Kompromis jako rozumná, vzájemně prospěšná dohoda nebo vzájemně se vylučující nesmysl? Do jaké škatulky například vložit někdejší polistopadovou opoziční smlouvu o spolupráci vzájemně popuzených rivalů? Klaus a Zeman ruku v ruce, že by potupný handl nebo chytrácké vyřešení nebezpečné paralýzy?
Nabízí se úhybné řešení v podobě odpovědi, že na tomto světě jsou zhruba dvě stovky víc či míň suverénních států, od Albánie po Zimbabwe, kdo by se v takovém množství mohl vyznat. Uskrovňuji se soustředěním na zem rodnou a zejména na tu adoptivní. Do té jsem poprvé nahlédl v dávném již roce 1960, kdy na Pražském hradě sídlil Antonín Novotný a do Bílého domu ve Washingtonu usilovali se nastěhovat Richard M. Nixon, zachmuřelý republikán, tehdejší úřadující viceprezident, a sličný senátor John F. Kennedy, první kdy katolík s takovou odvahou. O nominaci Demokratickou stranou soupeřil s hrubozrným Texasanem Lyndonem B. Johnsonem, sice se správným protestantským zázemím, ale svou personou, mentalitou, temperamentem na mnohé míle vzdáleným vkusu elegantních intelektuálů ze severovýchodního pobřeží. Ani jeden z nich neměl příliš naděje na vítězství. Toho ale dosáhl praktický, jakkoliv bizární kompromis, který s mnoha frustracemi na obou stranách vydržel až do střelby v Dallasu.
- - -
Čas plynul, vietnamská válka prohrána nikoliv na bitevním poli, ale v domácím, zejména mediálním prostředí. Jiné starosti vyvřely, islámský přepad amerického velvyslanectví v Teheránu po dobu 444 dní, jižan prezident James Earl Carter, přiliš se lišící od seveřana senátora Edwarda Kennedyho, bažícího převzít roli po zavražděném bratrovi. Tu ale vyhrál Ronald Wilson Reagan z opozičního republikánského tábora.
Tomuto všeobecně podceňovanému herci z Hollywoodu se podařilo vyhrát i studenou válku, sovětská velmoc se rozsypala.
Po Reaganovi dva texasští Bushové, otec a syn, v jejich mezidobí éra Williama Jeffersona Clintona, zručně si počínajícího politika, též značného chlípníka.
V novém století i tisíciletí se na scéně zjevil nejeden uchazeč o ultimální moc. Mezi nimi například Joseph R. Biden, vyznačující se mimořádnou pružností svých principů. Ač senátor a celoživotní demokrat prosazující zájmy své strany, v prezidentské kampani roku 2008 začal velebit kvality republikánského kandidáta Johna McCaina z opozičního tábora, rovněž senátora, a projevil ochotu stát se jeho spojencem - viceprezidentským kandidátem. Taková ambice ho ale spěšně opustila poté, co obdržel nabídku z vlastních řad - od kandidáta Obamy. Milerád ji přijal a s nemenší vervou se pustil do nemilosrdného kritizování svého včerejšího vzoru.
Volební utkání 2008 představovalo novum s dramatickým potenciálem: rasa versus pohlaví s příležitostmi k mnoha disonancím. Barack Hussein Obama, za stoprocentního černocha se vydávající syn bělošské matky, a Hillary Clintonová, první žena - seriozní uchazečka, též bývalá první dáma země, mnohonásobně šálená svým nenasytným chotěm.
Poločernoch neodolal pokušení s náznaky politicky korektních výhod vlastní pigmentace, k předpokládané škodě Clintonova tábora: v něm přece měl sexuální přeborník Bill zasloužilou pověst "bílého černocha".
"Hanba tobě, Obamo!" opakovala uchazečka Hillary, nikoliv ovšem česky.
Pokud kdy dostala nabídku viceprezidentské funkce podle známého vzoru JFK - LBJ, nic takového se neuskutečnilo. Značným překvapením však bylo oznámení nabídky a její přijetí funkce Secretary of State - ministra či tedy ministryně zahraničních věcí, ústavně té čtvrté nejdůležitější ve státě (po prezidentovi, viceprezidentovi a předsedovi Sněmovny reprezentantů).
- - -
Obama bude ve v Bílém domě definitivně končit v roce 2016, v němž by se měly realizovat ambice v minulosti pokořené uchazečky. Po vzoru mnohých předchůdců svou kampaň již zahájila vydáním své knihy s názvem Hard Choices. Tato předvolební "Obtížná rozhodnutí" jsou memoárem původního úsilí, její zkušenosti nejen v zahraničním počínání, též orální aktivistka Monika Lewinská se opakovaně objevuje v textu. Sebeportrét Hillary: důraz na její starosti o průměrného občana, vdovy a sirotky. Na poslední chvíli z rukopisu zmizely všechny nelaskavosti týkající se původního rivala Obamy a převládalo pak chvalitebné hodnocení s adjektivy jako kinder, gentler. S vlastním zdůrazňováním jejího ženství, jež se v kampani 2008 podceňovalo. Došlo k dohodě - kompromisu -, že Hillary nebude stát v cestě k Obamově znovuzvolení v roce 2012, za což Obama v roce 2016 podpoří její kandidaturu.
