Situace křesťanů v některých oblastech Nigérie je natolik tragická, že si jí ve svém vánočním poselství všiml i premiér židovského státu Benjamin Netanjahu.

A prezident Donald Trump na Boží hod rozhodl, ve spolupráci s nigerijskou vládou, o vojenské operaci proti regionální odnoži Islámského státu na severozápadě země. Důvod: teroristé „brutálně zabíjejí především nevinné křesťany v míře, jakou jsme neviděli mnoho let, ba dokonce staletí! Již dříve jsem tyto teroristy varoval, že pokud nezastaví masakrování křesťanů, čeká je peklo, a dnes večer se tak stalo“, napsal prezident pětadvacátého prosince na své síti Truth Social. Izraelského premiéra by situace ve 3 800 kilometrů vzdálené africké zemi trápit nemusela, je to přece jenom téma spíše pro „křesťanské“ vládce svobodného světa, přesto ve své vánoční promluvě uvedl: „Pronásledování křesťanů nebo příslušníků jakéhokoli náboženství nemůže a nesmí být tolerováno. A vysídlování a útoky páchané muslimskými militanty proti křesťanům v Nigérii – i to musí skončit. A musí to skončit hned teď.“ Židovský premiér by to do svého krátkého vánočního poselství jistě nezahrnul, kdyby situace křesťanů nebyla tak děsivá.

Křesťané v Nigérii jsou v některých státech této federativní republiky dlouhodobě cílem krvavých útoků, které organizují teroristické a gangsterské formace, mezi něž patří Boko Haram, regionální provincie Islámského státu, ozbrojení fulanští militanti a bandité známí jako skupina Lukarawa. Zaměřují se na křesťanské vesnice, školy, rodiny a církevní sbory. Věřící jsou vražděni nebo unášeni a drženi táborech zločinců. Jak uvádí Oscar Amaechina, předseda nigerijské misijní organizace Afri-Mission and Evangelism Network, nikdo nedokáže odhadnout přesný počet křesťanů zabitých a unesených v Nigérii v letošním roce, protože mnoho vražd a únosů není hlášeno, zejména těch, k nimž dochází v odlehlých komunitách. Připomněl jeden z mnoha příkladů. V neděli 14. prosince zaútočili teroristé na evangelikální sbor First Evangelical Church Winning All v obci Ayetoro Kiri ve státě Kobi. Čtyři věřící zavraždili a dvacet dalších unesli. Takovéto zprávy přinášely agentury během celého roku až příliš často.

Oscar Amaechina položil několik dní před Štědrým dnem otázku, jaké Vánoce vlastně mohou křesťané v postižených částech Nigérie mít? Za normálních okolností by se jednalo o období tradičně spojené s radostnými bohoslužbami, rodinnými setkáními, hostinami a komunitními shromážděními. A v letošní situaci? Svátky jsou poznamenány těžkým břemeno smutku, bolesti, strachu a úzkosti – jednoduše proto, že Nigérie není pro křesťany bezpečným místem. Je přesvědčen, že uprostřed strachu a nejistoty je zapotřebí, aby solidaritu vyjádřila celá křesťanská komunita. Rozumí se, že globálně, cvelosvětově.

Nepochybuji o tom, že papež Lev XIV. je o situaci nigerijských křesťanů dobře informován. Vždyť v té zemi se ke katolické víře hlásí asi 35 milionů lidí. Předpokládal jsem, že když krutý osud části z nich zajímá amerického prezidenta - natolik, že se rozhodne pro vojenskou operaci – a na srdci leží dokonce i premiérovi židovského státu, nebude tomu jinak ani v případě římského papeže. Ten ale ve své promluvě z 25. prosince před mediálně hojně sledovaným požehnáním Urbi et Orbi Nigérii vůbec nezmínil! V části věnované Africe doslova uvedl: „Betlémské dítě prosíme o mír a útěchu pro oběti všech válek ve světě, zejména těch opomíjených, a pro všechny, kteří trpí kvůli nespravedlnosti, politické nestabilitě, náboženskému pronásledování a terorismu. Zvláště vzpomínám na bratry a sestry v Súdánu, Jižním Súdánu, Mali, Burkině Faso a Demokratické republice Kongo.“ O Nigérii pak nepadla zmínka ani v další části promluvy.

Jsem si jist, že ti věřící v Nigérii, na prvním místě katolíci, kteří měli možnost tuto řeč papeže vyslechnout, právem očekávali, že jejich zemi vzhledem k děsivé realitě jmenovitě zmíní. Nestalo se tak. Zklamání muselo být nepopsatelné. Osobně, ač nekatolík, jsem byl udiven a nepříjemně překvapen, že Lev XIV. na Nigérii ve svém slovu „zapomněl“. Nerozumím tomu a považuji to za politováníhodné opomenutí. Když už nemůžeme udělat víc, tak bychom se měli alespoň solidarizovat a dát zřetelně najevo, že o situaci v té zemi víme a že nám není lhostejná. Z doby komunismu si pamatujeme, jakou posilou pro pronásledované disidenty byly projevy zájmu ze strany západního světa. V případě Nigérie to Donald Trump udělal, stejně jako Benjamin Netanjahu. Proč ne také římský papež?