Nikdy jsem nebyl na Ukrajinu nijak zvlášť fixován a dokonce jsem ani nevěděl, že Krym je na Ukrajinu napsán. Stále jsem ho považoval za ruské území. Až poté, co gruzínský žrout kravat, psychotik Saakašvili, zaútočil na Jižní Osetii, jsem se dozvěděl, že stalinské a poststalinské porcování SSSR postihlo nejen onu zmíněnou Osetii, která nikdy žádným historickým územím Gruzie nebyla, ale i Krym, který byl Ukrajině katastrálně připsán dokonce až po Stalinově smrti.

Nějaké klasické demonstrace mě nemohou vyvést z míry, a tak jsem vření na Ukrajině před dvěma roky přikládal pouze minimální pozornost. Proč také, že? Takových protivládních demonstrací bývá dvanáct do tuctu.

Když však Česká televize začala počátkem loňského roku vysílat nekončící seriál z kyjevského Majdanu, tak jsem zbystřil.

Tohle není náhoda, říkal jsem si. V tom je záměr. A pomyslný pohled na mapu, protože polohu Ukrajiny velmi dobře znám, mě ubezpečil, že se nemýlím.

Bylo to tzv. ukrajinské arabské jaro. Sice v jiné geografické poloze, s jinými kulisami, jiným náboženstvím, ale arabské jaro jak vyšité. Prostě se musí najít skupinka nespokojená s vládnoucí klikou, a ta se najde vždy, a tato skupinka se řádně podpoří.

Vždy, když se zmíním o americké účasti na Majdanu, jsem okřiknut, že pro tu věc nemám hmatatelné, tedy spíše čitelné důkazy. Ale ony tajné služby byly již před dávnými staletími pojmenovány tajnými proto, aby jejich činnost byla tajná.

Člověk nemusí mít žádné hmatatelné důkazy, aby věděl, která bije. Podváděná manželka také přesně ví, co se děje, a nemusí přitom najít žádnou stopu rtěnky, žádnou SMS v telefonu a ani žádné dámské kalhotky v manželově kapse.

A stejně tak člověk, který ví, že nejpozději od konce 2. světové války je SSSR a později následnické Rusko základním strategickým protivníkem USA a že k jeho oslabení jsou všechny strategické kroky USA směřovány.

Jen hlupák si může myslet, že americká podpora našeho „disidentského hnutí“, podpora her Václava Havla, aby se mohly hrát v zahraničí, spadla jen tak „Out fo the Blue“. Nikoli. Byl to strategický záměr získat naše a sousední země na svou stranu.

A nedosti tomu, že USA věrolomně rozšířily NATO na území bývalé Varšavské smlouvy, ačkoli rukoudáním slíbily opak. Nové generaci amerických strategických plánovačů bylo toto málo. Chtěli si přiložit své polínko do ohně a zasadit Rusku opravdu tvrdou strategickou ránu.

Významně oslabit jeho pozici, což se Kyjevu díky obyvatelům Krymu a východní Ukrajiny těžce vymstilo. Ztratil atraktivní Krym a východní Ukrajina, možná ještě atraktivnější, se dostala mimo jeho kontrolu.

Takže jestliže před dvěma roky vládli Ukrajině oligarchové, tak za ty dva roky se změnilo pouze to, že několik málo oligarchů bylo vyhnáno (kromě Janukovyče nevím o žádném) a několik dalších jich zase v novém režimu přibylo.

A co udělají Ukrajinci dál? Přesně to, co kdysi pronesl v románu pana Jirotky Saturnin manžel tety Kateřiny, který byl drogistou. Když něco patlal v kadlubu, řekl: Ví Bůh. Ale dělníci rozuměli Výbuch a vyskákali oknem.

Takže, jak to bude na Ukrajině dál, to ví jen Bůh. A my se jen musíme modlit, aby to nebyl výbuch.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem