V Americe samotné se lidi dělí na ty, kteří propadli Obamománii, a na ty, kteří jsou proti. Je pořád mnoho nerozhodných voličů, ale mezi těmi, co už se pro jednu stranu vyjádřili, je to zatím tak napůl. Ta půlka, která je proti Obamovi, se zhruba skládá ze skalních republikánů (kteří budou volit republikány za jakýchkoliv okolností), dále podpůrců existujících struktur (establishment), pro které je Obama neznámou veličinou, překvapivě tu asi bude fungovat určité procento shrzených příznivců Hillary Clintovové, a potom je skupina lidí, co snáší všelijaké nepřesvědčivé a mnohdy podpásové argumenty, a přitom je za tím cítit: "Černoch prezidentem? No to nemyslíte vážně!" Obyčejný rasismus, co si budem povídat.

To, že se na každého kandidáta něco najde, to asi není žádným překvapením. A proto mně nechávají v klidu takové ty "důkazy", proč jendnotliví kandidáti jsou špatní a nehodní prezidentské kandidatury.

Pár příkladů co různí kritici na kandidáty našli:
* McCain si několikrát popletl, kdo to vlastně s kým v Iráku válčí.
* Obamova žena napsala diplomku (když studovala, tudíž dávno), kde napadá Ameriku
* Obama vydával svého otce za pasáka koz
* Hillary Clintovová nám vykládala, jak přistála v Bosně na letišti, které bylo zrovna ostřelováno, a jak přikrčeni utíkali v dešti kulek od letadla, pouze aby se později vynořil video klip, jak je na letišti vítána špalírem dětí s kytičkama (o kulkách ani vidu ani slechu).
* John McCain, na veřejnosti nazval svoji ženu "píčou" (cunt), protože zažertovala na téma jak plešatí?
* Atakdále, atakdále.

To jsou všechno takové žabomyší salvy, které s rozkoší vystřelují ti, co chtějí aspoň trochu pomoci tomu svému kandidátovi (samozřejmě ne tomu, na kterého to špinavé prádlo vytahují). Podle mě je rozhodující, co která strana reprezentuje a jakou skupinou se zvolený prezident obklopí.

Jak se na to dívám já z Kanady a jak se na to dívají lidi v Kanadě?

V prvé řadě musím říct, že jsem za posledních asi 5 let, nepotkal nikoho tady v Kanadě, kdo by měl rád Bushe. Je to tak nějak v souladu s jeho celosvětovou oblibou. Při posledních volbách někdo (tuším v Anglii) udělal webové stránky, kdo lidé z celého světa "volili amerického prezidenta". Stránky měly, jak tenkrát jsem četl, obrovskou návštěvnost. Výsledek ve světě byl asi 95% pro Kerryho, 5% Bush. Amerika je ovšem něco jiného. Prostý americký lid z vnitrozemských států Bushovi spolkl jeho strašení terorismem i s navijákem. Ale i tato sociální vrstva už začíná trochu procitat. Množí se hlasy, že Bush je nejhorším americkým prezidentem všech dob. Neznám historie všech amerických prezidentů, ale mám silný pocit, že na tom bude hodně pravdy. Co mi nejvíc vadí, je fakt, že kovbojská politika Bushovi administrativy (invaze do Iráku, nerespektování Ženevských konvencí, omezování práv amerických občanů pod zástěrkou boje proti terorismu atd.) natolik poškodila morální autoritu USA ve světě, že to má velice nebezpečný dopad i na takové malé státečky jako je Česko. Nebezpečný v tom smyslu, že dává lacinou munici populistickému anti-amerikanismu a může nás dostrkat zpátky do medvědího objetí bratra Rusa. Příliš lehce se zapomíná na to, co všechno Amerika udělala pro svobodu a demokracii. A doufám ještě udělá. Žádný Bush netrvá věčně.

A tak doufám, že český národ přestane blbnout a uvědomí si, že naše historické místo je po boku Ameriky bez ohledu na její dočasné krize.

Ale to jsem trochu odbočil - v podstatě jsme chtěl říct, že značná část Obamova úspěchu spočívá v tom, že nejenom že hlásá "Změnu" jako svůj volební program, ale také změnu ztělesňuje. Protože byl a pořád ještě jaksi je - outsider. A to dohromady s antibushovským sentimentem ho vyneslo i před Clintonovou, i když ona byla tou pomazanou od všech mocných a vlivných demokratů. A tak podle mého názoru dochází k zajímavému jevu v americké politice. Pokud Obama bude zvolen prezidentem, tak přijde do Bíleho domu nová krev. Ti, co ho podporovali na začátku, kdy většina elity Demokratické strany stála za Clintonovou - nebudou zapomenuti. A takováto výměna stráží v jakékoliv politické struktuře jakékoliv země je většinou velice pozitivní.

(Jen se zamyslete, kolik z vás by hlasovalo pro to, aby se v Česku vymetly politické špičky ze všech politických stran a dala se příležitost jiným, nejlépe mladým lidem?)

Tato příležitost mě fascinuje, a proto bych si přál aby Obama byl zvolen prezidentem. Je šance, že bychom možná viděli zodpovědnéjší Ameriku. Ještě bych dodal, že obdivuju jeho osobní statečnost. Tím myslím hrozbu atentátu, o které se nemluví, ale která evidentně leží na mysli, řekl bych téměř každému, kdo volby v Americe sleduje. Colin Powell, bývalý ministr zahraničních věcí a před tím šéf armádních generálů, měl (a pořád má) takový respekt a popularitu, že se ho příslušné vlivné politické kruhy pokoušely získat pro kandidaturu na prezidenta, neb se mělo za to, že by byl takříkajíc tutovka. Proslýchalo se, že jeho manželka byla silně proti, z důvodů obav, že by na něj jako na černocha byl spáchán atentát. Colin Powell nabídku nakonec odmítl.

A ještě mám jeden důvod proč bych rád, aby se Obama stal prezidentem. Moc bych rád viděl, s čím by potom přišli ti líní, nevzdělaní černoši (a jiné menšiny), jejichž životní filosofie je si neustále stěžovat, jak jsou utiskováni bílým mužem a jak nikdy nedostanou příležitost. Myslím, že by to trochu zamíchalo Amerikou.

petr.kolar@canada.com