Z České republiky na Floridu téměř dvojnásobné velikosti (140.000 proti 78.800 čtverečním kilometrům) leckterý našinec míří, ba i nemovitosti nakupuje. Tak již například učinil pozoruhodný Stanislav Gross, z ajznboňánka se vyšvihnuvší do funkce předsedy vlády, premiéra postkomunistického státu, poté zplzenštěn v jurisprudenta a kulminující jako zázračně instantní milionář.

Většina návštěvníků ze severu spěje k mořskému břehu. Vlevo u atlantického oceánu mají k dispozici 930 kilometrů pláží, vpravo podél mexického zálivu je jich ještě víc. Vpravo dominuje metropolis Tampa-St.Petersburg, vlevo metropole dvě – Miami úplně na jihu a Jacksonville jen několik málo kilometrů od našeho hraničního Welcome Center. Měřeno americkým metrem, historie Jackonville je starodávná: tam v roce 1562 začali francouzští hugenoti, dřív než se Angličané pustili do budování Jamestownu ve Virginii a Španělé do svého St. Augustina na Floridě, kterou si celou přivlastnili a po dvou stoletích držby ji prodali Angličanům.

Ve vnitrozemí Floridy vévodí Orlando, končina nejturističtější – její Disney World, SeaWorld, Science Center, Universal Studios, další a další.

Jak Orlandu, tak Jacksonvillu jsme se mínili vyhnout. Opouštíme dálnici I-95 a pelášíme prázdnotou s občasným baráčkem, částečným zemědělstvím a značným dobytkářstvím, tam víc skotu než pomerančů. Málo vábné městyse, tam si zázračný Gross nic kupovat nebude, ač bych mu to upřímně přál.

Měl jsem namířeno do Gainsville, města univerzitního, zoufale rozcouraného, z něho hned pelášit dál do oázy s jménem Paynes Prairie Preserve State Park, sice prcek v porovnání s bažinami Okefenokee, ale fotogenická lahoda, zásluhou obrovitých stromů, z nichž vlaje MOSS, což anglicko-český slovník překládá jako „mech, lišejník", dokonce i jako "rašeliniště.“ Ani jedno, druhé či třetí, tvrdím já nebotanik, diletant. Ony vlající, jakoby melancholické hávy, i v mírném větříku připomínající ladné tanečnice, mnohé Isadory Duncanové, aby poetu ponoukly, přiměly, aby si zabásnil. Skoro bych si troufal tvrdit, že Hugo Haas, jakkoliv do lesa on nerad, poněvadž ho tam nikdo nezná, v tomhle prostředí by udělal výjimku. Hodně jsme pobyli, ptáčkové, veletucty jich, pípali, k poslechu i k spatření byly houfy dusajících divokých koní, co se tam před časem usadili a stále se jim tam líbí.

Byť částečně zmámen podivným půvabem, jedeme dál - a zpět jakoby do končin Třetího světa s lajdáckým silničním označením. Nějakou dobu se motáme téměř dokolečka, než nalezneme kýženou Interstate-75 a po ní pak svištět směrem k oné dvoumetropoli Tampa – St.Petersburg , aniž bychom dychtili se pustit downtown do tamějších ulic. V Tampě, z neznámého mně důvodu, sídlí značně vysoké velitelství armádních složek, dost dirigující jejich počínání v dálném Iráku a Afghánistánu. V St.Petersburgu žil Waldemar Matuška a dosud tam bydlí jeho pozůstalá rodina. Naposledy jsem tou končinou jel v pátrání po muzeu Salvatora Daliho, jež se mi kupodivu podařilo najít.

Mraveniště jsme tedy úspěšně pominuli, spějeme dál, podél končin s jmény Sarasota (náramná muzea, solidní množství kulturních příležitostí), Bradenton, Venice, Naples. Hodně příležitostí k luxusnímu pobývání, oblíbené to adresy nejednoho českého zbohatlíka, tuneláře, mafiána současného sametového věku.

Nelze přehlédnout zlověstné silniční nápisy EVACUATION ROUTE, kudy kam se spěšně pohnout, když se blíží hurikán, jejichž sezona řádění zpravidla trvá od léta do podzimu. K němu dlužno připočítat hurikán ekonomický – onen dopad hospodářských potíží: na ostrově Cape Coral (100.000 obyvatel) míjím opuštěné vilky, pěkné na pohled. Po prasklé spekulační bublině, kdy ceny nemovitostí nehorázně stoupaly - za falešného předpokladu jejich dalšího růstu, však na rozdíl od prostoru lidí stále přibývá, že ano – zájemci se zadlužovali a banky milerády půjčovaly. Načež došlo ke kolapsu, pádu cen, nižších než hypotéka původního majitele. Nejeden pak kapituloval a od nepovedené investice se do neznáma ztratil.

Tento ostrov Cape Coral spojuje s pevninou dlouhatánský most , za mostem velké město Ft.Myers, kde měli svá zimní sídla dva významní vynálezci Thomas Edison a Henry Ford. Hodně Evropanů, zejména Němců, tam teď přilétává, non-stop spojení z Dusseldorfu.

