Zatímco nejen americkou ekonomikou otřásá virus covid-19, celou západní společností otřásá virus mnohem nebezpečnější, virus vzpoury proti autoritám. Hnutí BLM (Na černých životech záleží) heslem „seberte finance policii“ a vytvářením „autonomních zón“ vymykajících se moci státu a jeho pořádkovým orgánům dává nepokrytě najevo, že nad sebou nehodlá uznávat žádnou autoritu a nemíní se podřizovat údajně rasistickému státnímu systému. Když už nenávratně vyčichlo heslo o třídním boji a ztroskotaly iluze proletářské internacionály o světové revoluci a nastolení utopické beztřídní společnosti, našli si neúnavní bojovníci za sociální spravedlnost nové téma: rasismus a útlak genderových menšin. A kde jinde by našli ochotnější posluchače než na středních školách a univerzitách, kde je dospívající mládež vždycky ochotná rebelovat proti autoritě rodičů a učitelů?

Jedno poněkud otřepané a dnes stále častěji zpochybňované rčení připisované T. G. Masarykovi tvrdí, že rodina je základ státu. Odvážím se je zde trochu obměnit: základem stability každé společnosti je stabilní rodina. Stabilní společnost nemůže existovat bez dobrovolné kázně, vzájemného respektu, pozitivní komunikace a spolupráce. Rodina je první společnost, se kterou se každý lidský jedinec setkává a kde se kázni, respektu, komunikaci a spolupráci musí naučit. Pokud se tyto schopnosti v rodině nepěstují, rodina se nejspíše rozpadne a děti, pokud zde vůbec nějaké vyrostou, budou i v širší společnosti (škola, obec, stát) působit spíš rozkladně. Přikázání „Měj v úctě své rodiče“ je jedním ze základních kamenů nejen křesťanské morálky, ale i euroatlantické civilizace. Podle průzkumu D. Pragera mezi školáky se u nich jako nejúčinnější zábrana proti užívání drog uplatňuje obava „máma by mě zabila“. Rodičovská autorita je ve výchově dětí a budoucích občanů bez debaty nejdůležitějším formujícím faktorem. Kde tato autorita chybí, je zaděláno na problémy ve škole, v zaměstnání i v dalších oblastech. Je prokázáno, že děti, které vyrůstaly bez otců (v černošské populaci USA je jich 70 %), se na kriminalitě podílejí významně početněji než ty z rodin úplných, kde fungovala i autorita otcovská.

Na autoritu rodičů navazuje další významná autorita, učitelé ve škole. Igorové Hnízdové však už z našich škol dávno vymizeli a ti ostatní u žáků zpravidla velkou autoritu nemají, protože díky zákazu tělesných trestů si k nim děti mohou dovolit prakticky cokoliv. Učitel jim může dát nanejvýš špatnou známku, zápis do třídní knihy nebo napsat vzkaz rodičům. Bohužel se rodiče velmi často postaví na stranu svého potomka proti učiteli a místo aby jeho autoritu podepřeli, ještě ji napadnou. Ukáznit nevychovaného klacka má šanci ještě tak trenér sportovního oddílu, který mu na rozdíl od školy může pohrozit i vyloučením, učitelé (a hlavně učitelky) jsou však proti značně sebevědomé pubertální mládeži téměř bezmocní, a učitelství se tak pomalu stává rizikovým povoláním.

Poslední nadějí bezradných rodičů mladých mužů, kteří své syny nezvládli, bývala povinná vojenská služba, kde se i nejvzpurnější povahy musely naučit pořádku, odpovědnosti, disciplině a sebeovládání. Vojna však odpochodovala za školní rákoskou do říše „byl jednou jeden...“, a tak tu zbývá pouze policie a nápravná zařízení, která mají příliš pozdě napravovat to, co rodiče a škola zanedbali. Chybí už jen odbourat i tu profláknutou policii, jak se do toho právě s vervou pouští pokroková americká levice, aby zavládl ten kýžený chaos, kde si každý bez obav může dělat, co se mu zachce. Není divu, že Američané houfně nakupují zbraně, když všechno nasvědčuje tomu, že státní moc je ochromena a o svou bezpečnost se bude muset postarat každý sám.

Dá se s tím neblahým vývojem něco dělat? Obávám se, že tam, kde člověk vykázal ze svého života všechny vyšší autority, aby se stal sám sobě autoritou nejvyšší, nezbude mu než si důsledky své pošetilosti vylízat do dna. „Kde není Bůh, je všechno dovoleno,“ napsal Dostojevský. Kdo se nemá čeho bát, stává se snadno bestií schopnou zničit třeba celý svět. Současná americká levice nezodpovědným rozdmýcháváním rasové nenávisti otáčí kormidlo na kurz sebedestrukce a pouští ze řetězu běsy, které se nezastaví před ničím. Oběti se zatím počítají na stovky, ale jestli se federální vládě nepodaří ten zhoubný trend bourání autorit zarazit, budou to brzy tisíce.