tímto pojmem vyvolávají četné interpretace a pokusy pochopit, o co vlastně jde.

Co se vlastně stalo 16. prosince roku 1776 v přístavu města Boston? V žádném případě se během prvního čajového dýchánku nejednalo o pití čaje. Zlí jazykové tvrdí, že účastníci dějství o to hojněji pili whisky, aby pak bedny s čajem chutě shazovali do moře. Konflikt započal v roce 1770, když se britský parlament lačný peněz rozhodl zdaňovat americké kolonisty, což se jim pramálo zamlouvalo. O tři roky později byla daň uvalena také na čaj, jehož pití se zrovna stávalo módní záležitostí. Britská Východoindická společnost ovšem byla daní zproštěna a díky tomu mohla přivést na mizinu své drobné americké konkurenty.

V řadě přístavů Severní Ameriky protestující kolonisté zabránili vyložení nákladu čaje. V kolonii Massachussets dokonce bedny s exotickým býlím skončily ve vodě.

Je třeba připomenout, že kolonisté neprotestovali toliko proti zdanění, jako spíše proti způsobu, jakým to bylo učiněno. Tehdejším sloganem byla věta: „Nemáme-li ve vašem parlamentě své zástupce, nemáte právo nás zdaňovat.“ V angličtině se to dokonce rýmovalo: "No taxation without representation." Brzy protesty přerostly v regulérní obchodní válku. Tehdy zástupci osadníků z Massachussets a dalších jedenácti kolonií svolali první kontinentální kongres – zárodek budoucí vlády budoucího státu. Zatímco první kongres ještě psal králi petice, druhý již vytvářel oddíly domobrany. Americká revoluce neboli osvobozovací válka trvala osm let. Většina historiků má za to, že započala právě v Bostonu.

Dnešní politici se zřejmými rozpaky sledují fenomén masového hnutí, které čerpá z revoluční minulosti země. Duchem hnutí je vzdor proti politickému establishmentu a nikdo neví, proti komu se to může obrátit. Někteří politici, jako kupříkladu bývalá kandidátka na funkci viceprezidenta Sarah Palinová, se snaží udělat z hnutí své spojence, jiní raději zachovávají odstup ve snaze nevzbudit nelibost aktivistů, kteří, jak ukázaly primárky, jsou schopni zajistit úspěch nebo porážku kandidátů. Vedení obou hlavních stran se snaží pochopit, jak využít hnutí ve svůj prospěch.

Demokraté, kteří by podle všech průzkumů měli utržit v nadcházejícíh volbách bolestivou porážku, trochu pookřáli v domnění, že „Hnutí čajových dýchánků“ rozštěpí republikánský elektorát. V posledních republikánských primárkách vítězili většinou extrémně konzervativní kandidáti podpoření tímto hnutím. Demokraté doufají, že extrémní konzervativci budou potenciálně nepřijatelní pro průměrného amerického voliče, který je svou povahou spíše centrista. Vedení Republikánské strany věří v to, že nespokojenost se současným složením Kongresu a obavy z růstu amerického státního dluhu jsou tak velké, že voliči všech politických orientací tentokrát dají svůj hlas těm, kdo symbolizují staré dobré americké ideály.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6