Kupříkladu v roce 2000 právě Nejvyšší soud většinou jednoho jediného hlasu určil vítěze prezidentských voleb. Soudců je celkem devět a jsou jmenováni doživotně. Právě z těchto důvodů je senátní schvalování prezidentských nominantů opravdovou zkouškou. Senát se kandidátům věnuje zevrubně, neopomíjí jediné minulé pochybení, jediný sporný výrok.

Tak krušnou zkoušku nemusí podstupovat ani ministři, ani ředitelé jiných federálních úřadů. Právě nyní senátním posuzováním prochází kandidatura 55leté soudkyně Sonii Sotomayorové navržené prezidentem Barackem Obamou na uvolněné místo v Nejvyšším soudu. Málokterá kandidatura vyvolala v poslední době v Americe tak bouřlivou diskuzi. Sonia Sotomayorová je dcerou portorických přistěhovalců, kteří se usadili v New Yorku v letech 2. světové války. Její otec vychodil tři třídy základní školy a nikdy se nenaučil anglicky. Zemřel, když bylo Sonie devět let. Jako dítě snila o tom, že se stane policistkou nebo slavným soukromým očkem. Když onemocněla cukrovkou, zdálo se, že s jejím snem je amen. I přesto ambiciózní dívka v oblasti práva a pořádku dosáhla nejvyšší mety. Po vystudování Princetonské univerzity byla postupně vyšetřovatelkou finančních zločinů, federální okresní soudkyní a v roce 1997 ji prezident Bill Clinton jmenoval soudkyní Federálního odvolacího soudu. Má za sebou přes tři tisíce soudních kauz. Největší polemická bitva během senátního slyšení se svedla kolem jednoho z jejích minulých výroků, v němž její kritici spatřují náznak jejích rasových předsudků. Věta, kterou Sonia Sotomayorová pronesla před osmi lety na Právnické fakultě univerzity v Berkeley v Kalifornii, zní takto: "Jsem přesvědčena, že moudrá latino-americká žena na základě svých životních zkušeností je více způsobilá ke správným rozsudkům než bílý muž, který nepoznal v životě nic z toho, co zakusila ona.“

Kritici z řad konzervativců tvrdí, že tato věta, stejně tak jako četné další poznámky pronesené později, dávají tušit, že Sonia Sotomayorová, až bude schválena jako členka Nejvyššího soudu, bude zakládat svou interpretaci zákonů a Ústavy na svých osobních názorech či představách o etnických nebo genderových přednostech. Sonia Sotomayorová se hájila před senátory tím, že její kritici prý nepřihlížejí ke kontextu, v němž byla pronesena ona nešťastná věta. Takovým kontextem měla být skutečnost, že v posluchárně, kde mluvila, v publiku prý převládaly ženy latino-amerického původu.

Na svou obhajobu řekla: "Chci jasně a jednoznačně prohlásit, že nepokládám žádnou etnickou, rasovou nebo genderovou skupinu za způsobilejší k lepšímu soudnímu rozsudku. Mám za to, že každý má stejné možnosti stát se dobrým a moudrým soudcem, nezávisle na svém původu nebo životních zkušenostech." Zdá se, že způsob obrany zvolený kandidátkou každého nepřesvědčil.

Republikánský senátor Lindsey Graham z Jižní Karoliny se pustil do vášnivé polemiky: "Dovedete si představit, co by se stalo, kdybych něco takového ve snaze kohosi povzbudit, pronesl já? Dejme tomu, že bych já, Lindsey Graham, prohlásil, že jsem způsobilejší k moudrým řešením než jiný senátor, neboť moje zkušenost bílého muže mi lépe umožňuje zastupovat zájmy většinově bílého obyvatelstva Jižní Karoliny než představiteli nějaké etnické menšiny. Mí odpůrci by z toho okamžitě udělali celonárodní skandál - a měli by pravdu. Pro vás ovšem je to kontext, který vás k podobným výrokům opravňuje."

Většina pozorovatelů má za to, že i když lehkomyslná poznámka Sonii Sotomayorové jí bude mnohokrát připomínána i v budoucnu, bude její kandidatura nakonec přece jen schválena. Stane se tak první latino-americkou členkou Nejvyššího soudu a třetí ženou v dějinách této instituce.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6