USA: Bidenův sexuální skandál. Jiného by usmažili

Sexuální skandál demokratického kandidáta na amerického prezidenta znovu ukázal, jak rozdílné metry používají tamější média. Podle toho, ke kterému táboru člověk patří. Odhalil ale ještě jednu věc: že se zkrátka Biden Trumpovi podobá víc, než by si voliči jeho strany asi přáli.

Před 27 lety Joe Biden – od roku 1973 do roku 2009 senátor za Delaware, pak osm let Obamův viceprezident – údajně sexuálně napadl svou zaměstnankyni Taru Readeovou. Veřejně ho z toho prvně obvinila letos 25. března. Na první pohled obvinění nevypadalo úplně věrohodně, postupně se ale objevovaly další a další detaily, které mu na věrohodnosti přidávaly. Trvalo to ale. Zatímco například na podobné obvinění Trumpova nominanta na jednoho z nejvyšších soudců Bretta Kavanaugha před rokem a půl média, politici i aktivisté reagovali téměř okamžitě, Biden dostal náskok pět týdnů, než se ho vůbec někdo zeptal, co se podle něj tehdy událo.

Pět neděl v bezpečí

Co tvrdí Readeová? Podle jejích slov ji Biden v roce 1993 v kanceláři na Capitol Hill přitiskl ke stěně, sahal jí pod oblečení a penetroval do ní prstem. Tara Readeová už před rokem patřila do osmice žen, které Bidena obvinily z nevhodných fyzických kontaktů (sérii obvinění odstartovala bývalá demokratická politička z Nevady Lucy Floresová). Jenže to byla řeč o braní kolem ramen a cuchání vlasů. Opravdu těžký kalibr přišel až letos.

Co následovalo? Prakticky nic. Odezva většiny velkých amerických médií byla ve srovnání kupříkladu s kauzou soudce Kavanaugha minimální. Jako jedny z prvních až 12. dubna reagovaly New York Times analýzou, která nedokázala obvinění ani vyvrátit, ani potvrdit. Další den NYT přinesly rozhovor s vlastním editorem Deanem Baquetem, který se omlouvá a vysvětluje, proč reakce přišla tak pozdě. Jestli jeho zdůvodnění uvěříte, je na vás. Je ale samozřejmě fér uznat, že NYT i další tamní média mají „plné ruce práce“ s jinými, mnohem tíživějšími problémy; New York je místo, které koronavirus zasáhl nejhůř z celé planety.

Pak se postupně začaly objevovat další okolnosti, které tvrzení Readeové aspoň nepřímo potvrzují. Web The Intercept vyšťoural video ze show Larryho Kinga ze srpna roku 1993, kdy do relace volala matka stážistky, která měla blíže nespecifikované potíže se senátorem, pro kterého pracovala. Údajně to měla být matka Readeové. V interview pro Washington Post si zase bratr Readeové vzpomněl, že se v roce 1993 se Biden k jeho sestře choval nevhodně. Několik dní po rozhovoru ještě do deníku poslal upřesňující zprávu, že si zpětně vzpomněl, že mu sestra říkala, že jí Biden strkal ruce pod oblečení. Incident s Bidenem – respektive to, že o něm s nimi Readeová před lety mluvila – různým médiím potvrdily přítelkyně Tary Readeové nebo její bývalá sousedka. S tou Readeová v polovině 90. let prý věc rozebírala detailně.

Tlak na Bidena tedy rostl, především proto, že „důkazy“ byly v porovnání s obviněním Christine Fordové vůči Brettu Kavanaughovi závažnější. Verzi Fordové totiž nikdo ze známých, na které odkazovala, nepotvrdil. Podivná ale byla reakce novinářů a demokratických politiků, kteří předtím Fordovou nepokrytě podporovali.

Server FreeBeacon spočítal, že během pěti týdnů ode dne, kdy Readeová promluvila, dal Biden různým médiím 19 rozhovorů, čelil 142 otázkám – a jediná z nich nebyla o Taře Readeové.

Partaj víc než pravda

Vrchol pokrytectví předvedla demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Její reakce na obě v jádru stejné kauzy byly naprosto rozdílné.

