Od doby naturalizace jsem už volil – ve státě New Yorku - devětkrát, procedura vždy jednoduchá, naprosto spolehlivá. Vejdu za plentu, před sebou mám jména kandidátů za tu kterou stranu, až po exotická seskupení všelijakých reformátorů vizionářů, o jakou funkci usilují, od hlavy státu až po místního šerifa. U každého jména je páčka. Tou u vyvoleného kandidáta pohnu směrem dolů a je to. Při odchodu otevřením záclony se taková volba automaticky zaregistruje. Nikoliv však na Floridě, kde používají antikvární zařízení, jež si pak vyžádalo přepočítání, zkoumání několika set tisíc hlasovacích lístků, zjišťovat, jak kdo udělal správnou dírku, zda ten který otvor (užito slovo „chad“, jež jsem nikdy dřív neslyšel) platí či neplatí.
Tentokrát nás třeba čeká jiná komplikace, o níž jsem psal už před čtvrt rokem (Neviditelný pes, 15.7.2008) v článku Jak diskvalifikovat všechny možné vítěze.
U kandidátů na vrcholný úřad v zemi, ústava přece vyžaduje narození na americkém území , což ale není McCainům případ. Na svět přišel v Panama Zone, kde jeho otec sloužil jako námořní důstojník. Onen pruh země podle nyní již neplatné smlouvy sice býval „v trvalé držbě“ (in perpetuity) Spojených států, nikoliv však v jejich stoprocentním vlastnictví.
S takovým zdůvodněním ve státě New Hampshire u federálního soudu jakýsi Fred Hollander se pokusil McCainovu kandidaturu diskvalifikovat. Jeho právním zástupcem se stal známý jurista Theodore B. Olson, bývalý Solicitor General. (Snad se nemýlím v předpokladu, že po Attorney General, americké obdobě ministra spravedlnosti, to je nejvýznamnější oficiál, který obhajuje zájmy státu i před nejvyšší soudní stolicí. Olsonova manželka byla jednou z obětí za útoku 11.září 2001.) Olson spolu s prominentním harvardským profesorem (Laurence H. Tribe, značně liberální orientace, na týmu McCainova rivala Baracka Obamy) připravili memorandum, tvrdící, že McCain je věru natural-born citizen, což zdůvodňovali místem jeho narození, občanstvím jeho rodičů jakož i „službou vlasti“ (service to the country).
Podpůrci McCainova konkurenta neměli však důvod ke zlomyslnému jásotu. Barack Hussein Obama aby se totiž potýkal s ještě bytelnějšími překážkami.
Například Thomas Sowell, černoch, významný ekonom a publicista na Hoover Institute Stanfordské univerzity v Kalifornii, tvrdí, že na základě zákona s platností od 1952 do 1986, Obama natural-born citizen vůbec není. Zákon totiž vyžadoval: „Jestliže pouze jeden z rodičů byl americkým občanem v době narození dítěte, tento rodič musel pobývat na území USA aspoň 10 roků, z toho 5 roků po dosažení věku 16 roků.“ Jenže Obamova matka byla teprve osmnáctiletá, když syna porodila, takže nemohl automaticky kvalifikovat na občanství jako natural-born citizen. (na něž by kvalifikoval být matce 21 čili 16 plus 5).
Matky obou kandidátů byly v USA narozené občanky, jakož nepochybně byl i McCainův otec, posléze velitel veškerého amerického loďstva v Pacifiku, a jímž neméně nepochybně nebyl Obamův otec, svou dřívější specializací údajný pastevec koz na kenžských pláních.
Začaly přibývat další otazníky. Přejímám z článku, který napsal Jon Christian Dryer, 3.října 2008, NewsWithViews.com, s názvem „Judge Orders Obama to Produce Birth Certificate“. Předložení rodného listu si 29.září 2008 vyžádal R.Barclay Surrick, soudce u federálního soudu pro východní oblast Pennsylvánie , z iniciativy žadatele Philipa J. Berga, právníka, podporovatele Hillary Clintonové.
Původní iniciativa ale vzešla u žurnalisty Jima Geraghtyho , National Review, kterýu štábu Obamovy kampaně neúspěšně zažádal o kopii rodného listu, jako důkazu, že prezidentský kandidát se skutečně v USA narodil. Leckde totiž kolovaly zprávy o tvrzení Obamovy africké babičky Sarah Hussein Obama, že její nynější slavný vnuk se narodil v Keňi, kam se tehdy vrátil její syn spolu se svou značně již těhotnou bělošskou manželkou. Ta se údajně necítila nejlíp v tamějším prostředí, zejména jí vadilo zacházení muslimských mužů s jejich manželskými protějšky. Rozhodla se do USA vrátit, ale vzhledem k jejímu příliš pokročilému těhotenství letecká společnost ji odmítla vzít na palubu.. K porodu tedy došlo v Keně – tak tvrdí babička Obamová.