Za další hodinku jízdy, naše I-75 se mění v příhodně nazvanou „Alligator Alley“, jíž bychom se za další hodinu dostali k opačnému břehu u Atlantiku. My ale pokračujeme dál na jih po silnici 41, s jménem Tamiami Trail – odvozeno ze slov oněch dvou výchozích bodů – Tampa a Miami.

Musel to být pořádný výkon, něco takového v tamějších bažinách vytvořit. To jsme si ověřili v Collier Seminole státním parku, kde hned u příjezdu trůnilo monstrum, 25 metrů do výšky a hodně víc metrů do délky, výrobek z Michiganu, s označením Walking Dredge – kráčející rypadlo, exkavátor, jimž se hloubily, vytvářely kanály a získaným materiálem se zasypávalo, kde bylo potřebí. V mysli si mi přihlásila reminiscence ze závěrečných zkoušek z marximu-leninismu na právnické fakultě Karlova učení, když examinátor mínil zjišťovat mou znalost o kráčejících exkavátorech sovětských budovatelů a já pramálo věděl.

Pídím tam po stromech, sice míň krášlených oním mossem, jak jsem na předchozí zastávce velebil, ale přibývalo jejich druhů. Mahagon se v angličtině přetváří v Mahogany a na místě se dočítám o plundrování tohoto cenného materiálu dychtivci z Evropy, dodavateli výrobcům nábytků. Že tato odrůda vzácného dřeva je k nalezení jen v některých státech Střední Ameriky a pak právě zde na jihu Floridy. Je snadno rozpoznatelné: po dešti peň takového stromu důkladně zčerná.

Seznamuji se s hierarchií přežívání a vzájemného požírání v tamější přírodě: bobcat (americká odrůda rysa) konzumuje hady, ti konzumují žáby, ty zas luční kobylky, jimž pak zbývá jen listí, pokud se dožijí.

Jedeme dál, přibývá silničních varování PANTHERS CROSSING, pozor na pardály nám v cestě. Žádné nápisy CROCODILES CROSSING. Posléze u informačního centra se o těchto šelmách dozvídáme, že v dospělosti jsou až dvoumetrové (6 stop) a váží 80 liber čili téměř 40 kilogramů. Zejména požírají divoká prasátka. Tvorové to jsou nokturnální a také se pohybují jak za svítání, tak za soumraku. Od řidičů se vyžaduje ohleduplné snížení rychlosti. Nicméně dochází k překvapivě častým kolizím s tímhle druhem zvířeny.

Cestou nás zaujalo oznámení INDEPENDENT INDIAN BAPTIST CHURCH.

BIG CYPRESS NATIONAL PRESERVE, naše další zastávka. Téměř tři čtvrti milionu (729.000) akrů prostoru, částečně pod vodou, s písčitými ostrůvky. Na rozdíl od většiny druhů stromů, cypřišům se vodě dobře daří a pokračují v růstu. Naše seznamování s aligátory, pořádně vypasenými ještěry: líně se povalují až do okamžiku, kdy se vymrští a ledacos, vesměs rybího, chňapnou a bleskurychle pozřou. Čteme varování aligatory nekrmit, nedráždit, nezlobit. Slůvko „harassment“ – ono v české verzi a jiné souvislosti s oblibou používané, však nepoužito ani jednou.

Nezahlédnut ani jeden python - hroznýš, tento druh potvor, jež lze legitimně utrácet. Nebažím ovšem po takovém střetu, žádného bych přece nepřepral.

Zejména jsme si dávali pozor nepotkat se s hady jedovatými, jichž tam je šest druhů a tzv. diamands back rattle snake jeta nejnebezpečnější odrůda.Nejen jedovatí hadi, ale i jedovaté stromy, dva jejich druhy – jednak poisonwood, jednak cosi jménem manchineel neboli death apples - tam mohou ublížit. Se soustředěním na takové eventuality ona lamentovaná záležitost mých neodvratitelných osmdesátin přestávala být tou nejakutnější prioritou. Toť tedy v EVERGLADES NATIONAL PARK, jeden a půl milionu akrů, z toho polovina pod vodou, to vše v rozsahu 45 x 30 mil neboli 72 x 48 kilometrů. Prý zcela největší zbývající subtropická divočina na světě. Na hlavami nám poletovalo, případně skřehotalo 350 druhů ptactva – stvoření s jmény egrets, heros, ibis, jejich české pojmenování mi neznámé. Cormorant neboli náš kormorán jedinou výjimkou.

Do Everglades se většinou vjíždí v blízkosti města Homestead, sice s vojenskou bází americkou, ale s převážným dojmem hispánského, mexikánského živlu a prostředí. V lajdácky fungujícím, podezřele aromatickém motelu, s personálem v recepci téměř nemožno se anglicky domluvit. Pocit vetřelců v cizí zemi zaháníme vstupem do vlídné čínské restaurace bez jazykové bariéry.

