Přestože ostudná rezoluce schválená minulý týden členy Výkonné rady UNESCO, která popírá židovské vazby na Chrámovou horu v Jeruzalémě, vzbudila řadu bouřlivých reakcí a emocí, Výkonná rada této instituce pro vzdělání, vědu a kulturu ji v úterý potvrdila.

Připomeňme, že dokument, který iniciovaly arabské státy, prezentuje Chrámovou horu jako výlučně islámské svaté místo, označuje ji arabským názvem Harám aš-Šaríf a říká tradičnímu nejposvátnějšímu místu judaismu, Zdi nářků, Buráqova zeď podle okřídleného koně, který vezl proroka Muhammada na jeho Noční cestě, přestože korán Jeruzalém konkrétně nezmiňuje. Historii takto vidí 24 zemí; dalších 26 se hlasování zdrželo a proti jich bylo pouze šest – Spojené státy, Británie, Německo, Nizozemsko, Litva a Estonsko.

Zástupci zemí, jež pro rezoluci hlasovaly, k nimž patří i údajný „přítel“ Izraele Rusko, zjevně postrádají jak znalost bible, tak informace o archeologických nálezech, které potvrzují, že Chrámová hora byla místem dvou židovských Chrámů a centrem judaismu už před třemi tisíci lety. Žalostný je i přístup zemí, které rezoluci neodmítly, ale hlasování se zdržely. Státy jako Francie, Španělsko nebo Itálie, sídlo Vatikánu, tak umožnily popřít i spojení Jeruzaléma s Ježíšem a dvěma tisíci let křesťanství. To není v rezoluci zmíněno ani jediným slovem.

Jistě není překvapivé, že rezoluce vyvolala rozhořčení Izraele a židovských komunit po celém světě. Kupodivu se však dočkala i kritiky generální ředitelky UNESCO Iriny Bokovové a dokonce i generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který láskou k Izraeli zrovna neoplývá. Zdůraznil význam náboženských a historických vazeb židů, muslimů i křesťanů a správně upozornil, že jejich „popírání neslouží zájmu míru a pouze přiživí násilnosti a radikalismus“. Podobně se vyjádřila i Bokovová, která se od rezoluce distancovala. Dočkala se ostré kritiky palestinské samosprávy a údajně dostala i několik výhrůžek smrtí.

Politování nad zněním rezoluce dal najevo i německý předseda Výkonné rady Michael Worbs, který naznačil záměr ratifikaci odložit a znovu o dokumentu jednat. Arabské státy však na něj vyvinuly takový tlak, že byl donucen se předsednictví úterní schůzky vzdát. Nahradila ho zástupkyně Švédska, které s protiizraelskými postoji problém nemá.

Rozhořčení projevil i zástupce Mexika, který dostal od své vlády příkaz rezoluci podpořit. Po hlasování však ostentativně odešel z místnosti a za postoj své země se Izraeli omluvil. Mexiko ho odvolalo, ale před úterní schůzkou Výkonné rady svou podporu stáhlo – definitivní souhlas tak nakonec vyjádřilo jen 23 zemí. Výhrady vyjádřila i Brazílie, která sice v úterý rezoluci potvrdila, ale naznačila, že v budoucnu bude její přístup k podobným dokumentům jiný.

Palestinská samospráva se samozřejmě mocně radovala. Rezoluce prý „Izraeli připomíná, že okupuje východní Jeruzalém a má přestat se svými násilnostmi“. Na mysli měla izraelský archeologický výzkum.

Už samotný název rezoluce „Okupovaná Palestina“ ukazuje, že s kulturou, vědou a vzděláním nemá nic společného. Kromě ignorování historických skutečností a archeologických důkazů o tři tisíce let trvající židovské přítomnosti „odsuzuje“ vykopávky, vyzývá Izrael k „obnovení statu quo“, který se ve skutečnosti od roku 1967 ani v nejmenším nezměnil, a kritizuje „izraelskou agresi na Chrámové hoře“, k níž nikdy nedošlo – s výjimkou občasného zabavení zbraní v mešitě Al-Aqsá, které tam Palestinci hromadí. Rezoluce pro jistotu odsoudila i „pokračující izraelskou blokádu pásma Gazy“.

Není to zdaleka první dokument podobného znění. Podobný UNESCO přijalo letos v dubnu a v roce 2010 označilo Hrobku biblické pramáti Ráchel u Betléma a Jeskyni patriarchů v Hebronu za „muslimské mešity“.

Palestinské vedení vymyslelo strategii zpochybňování židovských historických a náboženských vazeb na Izrael až v devadesátých letech v naději, že tak přesvědčí svět, že na izraelské území mají nárok Arabové. Do té doby používaly i palestinské učebnice tradiční židovské názvy. V roce 1999 pak v rámci rozšiřování podzemních prostor mešity Al-Aqsá vyvezla islámská správa Chrámové hory 13 000 tun suti s archeologickými nálezy na nejrůznější jeruzalémské skládky, aby zabránila jejímu zkoumání. Izraelský úřad pro starověké památky to včas zjistil, dal suť svézt do údolí pod Olivovou horou a dodnes ji třídí. Nalezl v ní statisíce artefaktů, včetně pečetí s nápisy, mincí nebo keramiky, z nichž řada pochází i z doby Prvního Šalomounova chrámu, tedy z desátého století před křesťanským letopočtem. Mezi nimi je i mnoho křesťanských památek a paradoxně také islámských.

Izrael, pro který je nejnovější rezoluce dalším důkazem předpojatosti institucí OSN, přerušil minulý týden s UNESCO spolupráci, stejně jako to před pěti lety udělaly Spojené státy, které financovaly celou pětinu rozpočtu organizace. Je potěšitelné, že Česká republika se na tomto absurdním divadle nepodílela. Jak Českému rozhlasu Plus sdělilo tiskové oddělení ministerstva zahraničí, Česko není členem Výkonné rady UNESCO a když v letech 2011–2015 bylo, opakovaně se vyslovovalo proti předkládání podobných návrhů rozhodnutí i jakékoli formě politizace organizace.

Nevzdělanost členů UNESCO samozřejmě historická fakta nezmění. Jejich počínání jen zdůraznilo zbytečnost této organizace, jejíž rozhodnutí jsou nekulturní, nevzdělaná a nevědecká.