V Americe jako by se z těchto obvinění stal problém čistě politický. Málokdo se ptá, jestli jsou pravdivá, podstatnější je, ke které straně obviněný patří. Tak by se taky dalo vysvětlit, proč zatím nikdo z demokratických politiků Bidena nevyzval k tomu, aby se vzdal boje o Bílý dům. Výzvy, aby se Kavanaugh vzdal nominace na člena Nejvyššího soudu, ovšem jen pršely.

Biden sám až 1. května ráno vydal prohlášení, ve kterém obvinění kategoricky popřel. To samé pak udělal v ranním interview na stanici MSNBC:

Jestli kauza vyšumí do ztracena, nebo se dostane před soud, to je v nedohlednu. Zajímavé ale bude, jak zasáhne do listopadových voleb, ve kterých by se měl Biden postavit Donaldu Trumpovi. Celostátní průzkumy, ale i průzkumy v klíčových swing states, tedy státech, které nejsou tradičně ani republikánské, ani demokratické, hovoří zatím v Bidenův prospěch.

Za osmnáct & bez dvou za dvacet

Biden ale se sexuálním skandálem potenciálně ztrácí výhodu, kterou zatím měl proti Trumpovi, který od sedmdesátých let nasbíral už 25 obvinění ze sexuálního obtěžování nebo násilí. Jeho kandidaturu mnoho lidí vnímalo jako šanci na jakýsi restart a šanci na návrat do normálu před rok 2016. Jenže Trump a Biden jsou si podobní víc, než si myslíte

Vadí vám občas až hrubiánské chování Donalda Trumpa na veřejnosti? Biden se během kampaně často nechová jinak. V březnu třeba jednomu z dělníků v Detroitu během výměny názorů ohledně zbraňové legislativy na rovinu řekl, že mele sračky.

Je vám proti srsti nabubřelý a často nesmyslný jazyk, kterým Trump používá? (Mimochodem, doporučuji vyzkoušet generátor trumpovské poezie.) Biden má pak od mládí na kontě spoustu podivných přeřeků a nesmyslných vyjádření, jejichž kadence se během jeho kampaně stupňuje. Po internetu koluje dostatek videí, stačí si vybrat.

Zároveň bílým demokratickým voličům vadí víc než cokoliv jiného, že je Biden starý bílý muž. Stejně jako Trump. Těm nebílým to je fuk. A tak by se dalo pokračovat dál.

Čím méně voličů v listopadu nakonec skutečně půjde k volbám (nejen kvůli koronaviru), protože jim přijdou oba kandidáti fakticky stejní (byť to samozřejmě není při bližším ohledání pravda), tím lépe pro úřadující hlavu státu. Těžko už ale dnes můžete s čistým svědomím říct, že hlas pro Joea Bidena bude hlasem pro návrat „starých dobrých časů“ před Trumpovým zvolením. Spíše to bude hlas chladného pragmatismu s cílem nedopustit další čtyři roky Trumpa v Bílém domě.

Rozhodne hospodářství

Pro Bidenovy šance na zvolení ale nakonec budou podstatnější dvě další věci. Zaprvé, zda a jak moc se americká ekonomika do listopadových voleb zmátoří z koronavirové krize. Čeká ji totiž rekordní propad. To teď nedokáže nikdo odhadnout. Zadruhé bude záležet na tom, jestli se Trumpovi a Bílému domu podaří voliče přesvědčit, že globální pandemie je především vina Číny, která situaci nezvládla. Nic jiného mu vlastně ani nezbývá. Všech 50 amerických guvernérů totiž podle průzkumů zvládá podle mínění Američanů koronavirovou krizi lépe než Trump. Ale co se týká Číny, zatímco Trump je v postojích vůči komunistické velmoci nezpochybnitelným jestřábem (což potvrdil svými kroky vůči WHO v poslední době), Biden má za sebou historii mnohem shovívavějších postojů vůči Pekingu. Zkrátka čím větší bude vina Číny za jejich současnou bídu v očích amerických voličů, tím hůř pro Bidena.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce