Vlivný český publicista, jehož názory sdílím, respektuji, mé nevlídné mínění o Baracku Husseinu Obamovi v osobním dopise komentoval takto: "Pořád nechápu, že nechápete. Připusťme, že se Obama narodil v Keni. Náhodou to matka nestihla, ale za pár dní už byla doma a certifikát si pořídila. Obama vyrostl, vystudoval a stal se perfektním Američanem. Byl zvolen presidentem, mimo jiné i proto, aby zachránil Ameriku od nařčení z rasismu. A kvůli takové čistě formální smůle má být teď ztrapňována prestiž celé Ameriky, nejen těch, co volili?"

Pominu již přesvědčivě prokázanou skutečnost, že Obamou konečně předložený rodný list je podvod, falzifikát. Vzor stále setrvávajícími embargu naprostou většinou medií s velkým úsilím a s obrovskými výdaji udržované tajemství již utrpělo důkladné trhliny, s případně notným politickým a hospodářským dopadem teprve před námi.

Budu se věnovat Obamově původní roli vítané post-racial změny. Svou rasovou identitu nezdůrazňoval, nepokládal ji za něco primárně důležitého, pokročili jsme už dál a Obama tu je důkazem o možnostech, jak v tomto státě vyniknout. A většina vítala tuto změnu, oproštěnou od standardního stylu oněch "černochů z povolání" jako Jesse Jackson a Al Sharpton, jejich neutuchajícího morálního rozhořčení, prokurátorského horlení, okázalých projevů citlivosti, urážlivosti, kterou nelze ukonejšit. Neustálé jejich zdůrazňování, jak hrozně rasistická je tato země, a proto oni jsou tak potřební, nepostradatelní, přicházet s neutuchajícími stížnostmi, požadavky za odpovědnost státu, historie, za jejich vlastní počínání, ať už je to zločinnost, zejména ve vlastních řadách, mizerné výkony ve škole, většina dětí narozených mimo manželství, vyrůstajicích bez otcovské autority..

Zpočátku - a to velmi krátce - jakožto manžel míšenky, jsem měl osobni důvod sympatizovat s míšencem Obamou, tvorem se zkušeností se životem za hranicemi Ameriky, s větším rozhledem ve světě než ti, kteří ze svého provinčního prostředí nevytáhli paty. Hvězda s neobvyklým rodokmenem, otec černoch z africké Keni, matka běloška z Kansasu, nicméně on se prezentující jakožto autentický Afroameričan (a za takového je v mediích a vlastně všude jinde pokládán) a ne za Euroameričana, na což byl měl perfektní, víc než padesátiprocentní nárok. Však svého afrického otce od velmi útlého věku dvou roků neviděl, vidět nemohl, vyrostl v péči svých bělošských prarodičů, není v něm jediná genetická kapka potomka Afričanů dopravených na otrokářských lodích. Jeho sestra Maya Soetoro-Ng, z téže matky, se naopak, zdaleka přesněji, charakterizuje jako hybrid - míšenka. (Moje v Číně narozená manželka má čínského otce a švýcarskou matku a nikdy by ji nenapadlo pokládat se za výlučnou součást buď mohutnící asijské velmoci, nebo záviděníhodné helvétské konfederace.. Je přece míšenka, půl a půl.)

Leckdo pak zalistoval v Obamových memoárech, kde se dočítal o jeho absolutním ztotožnění s rasou svého afrického otce, jehož pramálo kdy mohl vidět, spolu s netajenou averzí vůči bělošskému světu. Překvapující, v průběhu prezidentské volební kampaně nezdůrazňované přiznání.

- - -

Už několikrát jsem napsal, že je užitečné hodnotit nejen podle toho, co kdo říká, ale podle druhu lidí, s nimiž se stýká. Obama se tuze přátelil s Williamem Ayersem a jeho manželkou Bernandin Dohr, někdejšími tuze aktivními členy domácí teroristické organizace Weather Underground, vyhazující federální budovy do povětří. Obama vydal vysvětlující prohlášení, v němž tyto dva spoluobčany označil jako "mainstream", čili průměrné, normální, nepozoruhodné Američany.

Mezi jeho nejbližší přátele zcela určitě patřil běsnící rasistický fanatik, velebný pán Jeremiah Wright, mentor, rádce, náhradní otec, jenž ho oddával, děti mu pokřtil a dvacet let byl Obama členem jeho farnosti. Prosazovatel black liberation theology rovněž k věření předkládá zajímavost, že "černý Ježíš byl zavražděn evropskými utlačovateli". Též rezolutně odmítá nařčení, že by byl černošský rasista, s vysvětlením, že černošský rasismus neexistuje, poněvadž nemůže existovat.

Volební kampaň vyžadovala, aby se kandidát od takové trapnosti přece jenom jaksi distancoval. Učinil tak v projevu ve Filadelfii, jímž zřejmě oslnil národ, kterému tehdy zřejmě uniklo, že mezi mnoha tisíci slov ani jednou se nezmínil o Martinovi Lutheru Kingovi a jeho ideálu barvoslepé společnosti, v níž se jedinec dočká hodnocení nikoliv podle barvy své pokožky, ale kvality charakteru.

