Zaznamenali jste, že se v poslední době hovoří o zapojení severokorejských vojáků ve válce na Ukrajině na Ruské straně. Tak si o tom něco povíme.

Pozadí zapojení (eskalace vztahu s Jižní Koreou)

Na Korejském poloostrově znovu narůstá napětí mezi Severní a Jižní Koreou. Severní Korea v posledních měsících otestovala několik balistických raket, včetně mezikontinentálních střel schopných nést jaderné hlavice. Dle odhadů má KLDR nyní zásoby štěpného materiálu pro desítky jaderných hlavic a zdokonaluje jejich nosiče. Jižní Korea posiluje vojenskou spolupráci s USA, zóny u demilitarizované oblasti zůstávají místem častých vojenských incidentů. Jedním z méně často diskutovaných aspektů zhoršujících se vztahů mezi Severní a Jižní Koreou je odstranění symbolů spojených s myšlenkou sjednocení poloostrova. Kim například nařídil sochu, symbolizující naději, že se obě Koreje mírově sjednotí, strhnout poté, co odstoupil od dlouholeté politiky počítající s mírovým sjednocením obou Korejí. V projevu k poslancům před cca rokem řekl, že Jižní Korea je hlavním nepřítelem KLDR a že sjednocení není možné dosáhnout se současnou Jižní Koreou. Podle toho by se měla upravit i ústava. Severokorejský vůdce nechal zároveň zrušit tři úřady, včetně Výboru pro mírové sjednocení a Úřadu pro národní hospodářskou spolupráci, a měly se přestat používat termíny sjednocení, usmíření a krajané. I Jihokorejci už po sjednocení moc netouží, rodinné vazby jsou vesměs přetrhané, jazyk a zvyklosti natolik jiné, že se jedná již o dva různé národy se společnou historií.

To je velmi podstatná změna narativu a k jeho možným důsledkům se ještě dostaneme.

Co nabízí Severní Korea

Hospodářství Severní Koreje stojí za starou bačkoru a obecně nemá moc co k obchodování nabídnout (její vývoz v roce 2010 byl na hodnotě například San Marina), kromě případné lidské síly, která je poslušná a nenáročná, protože ji drží v lati nemilosrdný diktátor. To se děje už roky, OSN kritizuje, že KLDR dodává otroky do desítek zemí (říkám otroky, protože dotyční pracují ve špatných podmínkách a veškeré peníze jdou Kimovi, ne pracujícím). No a nyní chce Rusko jejich vojáky. Proč? Aby nemuseli umírat ruští; uvědomte si, že Rusko má ztráty cca 1200 lidí denně. Ano, třeba 12.000 Severokorejců to nevytrhne, ale desetinásobek? To je problém. Další benefity Ruska jsou, že netřeba mobilizace v ruskojazyčných regionech a že se jim platí daleko méně, než vlastním.

Druhá věc je munice. Tu dodává už dlouho. Proč ji má? Protože se permanentně připravuje na válku s Jižní Koreou a dělostřelectvo v ní mělo hrát klíčovou roli. Uvědomte si, že Soul, hlavní město, je tak blízko severních hranic, že je prakticky v dostřelu dělostřelectva. Když má spoustu staré munice, tak ji prodá Rusku, aby ji vystříleli. Je nekvalitní, často nefunguje, občas roztrhne hlaveň, ale v tom obrovském množství je to i tak síla a množství, která je zásadní (dodali miliony kusů munice a raket).

Třetí věc je technika. KLDR má techniku zastaralou, což o to. Přesto nějakou do Ruska dovezlo se svými vojáky. Ideální příklad je samohybné dělo 170mm M1989 Koksan. Má ráži 170mm, což je raritní ráže, pro kterou Rusko nevyrábí náboje. Ale KLDR jich má hromadu. To dělo má velký dostřel (40, se spec. municí dokonce 60 km – pamatujete, Soul). Nabíjí se pomalu, postrádá moderní elektroniku, je na podvozku čínského tanku Typ 59, což je vlastně verze T 54 ze SSSR. Podle některých zdrojů se jedná o SSSR vyřazené kousky z pobřežních baterií, které dodali KLDR v padesátých letech a tito je dali na podvozky čínských tanků. Je to dobré dělo? Moc ne. Ale funguje a splní úkol – zasypávat ukrajinské pozice bez ohledu na vedlejší škody množstvím munice, kterou Rusko nemusí vyrobit. Bude v této roli efektivní? Nepřeceňoval bych to, při bombardování ostrova Yeonpyeong, které prováděly pravděpodobně nejlepší jednotky s nejlepší municí, se moc dobře netrefovali a spousta trefených nábojů při dopadu selhalo. Nicméně je to pořád obrovské množství a i jeho zlomek je problém.