Žurnalista Wayne Madsen (Online Journal) uveřejnil 9.června 2008 článek, v němž tvrdil, že jeho slídilům (research team) se podařilo v keňském přístavěMombasa nalézt dokument o narození Baracka Husseina Obamy Jr., z otce, občana Keňi, a matky, americké občanky. Ta krátce po porodu s potomkem do USA odlétla a v Honolulu na Hawaii ho registrovala jako tam narozeného.
Vyšetřovatelé z pokynu právníka Berga kontaktovali Obamovu nevlastní sestru Mayu Soetoro, jež se starším polobratrem Barackem společně vyrůstala. Jenže ta poskytovala vzájemně se vylučující informace: k narození že mělo dojít 4.srpna 1961 v jedné porodnici (Queens Medical Center v Honolulu) a pak že na jiném místě (Kaliolani Medical Center for Woman and Children).
Obamova matka jménem Stanley Ann Dunham se vbrzku s manželem Obamou rozvedla o odstěhovala se do Indonésie jako manželka dalšího, rovněž jen dočasného partnera, tamějšího občana Lolo Soetoro. Provdáním byla ale povinna vzdát se svého amerického občanství. Její nový manžel adoptoval nezletilého Baracka a ten se rovněž stal indonéským občanem. K dispozici jsou důkazy o jeho muslimské školní výchově, jež by nám ovšem neměla zas tak moc vadit. (Například výpis z úředního archivu v indonéské škole, kde Obama byl uveden jako indonéský občan: Zdroj Jerome R.Corsi, The Obama Nation. kniha se dokonce dostala na seznam bestsellerů New York Times)
Závažná, zcela zásadní je otázka o místě jeho narození. Pokud to skutečně byla Keňa, s prezidentskymi ambicemi by byl definitivní, neoddiskutovatelný konec.
Obamovi věru neposloužila asistence ultralevicového zdroje The Daily Kos zveřejněním očividně amatérského výtvoru od jakéhosi Jay McKinnona, údajného specialisty u Department of Homeland Security, což pak korunovala Obamova oficiální webová stránka „Fight the Smears“ tvrzením o jeho naprosté věrohodnosti. (Zájemcům o podrobnosti lze ledacos doporučit, například Israel Insider, 3.7.2008.)
Fundamentální fakt: Obama originál svého rodného listu nikomu neukázal.
V pondělí 13.října se v internetu objevila zpráva, že zmíněný autor Corsi byl v Keňi zatčen, načež propuštěn, s možností zem spěšně opustit, což učinil a ještě týž den se měl objevit na televizní obrazovce FOX-TV, interview s Sean Hannity.
Naladil jsem na kanál 33, jenže v tomto pravidelném hodinovém programu (21 – 22 hod.) o inzerovaném Corsim ani sebemenší zmínka. Den poté jsem telefonoval do Washingtonu pídit po příčinách. Tvor nejlépe informovaný, co tam znám, vyjádřil domněnku, že zasáhl State Department, z důvodů vyšších státních zájmů, zabránit konfliktu s tamější vládou.
Zůstávám nepřesvědčen a navíc mě mátne dosavadní ticho v McCainově táboře nejen o této záležitosti. Nikde se dosud nemohu dočíst o výsledku snahy federálního soudce Surricka spatřit originál Obamova rodného listu. Panuje snad mediální embargo z obavy z krvavého výbuchu v řadách Obamových rozkacených příznivců? Už jsem se setkal i s takovým vysvětlením.
Přední sdělovací prostředky se například ani slovem nezmínily o velezajímavém projevu nevole z úst Michelle Obamové, značně pravděpodobně naší příští první dámy země. Tohle jsem se dozvěděl z internetu (Rightpundits.com, 15.10.2008): Dotyčná zatelefonovala tiskové agentuře African Press International a spustila krátkou, ale zlostnou tirátu (unleashed a short but angry tirade) proti API, že misto podpory afrických a afro-amerických stanovisek podporují bělošské rasisty proti jejímu manželovi. Dost podrobně se zmínila se o Obamově adopci jeho indonéským nevlastním otcem (s neblahým přece dopadem, že by adoptovaný případně pozbyl americké občanství, natož pak právo stát se americkým prezidentem).
Během několikam hodin štáb Obamovy volební kampaně vydal prohlášení, že k tomuto telefonátu nikdy nedošlo.
Mluvčí z API zareagovali oznámením, že zveřejní audio záznam telefonátu., o jehož existenci popuzená paní Michelle neměla tušení.
Dosud jsem nezjistil, zda se tak stalo.
Ještě pár dnů před volbami zbývá, ledacos třeskutého by se ještě mohlo přihodit a provalit.
Neoficiální stránky Oty Ulče