- - -

Do Bílého domu se dostal znamenitý rétor s nepozoruhodnými zásluhami. Nejen prohřešky na etiketě, procedurální trapnosti jako například při výměně darů s britskou královnou Alžbětou II. a tehdejším premiérem Gordonem Brownem, ale jeho nehorázně podlézavé projevy (Káhira, se zdůrazňováním znamenitých výkonů islámu v kultuře, vědách, pokroku, obohacování všeho lidstva), výběr poradců, spolupracovníků, jimiž se obklopuje. Ve svém výběru kandidátů do významných funkcí již nepředstírá barvoslepost, netají své preference jak v domácím, tak i zahraničním počínání. (Například jmenováním Rashida Hussaina jako zvlášního pověřence se záviděníhodnou kvalifikací - naučil se nazpamět celičký Korán, slovo od slova.) Podařilo se mu prosadit jmenování k Nejvyššímu soudu juristku Soniu Sotomayor, hispánského původu, dosud nejvíc známou působením u odvolacího soudu, kde obhajovala oprávněnost diskriminace víc kvalifikovaných požárníků, ale bělochů.

Na vojenské bázi Fort Hood v Texasu došlo k masakru -18 mrtvých a 25 těžce zraněných, největší teroristický zásah na americkém území po 11. září 2001. Výkon to majora Malika Hasana, který střelby započal se slovy Allahu Akbar a svou oddanost džihádu inzeroval na vlastní vizitce. Nicméně Obama došel k závěru, že pachatel multivrah teroristou přece není, jeho čin zůstává mystery neboli záhadou. Nemá nic společného s islámem, poněvadž, jak každý ví, islám je náboženstvím míru a jakékoliv pochybnosti opravňují senzitivní muslimy k rozhořčené reakci, případně i s krveprolitím, za něž ovšem veškerá odpovědnost padá na provokující islamofoby.

Tomuto prezidentovi se dostává dost posměšného označení apologizer-in-chief, celému světu i hanebným diktátorům se omlouvat za nedokonalost Ameriky, za skutečnost, že zůstala tou jedinou supervelmocí.

- - -

V půli října 2009 jsem obdržel otevřený dopis publicisty, politika Patricka Buchanana, adresovaný prezidentu Obamovi. Vznášel ošemetné otázky, například: "Jsou snad běloši odpovědni za sedmkrát vyšší kriminalitu černochů, že sedmdesát procent jejich dětí se rodí mimo manželství, že padesát procent jejich mládeže neukončí povinnou školní docházku? Není spíš vina na odpovědnosti v jejich vlastních řadách? V problematice rasismu a zločinnosti je si Obama vědom, že oběťmi bělošských zločinců jsou jen tři procenta černochů, zatímco oběťmi černošských zločinců je téměř polovina - 45 procent - bělochů? Že černoši se dopouštějí znásilnění bělošek stokrát častěji, než je tomu v opačném případě u bělochů? Že v případě loupeží kontrast je ještě větší (139)? My stále ještě jsme národem křesťanů, i když Obama tvrdí něco jiného. (Nepřekvapilo, že politicky značně korektní televizní kolos NBC po takové opovážlivosti neobnovil Buchananovi smlouvu v ranních zpravodajských programech MSNBC.) Černošský ekonom, Walter E. Williams, profesor na univerzitě George Mason ve státě Virginii, uvádí tyto údaje (Townhall.com, 5.5.2010): Černoši - 13% obyvatelstva USA - spáchají většinu (52%) všech vražd. Téměř polovina (49%) obětí jsou černoši a naprostou většinu jich zabíjejí jejich rasoví soukmenovci.

- - -

V Chicagu, Obamově původním politickém působišti, dochází k tuctům vražd v řadách zejména černošské mládeže a někdy i dětí. Letos 17. března, v den svatého Patrika, patrona Irů, došlo ke 49 incidentům s použitím střelné zbraně, s 15 provrtanými mrtvolami.Nedočetl jsem se, že by prezident se obtěžoval o událostech zmínit či dokonce svou účastí poctít některý z pohřbů.

Značně se ale zviditelnil v nynějším roce 2012, kdy bude usilovat o své znovuzvolení. Na Floridě v městě Sanford, o jehož bezpečnost pečuje policie s černošskými příslušníky ve svých řadách, došlo k usmrcení sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina, jehož zastřelil nečernoch George Zimmerman, na noční službě jako dobrovolník (neighborhood crime watch captain) se zbraní oprávněně drženou, s oprávněním ji použít (zákon zvaný Stand Your Ground). ¨

Ačkoliv Zimmerman je jméno germánsky znějící, dotyčný není plnotučný Teuton, ba ani stoprocentní běloch, ale poloviční Hispanic. Media tuto okolnost pominula, velikánskou kampaň rozjela, na místo činu okamžitě dorazili profesionální černoši typu velebníčka Al Sharptona, využít příležitosti ke zdůrazňování bídáctví bělošské rasy. Poloviční běloch Zimmerman přestal být polovičním hispáncem, příslušníkem početného, politicky významného etnika, na jehož převážnou volební podporu Obama oprávněně spoléhá, ale stal se bělochem stoprocentním. The New York Times, někdejší vzor novinářské integrity, přispěchaly s padoušským novotvarem white hispanic - "hispánec bělošský". Tak jako Obama svým politicky výhodným zčerněním získává, Zimmerman svým nařízeným zbělením tratí. Za jiných okolností - třeba obdařením Nobelovou cenou - místo devalvujícího přívlastku by se s velkou slávou zdůrazňoval jeho menšinový, privilegii Affirmative Action zvýhodňovaný status.