Co z toho KLDR má?

Za prvé, jakkoliv to zní barbarsky, zbaví se hladových krků a do kasy přiteče zisk.

Za druhé, prodají starou munici, kterou by stejně nevystříleli. A navíc vyvíjejí jaderné zbraně, takže jejich plán z raných devadesátek proměnit Soul v moře ohně již nevyžaduje tak velké množství dělostřelectva (ostatně, Jižní Korea má houfnice, schopné efektivní counterbattery fire; jenže přišel čas na společné cvičení s USA na obranu proti raketám). Pamatujete tu změnu narativu? Je to pouze časová korelace, že změna narativu z „připojíme jih znovu do jedné země po dobrém nebo po zlém“ na „jih je nepřítel“ přichází s jadernými zbraněmi, nebo je to kauzalita (bratrovi atomovku na hlavu nehodíte, takže se o něm musí uvažovat jako o nesmiřitelném proradném nepříteli).

Za třetí, KLDR nemá žádné jednotky se zkušeností v boji (vyjma malých intervencí speciálních jednotek); to se brzy změní. Pokud se opravdu připravuje na konfrontaci s Jižní Koreou, tak získá zkušenosti z moderní války velkého rozsahu a ještě jim za to Rusko zaplatí.

Za čtvrté, technologie. Rusko může dodat KLDR například raketové a jiné pokročilé technologie, které je posunou ve sféře jaderné hrozby nahoru. Přitom se Rusko nemusí obávat přičitatelnosti – KLDR bude jeho proxy hráč v konfliktu se západem.

Za páté, suroviny. Rusko může dodávat obilí, fosilní paliva, průmyslové výrobky, a to vše má konečně KLDR za co vyměnit.

Za šesté, obě země aktuálně ratifikovaly smlouvu, která je zavazuje ke „komplexnímu strategickému partnerství“. Smlouva garantuje například to, že v případě, bude-li jedna ze zemí vystavena ozbrojené agresi, druhá jí vojensky vypomůže. Zahrnuje ale i spolupráci v oblasti jaderné energie, energetické bezpečnosti nebo výzkumu vesmíru (a to přesně Severní Korea chce).

Kdo z toho nemá radost?

Samozřejmé Západ, Ukrajina a Jižní Korea (která zvažuje přímé dodávky na Ukrajinu, kterým se celkem vyhýbala z obav o eskalaci; i když dodávala třeba USA, které pak měly volné ruce s dodávkou Ukrajině), ale překvapivě taky Čína. Tenhle druh eskalace přitahuje pozornost od Ukrajiny na její hranice a mocenské ambice a navíc KLDR je už tak dost divoká karta.

Právní zajímavosti z hlediska mezinárodního práva

Zajímavá je pozice z hlediska mezinárodního práva. Rusko je zjevně agresor, který rozpoutal útočnou válku. KLDR mu pomáhá, ale zatím dle mých informací slouží vojáci KLDR na ruském území. Samozřejmě, že odlehčují místa, takže lze více vojáků nasadit jinde, ale to porušení mezinárodního práva je diskutabilní. A než řeknete, že je to jasná pomoc, jasné spolupachatelství, tak slovy Cimrmanů – vezměte si příklad třeba ze sebe. Česká republika nakupuje obrovské množství plynu z Ruska (samozřejmě přes Slovensko nebo Maďarsko), a to asi 94%. Takže skoro všechen (důvodem je německá přirážka, kdy pointa je, že my se máme chovat ideologicky správně a za to máme samozřejmě zaplatit Německu tranzitní poplatek asi 2,5 eura za megawatthodinu.) Některé země kolaborují s Ruskem, a protože nám se nechce, aby na našem morálním přístupu vydělávalo Německo (které se chová, inu, jako ke kolonii), tak jsme morálku také hodili za hlavu. Tak mi ale upřímně řekněte, že nejsme spolupachatelé i my – KLDR posílá vojáky a my posíláme peníze, z kterých se ti vojáci, jejich vybavení a zásobování platí. Jestli KLDR podporuje válečný zločin, proč by před tribunálem neměly stanout i představitelé zemí EU? Opravdu je KLDR spolupachatel a my ne? Dovolím si připomenout Churchillův projev při napadení SSSR Německem: „Každý muž nebo stát, který bojuje proti nacismu, bude mít naši pomoc. Každý muž nebo stát, který pochoduje s Hitlerem, je naším nepřítelem. To platí nejen pro organizované státy, ale pro všechny představitele té odporné rasy Quislingů, kteří ze sebe dělají nástroje a agenty nacistického režimu proti svým krajanům a proti zemím, kde se narodili.“ Na spolupráci s dnešními „fašisty“, s dnešními agresory, neplatí totéž?

