Oznámení ředitele FBI Jamese Comeyho o dodatečném prošetření elektronické pošty Hillary Clintonové vzhledem k možnosti úniku utajovaných informací zapůsobilo na americkou veřejnost jako blesk z čistého nebe.

I když vyšetřování bude trvat podstatně déle než těch pár dnů, co zbývají do voleb, je jasné, že samotný stín obvinění může demokratku značně poškodit – tím více, že i před skandálním prohlášením rozdíl mezi ní a Trumpem podle průzkumů činil pouhá dvě procenta.

Teď už jde opravdu do tuhého, a tím se vysvětluje i náhlý zvrat v postojích rivalů vůči tomuto státnímu orgánu: zatímco tábor Clintonové zuří a žádá okamžité vysvětlení, Trump nové vyšetřování spokojeně vítá. Důležité je pochopit, o co vlastně jde.

Skandálních odhalení spojených s nedbalostí Hillary i doteď bylo víc než dost. Většina z nich svědčila o neuvěřitelném cynismu a prolhanosti kandidátky. Za všechny příklady stačí uvést tzv. katarský gambit.

Katarský emirát, jeden z nejzáludnějších blízkovýchodních hráčů, který finančně podporoval Islámský stát a v celém světě vydržuje pobočky mnohajazyčné propagandistické televize Al Jazeera, nabídl milion dolarů coby dárek k narozeninám Billa Clintona – výměnou za pětiminutové neveřejné slyšení. Kdo z Američanů může o sobě říct, že vydělává 200 tisíc dolarů za minutu?

Zdrcující rána

Dar byl přijat a setkání mezi čtyřma očima se uskutečnilo, jenže nikdo neví, o čem se jednalo. To by samozřejmě s FBI samo o sobě nepohnulo. Co však ředitele Comeyho bolestivě zasáhlo, bylo odhalení, které zpochybňovalo jeho vlastní pověst.

Cituji doslovně z článku známého komentátora Charlese Krauthammera z deníku Daily News: „Nejsenzačnějším odhalením byl dojednávaný obchod mezi Bílým domem a FBI, v němž vyšetřovací orgán byl formálně žádán o převod uniklých dokumentů z korespondence Clintonové z kategorie ́Přísně tajné ́ do kategorie ́Nepodléhající utajení ́ – přičemž zpětně, pomocí antedatování.

Za to Bílý dům nabízel FBI otevření nových poboček ve světě dle libosti. Senzačním dělá toto odhalení použití právního termínu ́Quid pro quo ́ (v českém překladu – něco za něco). To je přesně to, čemu se říká neslušný návrh. A to je jasné překročení dělicí čáry mezi ještě přijatelnou a už nepřijatelnou korupcí.

Je třeba dodat, že obchod se nakonec neuskutečnil. Jak zdůraznil štáb Hillary Clintonové, nikdo se z obchodu nemohl obohatit: nikomu kupříkladu nebyly nabídnuty hodinky Rolex výměnou za nesmrtelnou duši. Jenže obchod se nekonal proto, že vedení FBI žádosti o zpětné zrušení utajení nevyhovělo,“ popisuje Charles Krauthammer.

Je jasné, že stín podezření poškozující pověst ředitele Jamese Comeyho tam zůstal, posílen předchozím prohlášením, že chování Hillary Clintonové je sice trestuhodně nedbalé, ale na trestní obvinění nepostačující.

Nyní se ředitel FBI očividně rozhodl svou reputaci očistit od podezření, a proto celou věc vrátil do hry pod záminkou nových skutečností. Pro Clintonovou je to zdrcující rána. A aby odvrátila hrozící porážku, nutně ji potřebuje vyvážit jiným kompromitujícím materiálem proti Trumpovi. Zda jej má připravený, to je otázka.