23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


USA: Afroameričan – co to má být?

4.10.2019

Kulturní revoluce přichází tentokrát ze Západu

Pokud jste se s touhle jazykovou a etnickou zpotvořeninou dosud nesetkali, vězte, že jde o politicky korektní „newspeak“ nahrazující politicky nekorektní slovo „černoch“. Evropanem byl odjakživa obyvatel Evropy, Američanem obyvatel Ameriky a Afričanem obyvatel Afriky. S barvou kůže to nijak nesouvisí, Američan stejně jako Afričan může být bílý, žlutý, rudý, hnědý nebo černý plus všechny odstíny mezi tím, a stejnou směsici barev najdete i v Evropě. Že je některá barva na některém kontinentu zastoupena početněji a jiná řidčeji, není pro označení kontinentální příslušnosti určující. Barva je jedním z charakteristických znaků rasy, a právě tady je zakopaný pes.

Rozlišovat jednotlivé rasy u živočišného druhu „pes“ máme za naprosto přirozené a nikdo v tom nevidí problém. U živočišného druhu „člověk“ se však rasa v současné americké kultuře považuje div ne za sprosté slovo. Rovnostářské levicové ideologii je každá odlišnost trnem v oku, takže se musíme tvářit, že jsme barvoslepí a žádné rozdíly mezi rasami nevidíme, jinak jsme okamžitě prohlášeni za rasisty. Hlavní rozdíl mezi bělochy a černochy prý nespočívá v barvě, ale v kontinentálním původu. Černochovi se tedy správně říká Afričan a bělochovi Evropan nebo Američan, ačkoli původní Američané byli rudoši neboli Indiáni, zatímco bílí Američané osídlili Ameriku z Evropy, takže v moderním newspeaku to budou nejspíš Euroameričané, i když sami si říkají, nevím proč, Caucasians (Kavkazané). Indiány si ovšem nepleťme s Indy, neboť to jsou Asiati, a tento zmatek způsobil Kolumbus, který dopluv do Ameriky, pokládal ji omylem za Indii a zdejší domorodce nazval Indiány.

Ideologicky motivovaným přechodem od rozlišování ras barvou kůže k zeměpisnému původu se však dostáváme z bláta do louže, protože Afroameričan může stejně dobře znamenat Afričana žijícího v Americe jako Američana žijícího v Africe bez ohledu na jeho barvu, ledaže se jako Afroameričan výslovně definuje „Američan negroidního typu“ - čímž jsme zpátky u té prožluklé barvy, jenže vhodně zamaskované. Je to prý pokrokovější, i když hůře srozumitelné a věcně nepřesné, ale každý ví, kdo je tím míněn, jen se to nesmí říkat nahlas – jako u těch svišťů z Werichova Račte si ‚řát. Kdyby tak byl Werichtušil, že tohle ideologické znásilňování jazyka ovládne nakonec i Ameriku!

The Washington Post píše 26. září o stížnosti dvanáctileté školačky, Afroameričanky, které prý tři bílí spolužáci násilím ostříhali vlasy. (Dodatečně se pak přiznala, že si to vymyslela.) Že ti tři kluci byli běloši, je v článku řečeno docela bez obalu. Že napadená dívka byla černá, to se v Americe naopak napsat nesmí, to by její soukmenovci mohli vnímat jako urážlivé. Mluvit a psát o bílých útočnících je OK, černá je však v USA zakázaná, proto kdosi vymyslel Afroameričany. Co to má být za podivné tvory? Její rodiče i prarodiče se narodili v Americe, ani ta dívka v životě v Africe nebyla, co s ní má společného? Ale ovšem, barvu kůže. A co kdyby náhodou byla z rodiny vietnamského nebo indonéského původu? Psali by o ní jako o Asiatoameričance? Nebo Indoameričance? A kolik dalších politicky korektních názvů bude nutno ještě vymyslet pro etnicky tak různorodé obyvatelstvo? Genderových identit už prý mají přes padesát, máme se na co těšit.

Do kanadského premiéra se progresivisté nedávno obuli, protože někdo vyštrachal fotku, jak před dvaceti lety na školním karnevalu vystupoval v roli Aladina s patřičně nalíčenou tváří. Chudák Trudeau byl obviněn z rasismu a místo aby se ohradil „A co má být, je snad barva tak důležitá? Ta může vadit jedině rasistům!“, veřejně se za svůj „poklesek“ omluvil, a tak si sám naběhl na vidle, neboť teprve tím se k rasistům zařadil. Půjde-li to takhle dál, bude brzy na americkém kontinentu zakázán i Shakespearův Othello... A tahle kulturní revoluce se z amerických univerzit už pozvolna přelévá i k nám do Evropy, tentokrát ze Západu. Průměrný americký student přitom neví, kdo byl Hitler a kdo byl Stalin, jak ukázal nedávný průzkum zveřejněný na PragerU. Jestli toto má být ten opěvovaný a vynášený pokrok, pak nás před ním Bůh ochraňuj.