Když se chcete trochu pobavit, tak si přečtete nebo poslechnete nějaké prohlášení našeho ministra zahraničního nevměšování Tomáše Petříčka k nějaké zahraniční politické události. Třeba k situaci v Lybii, kde se ráčí náš pan papouškující ministr opět mýlit s celou EU v podpoře „vlády“ v Tripolisu.

Podobný skeč předvedl bryskně náš junák při hodnocení vítězství Volodymyra Zelenského v presidentských volbách v Ukrajině. Tak zvítězil z vůle lidu entertainer, který v politice neudělal ani krůček, nevypustil v politice ani pšouk a už je nahoře. Ze Slovenska se to šíří za východ, i když Zuzana Čaputová se alespoň angažovala v komunální sféře. To ukrajinský komediant, jen co vyhlásil své vítězství, které potvrdila oficiální místa, obdržel gratulaci našeho ministra. To je normální, gratuluje se, i když v případě Ukrajiny nevím úplně k čemu tam gratulovat. 

Ovšem za komentář stojí názor pana ministra, podle kterého volba Zelenského prý ukázala sílu občanské společnosti. Ukrajina prý učinila velký pokrok k modernizaci země, přiblížila se k EU a prý věří, že nový president v reformním úsilí nepoleví. Nový president, šéf strany Služebník lidu (to je samo o sobě nádhera!), zatím slíbil jedinou věc, která stojí za řeč, a to že nebude jezdit s majáčkem. To určitě splní a to je myslím také to, co mohl myslet Tomáš Petříček, když mluvil o reformách. Slíbil také vrácení Krymu a tím pobavil nejen Rusy v čele s Putinem, ale myslím že i většinu šéfů evropských zemí. Komik je prostě komik, to se nedá svítit.

Co k tomu dodat. Tenhle exot z ukrajinské zábavní branže je prý důkazem síly občanské společnosti. Možná by nejprve pan ministr měl definovat, co rozumí pod ukrajinskou občanskou společnosti a jak tato zvláštní směska nacionalistických a naopak liberálních, pro- či protiruských spolků a prapodivných entit souvisí s výsledkem těchto presidentských voleb. Co to zkusit z jiné strany: že drtivá porážka Piotra Porošenka je jen důsledkem jeho katastrofální politiky a pověsti, kterou tento oligarcha požívá, výsledkem obrovské nedůvěry v jeho osobu, kdy si volič řekne: „Radši zkusím tajtrlíka s nulovou zkušeností v politice, který co řekne, to slíbí, než ty ostatní kandidáty s mizernými výsledky v politice.“ Tak tomu já věřím víc, než závěrům pana ministra.

Volba nového presidenta dává jediný signál, že totiž víme ještě méně, než jsme věděli dříve, o tom, kam může směřovat Ukrajina. Že jestli bylo možné něco dovozovat z toho, jakou politiku provozuje Porošenko, tak u nového presidenta nevíme vůbec nic a tušit můžeme jen to, že víme, že za tímto exotem stojí jiný oligarga Ihor Kolomojskij. To je jediná jistota v moři nejistot. Vyvozovat z jeho volby něco o reformách, přibližování k EU v době, kdy Ukrajinu nikdo rozumný do EU z dobrých důvodů nechce, je zhůvěřilost, když například Kolomojskij má své obchodní zájmy i v Rusku. Vzít do EU zemi, která má nejistou východní hranici s Ruskem, může jen takový janek, jako je Tomáš Petříček anebo Donald Tusk, známý kašubský eurokomik v čele významné unijní instituce.

Jediný, kdo zatím zachovává klid, je Rusko, které ví o Ukrajině dost na to, aby si spočítalo, že tenhle člověk je loutka, že je jen třeba nějaký čas vyčkávat a pak se ukáže. Zatím bude Zelenskij jezdit bez majáčku, ukrajinský parlament, který není schopen se dohodnout ani na tom, zda je úterý či středa, mu bude mydlit schody, protože tam nemá žádnou sílu, a hlupáčci v EU se budou ujímat na nových světlých zítřcích Ukrajiny.

Ale až po pár měsících skončí na Ukrajině mejdan z opojení z volby, zbude jen velké kulové a zbídačená země, se kterou si vytírá zadnici Východ i Západ. Východ brutálně otevřeně a Západ farizejsky, potají a s papulou plnou krásných slov. Takových, jaká pronesl například náš slovutný ministr.