Chcete-li porozumět ukrajinské politice, musíte číst Kámasútru, říká analytik Dimitrij Vydrin. Proč? Protože ani tam se nemění osoby, pouze pozice. Strana triumfátora oranžové revoluce prezidenta Viktora Juščenka prohrála volby s jeho bývalou spolubojovnicí, ministerskou předsedkyní, pozdější soupeřkou a (pravděpodobně) i budoucí ministerskou předsedkyní Julií Timošenkovou. Na prvním místě se tentokrát umístila strana Viktora Janukoviče, který byl Juščenkem před patnácti měsíci deklasován v prezidentských volbách. Točí se vám z toho hlava? Nejste sami.

Je vůbec na Ukrajině něco neměnného? Zajisté, skoro všechny ostatní faktory. Ať se jedná o zásobování energií nebo odbyt ukrajinského zboží, Rusko je vždy v klíčové pozici. Předimezovaný ukrajinský zemědělský sektor a polovičatá privatizace tuto závislost na Rusku stále a dále upevňují. Obchod s Ruskem a s dalšími postsovětskými státy však nevynáší dost na to, aby Ukrajina mohla modernizovat průmysl a zvýšit tak svou konkurenceschopnost na světových trzích. Bez ruské podpory to prostě půjde s ukrajinským hospodářstvím z kopce. A na úpatí čeká zase Rusko.

Neměnná je i skutečnost, že se po zániku SSSR všichni rozeběhli na Západ, jen Ukrajina zůstala vklíněná mezi Rusko a Evropu. Druhá největší evropská země je tak hluboce vývojově i názorově rozpolcená mezi Východem a Západem, že je třeba násilím zahánět myšlenku na její rozdělení. Jisté však je, že Ukrajinu bude evropská hranice buď protínat, anebo bude Evropa končit tam, kde Ukrajina začíná.

Ukrajina sama se tradičně vidí v geografickém středu Evropy; ve skutečnosti leží na periferii zájmu evropských mocností. Pro Německo, nejdůležitější evropskou zemi, zůstává Kyjev (jako vždy) pouhým objektem německo-ruské politiky. Přeryvy po zániku SSSR ještě nedozněly. Ale až se vlny uklidní, bude Rusko dál lokálním hegemonem, zatímco Ukrajinu lze jistě chápat a možná i litovat.

Ukrajina se může spolehnout (bohužel) i na nejasné postoje Evropanů. Před pár měsíci oslavovali evropští politici vítěžství Juščenka, i když bylo zřejmé, že vzhledem k přehnaným očekáváním jeho voličů to byla pouze odložená porážka. Západ nezodpovědně podporoval naděje Ukrajinců na rychlé spojení s Evropou. Jako by šlo vystřihnout Ukrajinu z mapy! A nic se nezměnilo: státy Višegrádu a Evropský parlament doporučují v rezolucích vstup Ukrajiny do EU, ale evropská komisařka pro zahraničí Benita Ferrero-Waldnerová zastává názor, že se „Rusko a Evropa jako sousedi Ukrajiny mohou výborně doplňovat“. Chcete-li porozumět politice EU, čtěte Kafkův Zámek.

psáno pro Týden