aneb Konec klokanů v Austrálii

Separatisty pořádané volby na jimi ovládaném území východní Ukrajiny byly stejnou fraškou jako volby na Krymu.

Pokud by se podobným způsobem konaly volby kdekoli v civilizovaném světě, musely by být označeny za zmanipulované, nevěrohodné a nebyly by uznány. Pro připomenutí je nutné uvést pár faktů vypovídajících o mnohém.

Volby v doněcké a luhanské oblasti byly nelegitimní a přímo odporující jak ukrajinským zákonům, tak podepsané Minské dohodě. Neexistovala kontrola, zda někdo nehlasuje několikrát. Nadto bylo umožněno hlasovat prakticky odkudkoli pomocí mailu, kdy nebylo možno ověřit identitu hlasujícího.

Voleb se mohli zúčastnit i občané jiných států, kteří jsou součástí separatistických sil. Volební věk byl snížen na 16 let s odůvodněním, že děti v oblasti dospívají rychleji. Účast ve volbách byla zajištěna tím, že na volebních místech byly rozdávány sociální karty a byla vyvolána panika, že jich je málo, takže se lidé postavili do front už před otevřením.

O demokratičnosti voleb se dá s úspěchem pochybovat, protože v každé místnosti dohlížel na pořádek ozbrojenec. Ve volbách si lidé mohli zvolit jen strany řízené separatistickým vedením, takže vítězství separatistů bylo předem zajištěno.

„Pozorovatelé“, kteří se na místě vyskytovali, přešli rusko-ukrajinskou hranici ilegálně. Vesměs šlo o pečlivě vybrané osoby z řad krajně levicových a pravicových stran, leckdy až extremistickýchp. Společným jmenovatelem těchto „pozorovatelů“ jsou pak sympatie k Rusku.

Kouzelné je, že organizace ABSE byla představena den před volbami a její rakouský předseda ani nevěděl, jestli jde o agenturu nebo asociaci. Zcela záměrně pak byla použita zkratka, která se snadno dá zaměnit za OBSE. Mezi pozorovateli byli zástupci komunistů, fašistů a nacionalistů. „Skvělý“ výběr.

Separatisté tvrdí, že volby měly zlegitimizovat jejich postavení. Pokud nebylo možno volit někoho jiného, pak se o legitimitě dá hovořit pouze v nadsázce. Vyjádření Zacharčenka, který byl separatisty jmenován prezidentem neexistujícího státu jsou neuvěřitelná.

„Když jsme přišli o naši vlast - mám na mysli Sovětský svaz - bylo mi jedenáct let. Dnes napravujeme chyby z minulosti,“ citovala předsedu volební komise agentura Reuters. Pokud trpí nostalgií po starých časech, tak jim nic nebránilo ve vystěhování se do Ruska.

Samotný Zacharčenko pak slibuje s pomocí Ruska doslova ráj na zemi: „Obyvatelé Donbasu se dočkají vyšších důchodů, než mají Poláci. Senioři by měli mít dost peněz na to, aby alespoň jednou do roka vycestovali do Austálie a na safari zastřelili tucet klokanů,“ nechal se slyšet.

Najde se dost lidí, kteří takové utopii uvěří. Lidé se budou mít prakticky stejně jako doposud. Žádný blahobyt pod ruskou kuratelou je nečeká. Obyvatelé Abcházie by mohli vyprávět, jak čekali světlé zítřky, když se odtrhávali od Gruzie a Rusko jim slibovalo masivní pomoc. Dnes jsou tamní obyvatelé na tom hůř, než když byli součástí Gruzie.

Při počtu cca 2 miliónů důchodců na východě Ukrajiny by splnění kvóty střelby klokanů znamenalo likvidaci druhu. Separatistické volby na východě Ukrajiny byly stejnou fraškou jako volby na Krymu za účasti „zelených mužíčků“. Koneckonců, nemálo stejných mužíčků se angažuje dnes právě v doněcké oblasti.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora