UNHRC COI je Vyšetřovací komise Rady pro lidská práva, jednoho z orgánů OSN. V tomto článku jde o vyšetřovací komisi „pro okupovaná palestinská území, včetně východního Jeruzaléma, a Izrael“.

Zřízena byla 27. května 2021 za účelem „vyšetřit na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma, a v Izraeli všechna údajná porušení mezinárodního humanitárního práva a všechna údajná porušení a zneužití mezinárodního práva v oblasti lidských práv, a od 13. dubna 2021“.

V čele komise stojí jihoafrická právnička indicko-tamilského původu Navanethem Pillayová. Což není až tak podstatné jako to, které státy také bdí v rámci OSN nad lidskými právy. Členy Rady pro lidská práva jsou v současné době, kromě ČR (nedávno nahradila RF vyloučené po vpádu na Ukrajinu) a dalších demokratických a lidská práva respektujících zemí, namátkou Malajsie, Venezuela, Katar, Pákistán, Kuba, Libye, Indonésie nebo Súdán a v minulosti, opět namátkou, Bangladéš, Irák, Saúdská Arábie nebo ČLR.

K dokonalosti patří, aby lidská práva na planetě Zemi „hlídaly“ KLDR a Írán.

Řečeno lidovým podobenstvím: namol opilý dopravní policista, který nás buzeruje při „akci Kryštof“, příliš velkou důvěru řidičů ve férovost systému silničních kontrol nevzbuzuje.

Rada pro lidská práva OSN je dlouhodobě jednostranně protiizraelská a tudíž nebylo překvapivé, že i první zpráva (plánováno jich je víc) výše zmíněné vyšetřovací komise (publikovaná 7. června 2022) se nese ve stejném duchu. Přiznává sice, že i na straně palestinských Arabů jsou jisté nedostatky („Palestinská samospráva často používá okupaci jako ospravedlnění pro své vlastní porušování lidských práv a jako hlavní důvod, proč neuspořádala legislativní a prezidentské volby“ a „úřady v Gaze neprokázaly dostatečné odhodlání dodržovat lidská práva a nedodržují mezinárodní humanitární právo“), ovšem hlavní příčinou „opakujícího se napětí, nestability a prodlužování konfliktu v regionu“ je, vedle údajné „diskriminace Palestinců“ především „pokračující okupace palestinského území Izraelem“.

Jinak řečeno: viníkem všeho zlého je Izrael. Kdo čekal jiný závěr vyšetřovací komise N. Pillayové, ať se přihlásí v diskusi pod článkem.

Hovořit o diskriminaci Palestinců (nutno podotknout, že i komise N. Pillayové používá nesprávnou terminologii – Palestincem je každý obyvatel někdejšího britského mandátu Palestina, Arab stejně jako Žid, Drúz a další; v tomto případě jsou myšleni palestinští Arabové, a to ještě není jasné, kdo přesně je tímto termínem označen, neboť zhusta do něj bývají zahrnuti i Arabové s izraelským státním občanstvím žijící uvnitř demarkační linie 1949-1967) je značně problematické za situace, kdy palestinští Arabové mají svoji samosprávu jak v Pásmu Gazy, tak na teritoriu Předjordánska (historické regiony Judea a Samaří).

Zaměřme se ale na údajnou izraelskou okupaci. N. Pillayová uvedla (na webu UNHRC, který slouží jako zdroj tohoto článku), že komise brala Izrael jako „indikátor asymetrické povahy konfliktu a reality okupace jednoho státu druhým“. Bohužel jí uniklo, že Izrael žádný „stát“ neokupuje, ale v důsledku války (1967) drží vojenskou správu na sporném území, jehož konečný status má být stanoven mírovými jednáními mezi oběma stranami (Izraelem a reprezentací palestinských Arabů). Kromě toho jsou sporná území, v Izraeli oficiálně nazývaná Teritoria, rozdělena dohodami z Oslo na tři oblasti (A, B, C), přičemž v oblasti A má pod plnou kontrolou Palestinskoarabská autonomie a ostatní jsou smluvně rozdělena buď na území se sdílenou kontrolou (B), nebo na oblast pod plnou kontrolou Izraele (oblast C, kde se také nacházejí židovské osady).

Je-li takto dohodou přijatou oběma stranami rozděleno nějaké území, těžko lze hovořit o okupaci v pejorativním slova smyslu, což většina mezinárodního společenství ovšem setrvale sveřepě činí. Jako by žádné dohody z Oslo neexistovaly.

Co je ale nejpodstatnější: fatální omyl vyšetřovací komise, který vychází z předpokladu, že s ukončením izraelské „okupace“ nastane v regionu stabilita, pomine napětí a skončí konflikt. Jinými slovy – zavládne mír.

Je s podivem, jak jsou protiizraelští aktivisté, lhostejno na jakých postech, OSN nevyjímaje, politicky nevidomí. Izraelská „okupace“ Pásma Gazy skončila v roce 2005 – a mír samozřejmě nenastal. A nenastal by ani v případě, že by se Izrael vojensky stáhl z celého Předjordánska. Naopak, vzápětí by konflikt eskaloval do extrémně nebezpečných rozměrů.

Zbývá odpovědět na otázku, kterou si vyšetřovací komise N. Pillaové neklade. Co je příčinou konfliktu mezi Izraelci a palestinskými Araby, potažmo mezi Izraelci a Araby obecně. Od samého počátku stále jedno a to samé. Neochota Arabů (dříve všech, dnes jen některých) uznat právo židovského státu Izrael na existenci na území bývalého britského mandátu Palestina, a to v bezpečných a uznaných hranicích, jak požaduje rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 272/1967.

Tady je zakopán pes, nikde jinde. Bez ohledu na to, co vyšetřovací komise UNRHC do svých zpráv napíše či nenapíše.