V příštím utkání 2016 se bude bitevní pole hemžit nejedním zájemcem. Mezi demokraty se setkáváme se jmény jako Elisabeth Warrenová, senátorka z Massachusetts, též její kolega Bernie Sanders z Vermontu a ovšem i Joe Biden, nynější viceprezident, bažící po dosažení té nejvyšší mocenské příčky, jak úspěšně potvrzeno nejedním takovým precedentem.
Prozatím nejlépe, organizačně a finančně, připravená je zájemkyně Hillary, s již dříve prokázanou schopností si realitu přizpůsobovat svým momentálním potřebám.
Například v dlouhém televizním interview (s Dianna Sawyer, TV-ABC) si postěžovala na materiální potíže, jež je postihly při opouštění Bílého domu v roce 2001. Clintoni byli údajně "dead broke" - nuzáci, obtížně přežívající, s dluhy, k tomu hypotéka, výdaje s domy, s výchovou dcery Chelsea. Bědující informátorka jaksi pominula zmínku o obdržených 8 milionech dolarů jako zálohy na její knihu, manžel Bill inkasoval 15 milionů z téhož důvodu a za svá řečnická vystoupení si účtoval něco kolem 200 000 dolarů za večer. Druh nuzáků s odhadovaným kontem 200 milionů dolarů.
Hillaryina kniha HARD CHOICES se skoro současně objevila na trhu s knihou
BLOOD FEUD: THE CLINTONS VS. OBAMA, jejím autorem žurnalista Edward Klein. Za nejvýznamnější její součást lze pokládat útok v Benghazi, Libye, při němž přišli o život čtyři Američané včetně velvyslance. K tomuto útoku al-Kájdy došlo 11. září 2012 - necelé dva měsíce před prezidentskými volbami, s případně devastujícím dopadem na jejich výsledek v neprospěch Obamy. Ten ve své kampani opakovaně zdůrazňoval, že jeho zásluhou mezinárodní terorismus již byl důkladně rozdrcen.
Vojenské hodnocení incidentu vyznělo jinak: plánovaný, s použitím potřebných zbraní provedený teroristický útok.
Došlo k předělávání reality: z šesti odstavců - celkem 248 slov - jich zbylo pouze 148, s vysvětlením, že šlo pouze o stylistické úpravy, vylepšení. Korespondence původně nijak tajná byla s ročním zpožděním prohlášena za utajovanou a datum jejího odtajnění byl posunut do roku 2019 až 2037.
Ben Rhodes, prezidentův poradce v otázkách národní bezpečnosti a též jeho speechwriter, formuloval e-mail lživé oficiální verze: nebyl to připravený útok teroristů, ale spontánní veřejné pobouření zaviněné videem urazivším sensitivní muslimy - videem, které nikdo neviděl. Tuto verzi v nedělním vysílání na mnoha televizních stanicích opakovala Susan Rice, Obamova velvyslankyně u OSN.
Bill Clinton v noci telefonoval Hillary velmi rozhořčen Obamovým požadavkem, aby i ona se veřejně ztotožnila s onou neuvěřitelnou báchorkou. Například na letišti v Delaware, kde pravidelně přistávají letadla zabitých Američanů, Hillary přítomné truchlící příbuzné ujišťovala, že pachatelé, oním videem údajně popuzení, budou zjištěni a potrestáni. Takto posloužila Obamovi, ovšem bez záruky, že se jí bude revanžovat svou podporou, aby se mohla stát v roce 2016 jeho nástupcem.
Jsou optimisté, kteří předvídají, že tato lživá Benghazi manipulace zcela pohřbena nebude. Upozorňují na precedent s aférou Watergate, kdy nedošlo k žádnému zabití, ale přesto způsobila prezidentskou rezignaci, tu prozatím jedinou v amerických dějinách..
Jakožto spíš pesimista jsem se na začátku tohoto textu uskrovnil soustředěním na dva státy - končinu původní a pak tu nynější čili pouhé jedno procento z 200 možností, nám v tomto světě k dispozici. Původní zmíněnou vlast krášlí obtížně přesvědčivé tvrzení, že PRAVDA VÍTĚZÍ. V druhém případě snad vhodnějším, realističtějším by mohl být princip podobného znění, nikoliv však obsahu, že totiž PRUŽNOST VÍTĚZÍ.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče