29.10.2020 | Svátek má Silvie


USA: Americké dny hněvu

9.6.2020

Vlna násilí a rabování, která se žene městy v USA, historicky není zdaleka první. Kdo za ni nese vinu?

Smrt Afroameričana George Floyda, kterému policista Derek Chauvin klečel přes osm minut na krku, rozpoutala v USA bouři násilností. V Evropě vedle solidarity vyvolala také typický povzdech „to se může stát jen v Americe“. Je to však mnohem složitější.

Amerika je násilnickou společností. A vždycky jí byla. Ale mějme smysl pro perspektivu: to samé, co se děje v amerických městech, se před patnácti lety dělo na předměstích Paříže. Když na začátku 60. let bylo spácháno hned několik atentátů na de Gaulla, Američané si říkali: „To se děje pouze v Evropě...“, zatímco když Oswald zastřelil Kennedyho, Evropané si říkali: „To se děje pouze v Americe...“

Násilí bylo v dějinách Ameriky, Evropy i celého světa. Lidská přirozenost je všude stejná a neměnná.

Násilnosti, jež v Americe začaly v poslední květnový týden, jsou podobné těm z roku 1968: také se neomezují na jedno město, ale rozšířily se po celých Spojených státech. I krvavé jaro a léto ’68 (pastor Martin Luther King byl zavražděn v dubnu, senátor Robert Kennedy v červnu) vyvolaly protireakci; v listopadu se stal prezidentem člověk, který kandidoval s programem „právo a pořádek“, tedy Richard Nixon. V následujících letech docházelo k dalším násilnostem a městským bouřím, rabování a žhářství, většinou se ale dotýkaly jen jednoho města. Třeba v roce 1980 to byly rasové nepokoje v Miami na Floridě, v roce 1992 zase v kalifornském Los Angeles kvůli kauze Rodneyho Kinga... A tak dále.

Zoufalá doba a mimořádné činy

Rodney King řídil pod vlivem drog, odmítl auto zastavit, ujížděl policistům velkou rychlostí přes obytné čtvrti, ohrožoval kolemjdoucí. Když policie auto zastavila, bránil se zatčení a policisté ho zmlátili pendreky. On byl černoch, oni běloši. Mlátili ho, i když už ležel na zemi a nebránil se; jeho spolujezdec, který po zastavení auta okamžitě lehl na zem a zatčení se nebránil, nedostal ani ránu. Porota v prvním procesu policisty osvobodila – a nastalo rabování, ničení a žhářství rozhněvaných mladých černochů.

Jejich zloba se obrátila vůči obchodům, nikoli však bílých majitelů, nýbrž korejských. Korejská imigrace do USA byla tehdy relativně nová, ale jejich komunita byla velmi pracovitá a zažívala rychlou sociální mobilitu. Mnohé mladé černochy to frustrovalo: „My jsme tady dlouho, ale jsme chudí, oni přišli včera, a už jsou tak úspěšní...“

V následném procesu byli dva ze čtyř policistů odsouzeni k trestu vězení a Rodney King od Los Angeles získal 3,8 milionu dolarů. Rabování, žhářství a vraždění na jaře 1992 trvalo šest dní a vyžádalo si 63 mrtvých a 2400 raněných, než tehdejší prezident George Bush starší nasadil do ulic armádu a námořní pěchotu.

Prezident na to má právo i bez žádosti či souhlasu guvernéra daného státu. Když se v roce 1957 segregacionistický guvernér státu Arkansas Orval Faubus odmítl podřídit soudem nařízené rasové integraci škol a bránil vstupu černošských studentů na střední školu v hlavním městě Little Rock, prezident Eisenhower tam vyslal 101. výsadkovou – to je ta, která se vyznamenala za bitvy v Ardenách –, aby chránila černošské studenty před bílou lůzou. V roce 1967 zase nebyla schopna ukončit nepokoje v Detroitu ani státní garda, a tak tam prezident Johnson poslal 82. výsadkovou – to je ta, která během vylodění v Normandii jako první seskočila do zázemí pláží Utah a Omaha – a násilnosti ustaly. Násilníky, které neodstrašila ani garda, odstrašila až regulérní armáda: uvědomili si, že jde do tuhého, a přestali.

Když se prezident Bush rozhodl v roce 1992 do LA nasadit armádu, bylo to tak překvapivé, že armádní velitelé na poslední chvíli sháněli mapy města, protože je neměli. Měli mapy Kuvajtu, Bagdádu, možná Moskvy a Pekingu, ale nikoli Los Angeles.

Za násilí mohou násilníci

Co je příčinou nepokojů, rabování a žhářství? Hlasy z levice tvrdí, že chudoba, rasismus, nespravedlnost, to je však nepřesvědčivé. Kdyby to byla pravda, docházelo by k rabování a žhářství neustále a ve většině zemí, protože chudoba a nespravedlnost jsou v nich konstantou. Ale nedochází. Navíc je tohle tvrzení urážlivé vůči chudým, neboť sugeruje, že jsou náchylní k tomu, být zločinci. Moji předkové byli chudí, ale pokud vím, zločinci to nebyli. Zkušenost učí, že i ti velice bohatí a privilegovaní mohou být zločinci, ať už jsou to bossové mafie, nebo čínské politbyro.

Příčinou násilí, rabování a žhářství jsou násilníci, rabující a žháři. Pokud je v jejich počínání nic neruší, jako nakažlivý příklad se rozšíří na další a z potenciálních násilníků a lupičů se stanou násilníci a lupiči reální. Proto je na první narušení veřejného pořádku nutno reagovat okamžitě, aby se nerozšířilo. To je chyba, kterou udělal starosta Minneapolisu v první noc rabování. Dal policii rozkaz, aby nezasahovala. Výsledek? Rabování a žhářství se v následujících dnech a nocích rozšířily nejen v Minneapolisu, ale i v dalších amerických městech.

Represe má nehezký zvuk, ale za určitých okolností je pro zachování civilizace zkrátka nezbytná, brání tomu, aby se města proměnila v džungli. Primárním úkolem státu je chránit lidské životy a lidskou svobodu, ne rozdávat dotace. Není-li režim schopen či ochoten životy a svobodu ubránit, ztrácí legitimitu. Nutnou podmínkou ochrany života a svobody je však udržení a vynucení práva a pořádku v ulicích, na náměstích, ve městech a v celé zemi: bez práva a pořádku není ani svobody, ani spravedlnosti či elementárního bezpečí.

Evropské vnímání Ameriky je deformováno tím, že ji srovnáváme s evropskými zeměmi. To je neadekvátní, Amerika má být srovnávána s Evropou celou, všemi jejími zeměmi dohromady, tak veliká a rozmanitá je to země. S jednotlivými evropskými zeměmi lze srovnávat jen jednotlivé americké státy; pak to měřítko sedí. Když však USA srovnáváme s demokraciemi světa svou rozlohou či počtem obyvatel jim podobnými, jako jsou Indie či Brazílie, Amerika nevychází špatně. Když si uvědomíme, co všechno by se v tak různorodé a velké zemi mohlo pokazit, je s podivem, že to ještě funguje.

LN, 6.6.2020

Autor je ředitel Občanského institutu



Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...

I. Pávek Souhlas. 14:37 9.6.2020
J. Kanioková Přesně tak... 18:07 9.6.2020
V. Petr ANO! 20:08 9.6.2020
J. Jurax Tak nějak. 21:18 9.6.2020





 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.