UKRAJINA: Všechno špatně
Ukrajina jako ukázka pokrytectví mezinárodní politiky
Současná krize a eskalování násilí na Ukrajině je také ukázkou pokrytectví a mnoha tváří mezinárodní politiky. Politici, zejména ti „proevropští“, jezdili podporovat revoluci na kyjevském Majdanu a řečnili na tribunách před tisíci demonstranty. Tito politici nejen vyvolávali v Ukrajincích nesplnitelná očekávání od Evropské unie, ale zároveň pomáhali odstartovat procesy v ukrajinské politice, na jejichž konci je anexe Krymu nebo násilí v Doněcku a Luhansku. Nevšiml jsem si, že by ti politici, kteří se procházeli po Majdanu v dobách největších demonstrací, dnes jezdili podporovat kteroukoli stranu konfliktu do oblasti války.
Majdan byl zcela jistě akcí milionů ukrajinských demokraticky myslících občanů a projevem odporu proti zkorumpovanému režimu prezidenta Janukovyče. Každý však mohl vidět, že část Majdanu tvoří nelegálně ozbrojení militantní příslušníci „Pravého sektoru“, kteří se nerozpakovali použít násilí „na obranu revoluce“. Výsledkem byl nejen pád prezidenta Janukovyče, ale i střelba a desítky mrtvých na obou stranách barikád.
Prezident Putin populisticky prohlašuje, že bude bránit každého ohroženého občana Ruské federace a snahu prezidenta Porošenka o udržení územní celistvosti Ukrajiny označuje za nepřijatelné násilí na vlastních občanech. Když se však od Ruské federace chtělo osamostatnit Čečensko, tentýž prezident Putin neváhal pozemní ofenzivou i leteckými útoky rozbombardovat čečenská města a ve vleklém konfliktu zahynulo okolo sto tisíc občanů Ruské federace, byť čečenců. Putin může stokrát ujišťovat, že nepodporuje separatisty, disponují-li však separatisté protiletadlovými střelami, tanky a minomety, to je našli na ulici?
Evropská unie na tom není s politickým pokrytectvím ve vztahu k Ukrajině o nic pozadu. Když probíhaly demonstrace na Majdanu, byl tehdejší prezident Janukovyč mnohokrát varován představiteli EU, že je v demokratické Evropě nepřijatelné použít policejní či vojenské operace proti vlastním lidem. Ponechávám stranou skutečnost, že kdyby jacíkoli demonstranti násilně obsadili vládní vládní budovy ve Francii nebo Německu, policie by s nimi udělal krátký proces. Prezident Porošenko se vojenskou operací, za cenu desítek a stovek mrtvých, snaží udržet územní celistvost země a, překvapivě, nikdo z představitelů EU za ním nejezdí, aby ho poučoval o nepřijatelném násilí na civilním obyvatelstvu.
Prezident Porošenko na východě Ukrajiny sklízí hořké plody Majdanu. Nemá moc možností na výběr. Jakmile by zastavil vojenskou operaci, separatisté se opevní ve vládních budovách a s tichou podporou Moskvy vznikne další Podněstří, separatistický režim na území cizího státu. Podněstří v Moldávii, ale i Abcházie a Jižní Osetie v Gruzii jsou pro nové ukrajinské vedení příkladem, který nemohou dopustit. A Rusko ani Evropská unie svým pokrytectvím Ukrajině vůbec nepomáhají.