Rizika pro Severní Koreu

1) Ruský vojenský historik, píšící pod pseudonymem Viktor Suvorov, napsal mj. knihu Můj život v sovětské armádě: z osvoboditele dezertérem. Tam popisuje osvobození Československa (to „druhé osvobození“ – v roce 1968) a kromě jiného jednu zajímavou zkušenost. Že vojska SSSR měla po okupaci strašně nízkou morálku, museli být všichni vyměněni a posláni na různá nepěkná a neoblíbená místa. Proč? Protože viděli život v Československu a začali svým nadřízeným i sami mezi sebou klást nebezpečné otázky, jako třeba „co tady děláme“, „ proč je to tady hezčí“ a „neměli bychom to u nás doma dělat jako oni?“ To bylo naposledy, kdy SSSR okupoval společensky rozvinutější zemi. A přesně tohle se děje u vojáků KLDR. Oni vidí Rusko, kterým projíždějí, a už to jim musí připadat jako ráj na zemi. Nikdy nebyli mimo svou zemi, kde jim od malička tvrdí, že je nejrozvinutější na světě, a vidí, že to je lež. Obyčejný leták do ruského supermarketu, který se válí u kontejneru, je doma na provaz. Mají tam připojení k wifi (četl jsem jeden článek, že děsně ulítávají na pornu; mladí muži bez žen, co porno nikdy neviděli, tomu se asi dá věřit). Samozřejmě, že budou doma držet huby, aby je tajná služba nezamordovala, ale pokud se jich takových domů vrátí desetitisíce, bude to vyžadovat hodně krve udržet všechno v lati. Za stávajícího politického systému si ale nemyslím, že by to dokázalo zvrátit směřování země.

2) Riziko je, že proti KLDR zakročí jiné země včetně Číny, je dle mého názoru minimální. Otázkou totiž je, jak by to udělaly, když KLDR má jaderné zbraně a když za stávajícího spojenectví s Ruskem a pevnou rukou diktátora má země všechno, co potřebuje. Sankce už na ni uvaleny jsou (a KLDR přesto nějak funguje) a otevřený konflikt nikdo riskovat nebude.

3) Už nyní se ozvali severokorejští emigranti, že pomohou Ukrajině s psychologickou operací, která by přesvědčila severokorejské vojáky, aby se vzdali (to je vlastně efektivní emigrace, ale snižuje se šance postihu rodiny, když voják prostě zmizí na bojišti). Pokud by se to podařilo, tak by to byl skvělý písek v soukolí války, který navíc životy zachrání.

Rizika pro Západ

1) Udržitelnost války po delší dobu. Z mnoha článků vyplývá demografický problém pro Rusko (samozřejmě, že obyvatel má Rusko dost, ale schopných vojenské služby už méně, ochotných ještě méně, nepotřebných v průmyslu ještě méně…když k tomu přidáme neochotu odvádět v „ruských“ městech a náročnost výcviku moderního vojáka, tak je případná možnost doplnění vojáků z KLDR možnost válku protáhnout, třeba i do doby opadnutí ochoty Západu k podpoře.)

2) Na konci konfliktu bude KLDR s vyspělejší vojenskou technikou, lepšími jadernými zbraněmi, vojáky a důstojníky se zkušenostmi z aktuálního vedení boje v válce velkého rozsahu, ze zajištěnými zásobami paliv, obilí a technologií. To by byla dramatická změna okolností v případné válce o Jižní Koreu. A Kim má dostatek moci, aby takovou věc nařídil, když bude chtít. Kdyby ji za této situace KLDR napadla, s Ruskem jako spojencem, třeba i jadernými zbraněmi (uvědomte si, cca polovina obyvatel země žije v Soulu, na jednom místě kousek od hranic s KLDR) odpověděly by USA stejně? Asi ne. Jižní Korea je totiž „jen“ globálním strategickým partnerem, nikoliv členem NATO. Takže pro USA je cílem války na Ukrajině, aby se nepřenesla do Asie.

Tedy, zapojení KLDR mi přeci jen dělá vrásky a přestože to novináři pokrývají spíš jako jakousi zajímavost, důsledky mohou být o dost globálnější, než to na první pohled vypadá.