Sovětský pilot Viktor Ivanovič Bělenko emigroval před 50 lety svérázným způsobem do Japonska. Před komunisty tam uletěl se stíhačkou MiG-25. Ve své původní vlasti je však i přes změnu režimu nepochopitelně stále nenáviděn.

Zrádce, přeběhlík a prohnilý člověk, tak současný Putinův režim hodnotí podle CNN Prima News událost ze září 1976, kdy vojenský pilot Bělenko uletěl ze Sovětského svazu stíhacím letounem MiG-25 do Japonska. „Historie nás učí, že takoví prohnilí lidé prostě existovali a bohužel zase budou existovat,“ píše v současnosti oficiální orgán nynější ruské vlády web Rossijskaja gazeta.

Tehdy Sovětský svaz lhal, že Bělenko v Japonsku jen nouzově přistál, ve skutečnosti letec hned po přistání požádal o politický azyl. V komunistické zemi dále žít nechtěl, možná proto, že vyrůstal ve městě Rubcovsk na Sibiři, kde už jako malý kluk znal gulagy s politickými vězni, kteří připomínali lidské trosky a on si řekl, že raději zemře, než by měl žít v kleci, a utekl za svobodou. To, že ho pomlouvala tehdejší sovětská média, nepřekvapuje. Horší je, že ve stejném duchu, jako když dříve Rudé právo vydávalo pamflety na adresu chartistů, píše i současný ruský tisk, který se rovněž předhání v Bělenkově dehonestaci. Prý v USA zemřel před třemi lety v temnotě a samotě a jedl kočičí konzervy, což jsou samozřejmě lži. Člověk, který se vzepřel nelidskému komunistickému režimu, je i v současnosti v Rusku zrádcem. To je smutné, a o neblahých poměrech v této zemi to hodně vypovídá.

Já takové lidi, kteří při útěku do svobodného světa riskovali své životy, považuji za hrdiny. Tak jako například tři bývalé československé piloty RAF, kteří 24. března 1950 ovládli tři dopravní letadla a též s rodinami uprchli na Západ. Dakoty typu DC-3, startující z Brna, Ostravy a Bratislavy, měly původně letět do Prahy, avšak nakonec za dramatických okolností přistály na americké vojenské základně v Erdingu nedaleko Mnichova. Tato dokonale provedená akce pořádně zacloumala komunistickým režimem.

Soudruzi v SSSR i v Československu nastolili tyranský socialistický režim. Nelze se tedy divit tomu, že mnozí lidé v něm odmítali žít a mnozí z nich i za cenu riskování vlastního života utekli před ze země. Nechtěli žít ve zlu a lži a za to si zaslouží uznání. Jak je však patrné, putinovské Rusko se čím dál tím více vrací do neblahé éry Sovětského svazu.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS