Prezident Volodymyr Zelenskyj označil ztrátu několika desítek obcí na východě Ukrajiny za dočasnou.

Po sovětské invazi do Československa v srpnu 1968 byli vedoucí představitelé KSČ na čele s Alexandrem Dubčekem odvlečeni do Moskvy a tam proběhla jednání mezi KSSS s Leonidem Iljičem Brežněvem včele a KSČ. Výsledkem byl podpis dohody o “dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa”. Jak víme z historie, tento “dočasný pobyt” se protáhl až do roku 1991, kdy Československo opustil poslední sovětský voják. Na konci roku 1991 se Sovětský svaz rozpadl.

Zásadní podíl na ukončení dočasného pobytu sovětských vojsk na našem území měl tehdejší generální tajemník KSSS Michail Gorbačov. To on ukončil éru východního komunistického bloku svou politikou “glasnosti” a “perestrojky”. To mu také skalní komunisté u nás i v SSSR nikdy neodpustili.

K Brežněvovi mám ještě jednu poznámku. Při sovětské okupaci roku 1968 se mimo jiné objevilo heslo “Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil” a k tomu se ještě dodávalo “Není Iljič jako Iljič” s narážkou na stejné druhé jméno Lenina a Brežněva. A mezi námi koloval vtip o tom, že dočasnost rovná se jeden furt.

Pokud dnes ukrajinský prezident referuje o “dočasné” ztrátě ukrajinského území díky ruské invazi, obávám se, že se ona “dočasnost” může také pěkně protáhnout. Ostatně Krym a část Donbasu již je pod “dočasnou” správou Ruska nebo ruských povstalců od roku 2014, tj. osm let. Ukončení ruské okupace ukrajinského území považuji v současnosti za vyloučené. To by se musel po současném ruském vedení dostat k moci nějaký nový “Gorbačov”. Návodů na odstranění Vladimira Putina od moci se sice vyrojila celá řada (např. od Gariho Kasparova), ale ty považuji v této chvíli za nerealizovatelné. Mezi Rusy má Putinova politika vůči Západu velkou podporu a Rusko se dobrovolně svých územních zisků na Ukrajině nevzdá. Dobytí Mariupolu, čímž Rusko připojilo Krym po souši, bylo dosaženo po tvrdých bojích a Rusko se tohoto území nevzdá. Separatisté na Donbasu už připravují referenda o připojení těchto území k Rusku. Protože Ukrajinci většinově východ Ukrajiny opustili a zůstali tu většinově Rusové, není těžké výsledek referenda předpovědět.

“Dočasné” územní zisky Ruska na Ukrajině se tak mohou protáhnout na desetiletí. Ukrajinské vedení už připouští že válka s Ruskem se protáhne na “deset let” s obdobími klidu zbraní a novými boji. Mluví se o izraelském scénáři pro Ukrajinu. K tomuto vývoji ale zřejmě těžko dojde, protože by znamenal trvalé ohrožení a obávám se, že většina Ukrajinců by takový vývoj sotva trvale akceptovala.

Každá smlouva s Ruskem bude pro Ukrajinu znamenat územní ztrátu. Příměří bez akceptace ruských územních zisků je sice možné, ale to by byl právě počátek “izraelského” scénáře. Pokud stávající ukrajinské vedení podlehne dojmu o možnosti dobýt ztracená území zpátky, čekají nás roky nejistot s možností dalších ruských územních zisků. To, že by Ukrajina díky dodávkám amerických zbraní dokázala ruskou armádu vytlačit, se mi stále jeví jako vysoce nepravděpodobné. Rusko i přes západní sankce bude mít stále převahu v možnostech ubránit již dobytá území a přeorientuje svou ekonomiku na spolupráci s Indií a Čínou. Utrpení Ukrajiny tak bude pokračovat, dokud se Západ nepřesvědčí o nutnosti válku ukončit. I za velmi nevýhodných podmínek pro Ukrajinu .

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz