“Nevěřím, že rasismus někoho drží v této zemi zpátky. Větší pravda je, že je drží zpátky výmluvy na rasismus.” Herman Cain – volná citace

Mezi již klasicky známé uchazeče o kandituru na post amerického prezidenta za republikány, jako je bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney nebo texaský poslanec Ron Paul, se nečekaně vedral i sympatický, inteligentní a pragmatický muž z Jihu, pan Herman Cain, který svým úspěchem u voličů, zajímavým volebním programem a nekompromisním charakterem způsobuje bolesti hlavy ostatním politikům, ekonomům i politicky korektním novinářům. Cain je momentálně u voličů na překotném vzestupu a jeho popularita se šíří rychlostí blesku. I když zatím není vůbec jisté, jak daleko to se svou kampaní dotáhne, je natolik zajímavou postavou v současné americké politice, že je na čase ho blíže představit.

Herman Cain se narodil v roce 1945 v Memphisu ve státě Tennessee v chudé rodině šoféra a uklízečky, ale jak sám dodává, že jeho dětství bylo šťastné. V té době již celá rodina žila v Atlantě ve státě Georgia. Maminka mu říkala, že úspěch v životě nezačíná materiálním bohatstvím, ale duševními hodnotami. Oba rodiče těžce pracovali, aby si koupili vlastní dům a nechali své dva syny vystudovat, což se jim také brzy splnilo. Cain získal bakalářský diplom v oboru matematiky a magisterský v oboru výpočetní techniky.

Zpočátku pracoval pro US Navy, ale později přešel jako analytik do firem jako jsou Coca Cola a Pillsbury. Díky svým matematickým a analytickým schopnostem dokázal pozvednout v té době upadající celonárodní řetězce rychlého občerstvení Burger King a Godfather´s Pizza. Později se vypracoval do pozice předsedy představenstva Federální rezervní banky v Kansas City, aby tuto pozici opustil v roce 1996 a začal se aktivně věnovat politice.

Cain se poprvé zapsal veřejnosti do paměti, když se v 90. letech na městském setkání s Billem Clintonem postavil proti Clintonově plánu převést větší odpovědnost za zdravotní pojištění zaměstnanců na zaměstnavatele, často drobné podnikatele. Cain namítl, že při takovém navýšení nákladů přijde zbytečně mnoho lidí o práci. Clinton ho ujistil, že pro malé firmy budou k dispozici dotace, ale Cain se nedal:

“Upřímně, vaše výpočty nejsou správné. V konkurenčním prostředí to takto nefunguje.”

V současné době boduje jako překvapivý favorit z Jihu a zároveň s mandátem republikánů, neboť jeden velký stereotyp nám tvrdí, že jižanští republikáni jsou ti největší rasisti. Jako stoprocentní černoch z Jihu Cain bourá jeden předsudek za druhým. Nebylo by to zajímavé, kdyby právě on porazil Obamu v nadcházejících prezidentských volbách, a k vítězství by mu pomohly jak hlasy “rasistických Jižanů”, tak hlasy černošských voličů, kteří jinak od dob prezidenta Franklina Roosevelta tradičně volí demokraty?

Tato situace nemusí být daleko od skutečnosti. V mnohých průzkumech je Cain v nominaci na solidním druhém místě, v jiných naopak vede. Mnoho republikánských voličů ho na Jihu skutečně podporuje, protože je opravdu pravicový, inspiruje a navíc má zkušenosti jako úspěšný podnikatel a nabízí ekonomický plán, kterému lidé rozumí. Cain jim totiž představil řešení pro zhoršující se ekonomiku, novou daňovou reformu, která se také nazývá 999.

Každá devítka představuje jednu z daní – 9% daň z příjmu, 9% daň firmám a 9% daň z prodeje. Vzhledem k tomu, že federální daň z prodeje v současné době není, byla by to jediná daň, u které by se jednalo o navýšení, daň z příjmu a daň firmám by se podstatně snížily, ostatní daně, jako je například daň dědická, by se zrušily úplně. Tento koncept daňového systému je naprosto revoluční, a má velké množství obhájců i odpůrců.

Herman Cain si získal sympatie i odpor veřejnosti, když komentoval protesty na Wall Street: “Ať přestanou kňourat. Pokud nejsou bohatí, je to jejich vina. A pokud nemají práci, měli by protestovat ve Washingtonu.”

Mnohem větší rozruch ale způsobil svým prohlášením, že černochům v Americe byly vymyty mozky tvrzením, že demokraté jsou jejich jediní správní zástupci. Po jeho projevech za ním chodí jeho černošští posluchači a šeptem mu vyjadřují své sympatie. Když se jich zeptá, proč šeptají, tak mu odpoví, že se bojí reakcí ostatních černochů, kteří by nesli podporu republikána, i když černocha, s velkou nelibostí.

V této souvislosti Cain zdůraznil, že zná mnoho černochů, kteří to v životě někam dotáhli, a žádný z nich si nestěžuje na rasismus.

“Nevěřím, že rasismus někoho drží v této zemi zpátky. Větší pravda je, že je drží zpátky výmluvy na rasismus.”

Levicoví aktivisté ovšem tuto jednoduchou pravdu nechtějí slyšet a s vervou se proti Cainovi vyslovují. Zábavné bylo sledovat v pondělí na CNN dva doktory, kteří se zabývají statistikami chudoby a kteří ze sebe dokázali pouze vypravit, že statistiky hovoří jasně: nezaměstnanost mezi černochy je dvojnásobná oproti bělochům (což Cain samozřejmě nepopírá), a tudíž rasismus existuje. Jejich obhajoba vlastní práce ale postrádala to nejdůležitější, tedy vysvětlení, jak z výsledků dokázali vyčíst příčinu. Navíc Cainovi přes média vzkázali, ať nechá toho symbolického šňupání kokainu(!). Korunu všemu nasadili ve chvíli, kdy vyčetli reportérce, že CNN Caina ještě podporuje a o jeho slovech veřejnost informuje! Sympatická moderátorka ale zůstala v pohodě a upozornila milé doktůrky, že ani Obama si v projevech k černým voličům nebere servítky. Naštvaní příjemci grantů na své rasové výzkumy dokázali jen odvětit, že Cainovy řeči jsou rasistické a Obama je arogantní...

Cain jim hned druhý den vzkázal zpět: „Žijete mimo realitu, pánové!“

Cain a Obama, dva reprezentanti obou hlavních politických směrů, navíc oba patřící k menšině, svorně poukazují, že rasismus jako takový je dnes daleko menší problém než jeho zneužívání, a výmluvy na něj mohou mít pro společnost podobný katastrofický následek jako rasismus skutečný. Cain jde ještě o kousek dál a poukazuje i na různé organizace, které vlastně rasismu, skutečného nebo ne, využívají ve svůj vlastní prospěch.

Herman Cain má před sebou ještě hodně dlouhou cestu a určitě mnoho překážek s nejistým výsledkem, ale on to určitě v pohodě zvládne, jako když mu před pěti lety našli rakovinu tlustého střeva s metastázami do jater ve stadiu čtvrtého stupně. Statečně s ní bojoval a vida, dnes žádnou rakovinu nemá. Samozřejmě, že nevíme, jestli ho ta cesta dovede až do Bílého domu, ale to možná není v tuto chvíli podstatné. Všichni dobře víme, že cesta často bývá daleko důležitější než samotný cíl.