Ukrajinci si přejí nový začátek. Po volbách však na ně čeká tvrdý střet s realitou

Nedlouho před ukrajinskými parlamentními volbami vyšlo v západoukrajinském Lvově již třetí vydání knihy Antisuržyk, jež má Ukrajincům napomoci ke správnému užívání jejich jazyka. Suržyk je totiž specifický mix ruštiny a ukrajinštiny, jímž stále hovoří určitá část obyvatel. Nicméně nějakým smíšeným způsobem pořád většina. Zmíněná publikace tudíž současnou Ukrajinu docela výstižně charakterizuje – i v politice tam převládají různé zmixované (nejen jazykové) formy.

Zelenskému může pomoct systém

Především novopečený prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho strana, či marketingová imitace strany, Služebník lidu. Název je odvozen od úspěšného seriálu, v němž Zelenskyj pouze hrál prezidenta. Na jaře se jím skutečně stal, poněvadž ale politiku lze chápat i jako svéráznou odrůdu herectví, nemusel ani moc vypadávat z role. Seriálového prezidenta Holoboroďka zatím dost imituje i v takzvaném reálu, například výběrem méně honosného prezidentského sídla. Avšak k tomu, aby prosadil své volební sliby, potřebuje parlamentní většinu.

Průzkumy veřejného mínění Služebníka lidu favorizovaly, v některých dokonce atakoval hranici padesáti procent. K většině mu může napomoci i smíšený volební systém, podle nějž se do ukrajinské Nejvyšší rady volí polovina (225) poslanců poměrně, druhá polovina většinově v jednomandátových obvodech, což by straně s podporou několika desítek procent mělo spíše nahrávat. Její kandidátní listině dominují Zelenského spolupracovníci, ale též protikorupční aktivisté. Není na ní žádný stávající poslanec, čili ukrajinský parlament nesporně čeká řádná proměna. Avšak přesný obraz povolební scény poskytnou až konečné výsledky.

Kampaň i předvolební průzkumy potvrzovaly protichůdné trendy, které se objevily už ve volbách prezidentských – jak utvrzování, profilaci a polarizaci, tak nástup širokorozchodného marketingu.

Strana Opoziční platforma – Za život reprezentující zájmy ruské menšiny nebo silně ruskojazyčných východních oblastí dlouhodobě vykazuje podporu v pásmu 10–15 %, lídr kandidátky Jurij Bojko získal v prvním kole prezidentských voleb přes 11 %. Na nic jiného než na opozici to stačit nebude, koneckonců, navazovat v současné válečné situaci s tímto blokem koalici by pro skoro všechny ostatní ukrajinské strany znamenalo politickou sebevraždu. Nicméně ruský či rusofilní tábor má svoji politickou organizaci, relativně početný elektorát a, podobně jako skoro všechny strany, podporu významných oligarchů. Představuje tedy reálnou sílu.

Staří matadoři Julija Tymošenková i v nedávných prezidentských volbách poražený exprezident Petro Porošenko sice dokáží se svými uskupeními zaujmout část elektorátu, ovšem nacházejí se již patrně za zenitem své politické dráhy. A zatímco expremiérka Tymošenková může počítat s tím, že by mohla tvořit součást proprezidentské většiny, u Porošenka to lze vyloučit podobně jako v případě proruské Opoziční platformy. Vždyť je, alespoň v Zelenského rétorice, exponentem starého korupčního režimu, vůči němuž se nový prezident vymezuje.

Už v prezidentských volbách Porošenko bodoval především v západních částech Ukrajiny, tedy v baštách ukrajinského nacionalismu, kde i jako jazyk běžné komunikace zcela převládá ukrajinština. Možná pevněji zakotví coby lídr vlasteneckého proudu, notně zneklidněného Zelenského triumfem, v němž vidí ohrožení výdobytků politiky ukrajinizace. Ale Porošenkovi asi vyrůstá soupeř Zelenského střihu i takříkajíc na domácím hřišti.

Politický rock

Zřejmě nejzajímavější postavou kampaně se totiž stal „nový Zelenskyj“ neboli rocker Svjatoslav Vakarčuk a jeho strana Hlas. Frontman jedné z nejpopulárnějších ukrajinských skupin Okean Elzy je sice podobně jako Zelenskyj mužem ze šoubyznysu, leč zpívá důsledně ukrajinsky, což odpovídá jeho původu ze západní části země, konkrétně z Mukačeva. Hlas se profiloval jako liberální formace a měl potenciál přitáhnout zejména mladší voliče Porošenka nebo Tymošenkové, ale i Zelenského. Vakarčuk hodně připomíná polského kolegu – poprockera Pawła Kukize, jenž se blýskl v prezidentských volbách 2015 třetím místem a dokázal proniknout i do parlamentu. Spojoval křiklavé antistranictví s brnkáním na vlasteneckou notu. „My, strana Hlas, jdeme do parlamentu, abychom zničili starou politiku a vytvořili politiku novou. Takovou, která nám přinese skutečné změny,“ prohlásil Vakarčuk. Jde vlastně o „remake“ Zelenského apelu.

Frustrace vyvolaná vleklou válkou na východě země, korupcí a špatnou hospodářskou situací, jež se projevuje i rozsáhlou pracovní migrací, je na Ukrajině pochopitelně stále značná. I proto v tamní politické hitparádě dominují morálně silně zabarvené vize očisty a nového počátku. Po parlamentních volbách lze ale očekávat srážku s realitou, která bude bolet.

Autor je politolog

LN, 22.7.2019