Po dalších pár kilometrech jižním směrem, kde Florida končí, český návštěvník nechť nezmešká unikátní zážitek seznámením se s řetězcem ostrůvků Florida Keys. Dál pokračovat 181 kilometrů přes 42 mostů, z nichž ten nejdelší je téměř čtyřkilometrový, až se z Key Largo přes Marathon dojede k úplně nejposlednějšímu Key West, jedné z někdejších adres spisovatele Hemingwaye. Tam lze vsednout na loď, s ní se vypravit na Dry Tortugas, ještě další ostrůvky, jimž vévodí mohutná tvrz Fort Jefferson. Tam, pokud si dobře pamatuji, krušná leta nedobrovolně trávil lékař, který měl smůlu, že ošetřil prchajícího vraha prezidenta Lincolna. V tamějších vodách daleko později bádal český geolog Vladimír Jindřich, dizertaci napsal, americký doktorát získal a po zkušenostech s pobytem na Filipínách a Nové Guineji trvale přesídlil do Třeboně.

Jsme tedy úplně na konci, co nejjižněji a dlužno započít s obratem a návratem k našemu dosud sychravému severu. Před námi značná dálka, napřed se proklestit metropolí Miami, vypořádat se s agoniemi hektického předjíždění a kličkování, dopravní špička jakoby vrcholila každou hodinu dne a třeba i noci, vzdálenosti k Fort Lauderdale k zbláznění, snad jako z Prahy do Plzně a možná že až do Rozvadova. Za volantem jsem si oddychl až teprve v oblasti West Palm Beach, ultraluxusní adresy celebrit včetně rekordního podvodníka Bernie Madoffa, jenž své židovské soukmenovce tak úspěšně ohlupoval a olupoval, nyní na doživotí zamřížován.

Míříme ke Kennedy Space Center, kde už od roku 1962 expedují astronauty do kosmu. Už jsem tam dlouhou řadu let nebyl, končina se rozrostla a změnila k nepoznání. Za pouhý jeden den se to tam zvládnout určitě nedá. Další nepříjemností je jednak její popularita, značné davy zájemců, mnoho z nich zahraničních, jednak i výše vstupného. Například 38 dolarů za vstup do autobusu, odjezd v patnáctiminutových intervalech,

Kdekoliv vystoupit a setrvat a pak pokračovat podle libosti. Space Station Center, Apollo/Saturn V Center, LC-39 Observation Gantry a přemnoho dalšího.Vertikálně si lze zažít Shuttle Launch Experience, posadit se, připoutat, zažít autentické pocity se vším třasem a hlomozem, dokonalá prý nádhera.

Odolal jsem a rozhlížel se po okolí s raketami gigantických dimenzí, postřehl nápisy Restricted Area a také stále mi nepříjemná písmena KSC, i když takto bez háčku. Že by do těchto končin dosáhl nejen Gross, ale i Marx, Grebeníček, takoví? Žádné takové strachy, konečně mi to došlo: neblahá zkratka KSC přece znamená Kennedy Space Center.

Vítané rozptýlení jsem našel v Astronaut Hall of Fame. Tam jsem zakoupil pár memorábilií, mezi nimiž se mi poštěstilo nepřehlédnout speciální balení suché zmrzliny (Freeze-Dried Ice Cream – Chocolate-Vanilla-Strawberry – Space Food Ready To Eat, No Refrigeration Needed) , přesně takové, jakou se krmili k měsíci pílící astronauti. Lahodu jsem koupil pro vnoučka pražských přátel, ať se s tím spolužákům pochlubí. Na obalu všelijaké údaje, všeho všudy 110 kalorií, z toho vnouček neztloustne.

Odjíždíme, začíná poprchávat, dešť se přivalil, živly začaly běsnit s rostoucí wagneriánskou intenzitou. V radiu marně lovíme povětrnostní informace, leč k mání jen commercials, ty pokud možno nejpitomější reklamy, a náboženská kázání nejiné kvality.

V oblasti Daytona Beach viditelnost se zmenšila na pár metrů, až se zcela vytratila. Zastavit, vypotácet se z I-95, vlézt do prvního motelu k dispozici. Tam nás televize informuje, že jsme o fous unikli hodně ničivému tornádu.

Takto nám končila Florida, poskytnuvší příležitost pozapomenout, na jiné myšlenky přijít při oslavování či truchlení oné hanebné nevyhnutelnosti osmdesátin.

Celkem ujeto 3.145 mil, 5.060 kilometrů.

K O N E C

**********************************
Oslava a nová kniha Oty Ulče
V úterý 8. června v 17 hodiny uspořádá Společnost přátel PEN klubu v Malém sále Městské knihovny na Mariánském níměstí v Praze
dodatečnou oslavu osmdesátin Oty Ulče.
Shromáždění bude uvádět Jan Petránek, pár slov se uvolili pronést i Jiřina Šiklová a Ondřej Neff. Zároveň bude pokřtěna Ulčova nová kniha Návraty nenávraty, jejímž dějištěm je současná Praha, sjezd abiturientů ze světa a dost unikátní případ užitečné likvidace padoucha, o jehož dřívější hanebné počínání se úřady v sametových podmínkách nemínily zajímat.

Neoficiální stránky Oty Ulče