Několik dní před inaugurací Donalda Trumpa americkým prezidentem zůstává ve středu pozornosti tiskových komentářů jeho těžko vysvětlitelná sympatie k Vladimiru Putinovi.

Odpověď na tuto otázku nezřídka hledají pozorovatelé v přehnaných konotacích. Vlivný komentátor deníku New York Times Nicholas Kristof se rozpomněl na to, že bývalý britský premiér Tony Blair byl často nazýván v tisku „věrným pudlem George Bushe“ – to kvůli podpoře amerického tažení v Iráku – a klade si otázku, zda Trump nakonec nebude Putinovým pudlem v Bílém domě?

„Jde o celistvost americké demokracie, o to, zda zahraniční diktátor má být odměněn za útok proti Spojeným státům. O to, zda v čele země bude stát prezident nebo pudl,“ píše Nicholas Kristof.

Většina ekonomů dotazovaných agenturou Bloomberg sdílí názor, že prezident Trump bude vstřícnější vůči Rusku než Barack Obama, a 55 procent respondentů má za to, že už v roce 2017 začne nový prezident rušit sankce. V předvečer voleb tento názor vyslovovalo jen 10 procent dotazovaných.

Četní odborníci však pokládají takový závěr za ukvapený. Komentátor časopisu Forbes Paul Gregory si myslí, že z náklonnosti k Putinovi vyléčí Trumpa fiasko Obamova restartu ve vztazích s Ruskem. Za drobné a nepodstatné Putinovy ústupky zaplatila Obamova vláda zrušením záměru vybudovat protiraketový štít ve východní Evropě.

Co víc, po restartu následoval zábor Krymu, podpora separatistů na východě Ukrajiny, hybridní válka proti Evropě a invaze do Sýrie za účelem záchrany Asada. Obamova strategie doslova vyprovokovala Kreml k územní expanzi. Kdyby Putin očekával rozhodnou odpověď na své činy, zachoval by se jinak – domnívá se Paul Gregory.

Co se týče účinnosti sankcí, Paul Gregory má za to, že vypočítat ji v přesném číselném vyjádření není možné, protože sankce rezonovaly s propadem cen ropy a zhoršením ekonomické situace v Rusku. Ruské hospodářství je už od roku 2013 v recesi. Životní úroveň obyvatelstva prudce klesá. Putin musí sahat k represivním opatřením, aby si zachoval kontrolu nad obyvatelstvem.

Sankce tyto potíže značně prohloubily a jejich důsledky jsou mnohem tíživější, než se zdá ze zahraničí. Důkazem jejich účinnosti je třeba i to, jak zoufale se Putin snaží dosáhnout jejich zrušení. V Evropě sází na politiky, kteří vystupují za jejich zrušení. Jediná výhoda, kterou Kreml může ze sankcí vytěžit, je to, že jich využívá jako ospravedlnění propadu životní úrovně Rusů.

Trumpovi odpůrci v Americe budou v příštích letech klást důraz na tezi, že jen zásah ruských hackerů přivedl Trumpa do Bílého domu. Není vyloučeno, že právě to paradoxně donutí Donalda Trumpa být ve svých vztazích s Kremlem obezřetnějším.

Paul Gregory vyjadřuje názor, že k žádným podstatným americkým ústupkům vůči Kremlu nedojde a dojít nemůže, protože není nic, co by byl Putin schopen nabídnout Spojeným státům výměnou za zrušení sankcí. Jak na Ukrajině, tak na Blízkém východě či jinde jsou zájmy Putina v protikladu se zájmy Ameriky.

Pokusy o bezdůvodné sbližování musí skončit stejným fiaskem jako Obamův restart, domnívá se komentátor časopisu Forbes Paul Gregory.