Bezobsažné a bezvýsledné zasedání Rady NATO - Rusko vyvolalo v americkém tisku vlnu komentářů o tom, jaká by měla být americká strategie vůči Moskvě.

Bývalý poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski vyjádřil v časopise American Interest názor, že budoucnost Ruska závisí na tom, zda se mu podaří přimknout k Evropě coby národní stát.

Veškeré pokusy postavit proti Evropě jakýsi Eurazijský svaz skončí nejspíš tím, že se Rusko samo nakonec stane vazalem Číny, která rovněž usiluje o postavení regionálního hegemona.

Profesor Richard Ebeling, prezident Fondu národního vzdělávání, má rovněž za to, že současné ekonomické možnosti Ruska jsou mnohem skromnější než jeho imperiální ambice. Srovnává Rusko s Francií, která také svého času ztratila velmocenské postavení a musela mírnit své zahraničněpolitické ambice.

Paříž, i když si zachovala některé imperiální reflexy, si musela najít skromnější niku v globální politice. V ruském případě je to obzvlášť nesnadné, protože velmocenská idea je pohodlným nástrojem manipulace se společností.

Na rozdíl od Německa a Japonska, které v důsledku porážky ve 2. světové válce mají zkušenost kompletní přestavby společenských institucí na nových základech, v Rusku nic podobného nelze pozorovat. Komunistická ideologie nikdy nebyla odsouzena, imperiální minulost je nadále oslavována a pocity okolních národů ruská elita vůbec nebere v potaz.

Na otázku, jaký postoj má Západ zaujmout vůči ambiciózní Moskvě, profesor Ebeling za nejrealističtější pokládá strategii „zadržování“, kterou kdysi formuloval americký diplomat George Kennan.

Nemusí to být zrovna studená válka nebo nová železná opona, ale každopádně mezi západními politiky panuje jasná shoda ohledně toho, že s ruskými výpady do tzv. „blízkého zahraničí“ se nelze smířit.

Není nutno okamžitě odpovídat všeobecným vojenským konfliktem, stačí, když oběti moskevské expanze budou dostávat rozsáhlou ekonomickou pomoc, třeba i v podobě zbrojních dodávek. Smysl takovéto strategie tkví v tom, že Moskva dostane na srozuměnou, že cena agrese bude dostatečně vysoká.

Budou-li ceny ropy kolísat v rozmezí 25 až 45 dolarů za barel, Kreml nebude mít možnosti nejen zvyšovat státní výdaje, ale ani je udržovat na současné úrovni. Stagnace a hospodářský úpadek dříve nebo později učiní reformy neodvratnými a na vnější výboje Rusko jednoduše nebude mít, míní profesor Ebeling.