Padesátiprocentní, leč stoprocentně se prezentující černoch Obama svolal tiskovou konferenci a v Rose Garden před Bílým domem působivě promluvil. Televizní stanice opakovaly záběr s jeho slovy "If I had a son he'd look like Trayvon...", tak promluvil otec dvou dcer.

Newt Gingrich, neúspěšný republikánský Obamův protikandidát, komentoval jeho projev se zdůrazňováním rasy jako disgraceful ("ostudný") a divisive. Podrobněji se v textu "The Face of Obama's Son" vyjádřil (Townhall.com, 25.3.2012) publicista Kevin McCullough, otec dvou synů - jednoho černošského, druhého bělošského, a poskytl toto přirovnání: 4. března, čili přesně jeden týden po tomto zabití, syn Melissy Coonové na cestě domů byl přepaden dvěma černošskými útočníky, kteří ho polili benzinem a zapálili se slovy: "Zasloužíš si umřít a to se ti, bělochu, stane." Upálení se zcela nepodařilo, oběť přežila s celoživotními následky. Sdělovací prostředky daly přednost tento politicky nevhodný případ příliš nesdělovat.

Zcela jinak tomu v případě Trayvona Martina, jenž přiměl prezidenta k tklivým slovům. Jeho rodiče vyslovili své přesvědčení, že spravedlnosti se nedočkají, již došlo k mnoha demonstracím, protestním shromážděním. Black Panthers - Černí pardálové, proslulé mordýřské společenství, vyhlásili odměnu za únos a likvidaci Zimmermana, mnohé hollywoodské celebrity již přispěly značnými obnosy, hledaný bídák se skrývá, šéf policie rezignoval. Naprostá většina medií okolnosti této smrti shrnula do verze jednoduchého případu o mírumilovném mladíkovi, jehož bez provokace zavraždil rasistický surovec

Máme teď ale k dispozici značně jinou verzi z internetového zdroje WND s názvem "Witness Counters Trayvon Martin Media Narrative" (25.3. 2012):

Očitý svědek, identifikován pouze jménem "John", u policie vypovídal, že dřív než došlo ke střelbě, na zemi povalený, mlácený Zimmerman opakovaně volal o pomoc. Svědek, poté co neúspěšně se snažil dalšímu násilí zabránit, telefonoval tísňovou linku 911, na ní slova help, help zaznamenána.

Zimmerman, s krví na obličeji a hlavě, s košilí na zádech se stopami trávy, na policii vypovídal, že byl mladíkem přepaden a násilí končilo výstřelem.

Objevily se další, politický nevhodné skutečnosti: zastřelený sedmnáctiletý Trayvon Martin, s portrétem křehkého mladíčka na televizní obrazovce a na plakátech protestujícíhch davů, byl ve skutečnostri téměř dvoumetrový hromotluk, ve škole s disciplínou na štíru (drogy, marihuana, dočasně suspendován), podstatně vyšší postavy než údajně rasistický zabiják Zimmerman. Jeho dlouholetý přítel, černoch Joe Oliver, potvrzoval naprostý opak o tomto člověku, jakož i jeho ženě, o jejich činnosti dobrovolníků ve prospěch takové mládeže.

I kdyby tato verze události nebylo zcela perfektní, přece její politická nevhodnost by ji neměla automaticky anulovat.

- - -

Vracím se k začátku odpovědi na onen obdržený dopis. Přiznávám se k potížím Baracka Husseina Obamu velebit, pokládat ho za "perfektního Američana": nejen jeho podvodné manipulace (rodný list, Selective Service registrace, Social Security Number a ledacos dalšího), ale i jeho další počínání, tak důkladně vzdálené oněm slovům a slibům o kýžené barvoslepé budoucnosti.

K mým chmurám přispívají slova legendárního břitkého kritika H.L. Menckena, že nelze prodělat na podceňování inteligence americké veřejnosti. Oprávněnost tak ponurého soudu potvrdily mnohé volební výsledky. Po vítězství v roce 2008 lze slyšet kvílení "Bůh s námi!", teď s obavami Obamovy reprizy v blížícím se letošním listopadu. Jenže Všemohoucí se na nás právem vykašle.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Upozornění:
Nová kniha Oty Ulče "Velikáni a malikáni" - český exil, autorovy zkušenosti, profily osobností jako Josef Škvorecký, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka a přemnozí další. Vyšla 26. března v pražském nakladatelství Šulc-Švarc.