UKRAJINA: Selhání Západu s velkým D
Jak všichni víte, mám rád doktrínu a všechno popisuju ze široké perspektivy. Moc mě nezajímá, jestli ta nebo ona strana dobyla další vesnici, ale snažím se psát o podstatných rysech konfliktu. Nyní tedy zabřednu do jednoho problému, který si Západ sám dělá a kterým přispěl neúmyslně k tomu, že válka na Ukrajině vůbec vypukla, a přiživuje tímto přístupem konflikt dál (a nemůže se jednat o záměr, protože to je zjevná politická neschopnost).
Někdy se rozlišují tyto čtyři elementy národní moci – DIME. Diplomacy, Informational, Military, Economics (v posledních letech se dodává finance, intelligence, and law enforcement). Selhání s velkým D je selhání diplomatické. Země NATO si natolik zvykly, že jejich vojenská a ekonomická moc je velká, že podceňují všechny ostatní kategorie, uvedené výše. Ostatní země si to nemohou dovolit, takže je často nepodceňují. Dnes vám povím, co Západ udělal dle mého názoru na poli diplomacie špatně, jaké to má důsledky a jak by se to dalo zlepšit. Samozřejmě nevypíšu všechny chyby od druhé světové nebo ještě dříve, prostě se pověnuju několika významným z poslední doby.
Některé chyby:
1) Západ jednoznačně neubezpečil Rusko, že v případném konfliktu bude jednoznačně a významně podporovat Ukrajinu. Putin je realpolitik, uvažuje jako gangster a hráč a dělá, co mu na mezinárodní scéně projde. Jak měl vědět, že se Západ za Ukrajinu postaví, když takové věci jasně nedeklaroval?
2) Západ to nejen jasně nedeklarovat, ale jeho činy ukazovaly pravý opak. Když Rusko v minulosti například obsadilo Krym, kde byla jasná akce Západu? Obchod šel jako obvykle a všichni se tvářili, že je vše v pořádku. Totéž předtím v Jižní Osetii, Abcházii atd.
3) Západ dokonce vydával úplně obrácená prohlášení! A to ne ledaskdo! V lednu 2022, v době zvýšeného napětí, prohlásil Biden toto: „I think what you’re going to see is that Russia will be held accountable if it invades. And it depends on what it does. It’s one thing if it’s a minor incursion and then we end up having a fight about what to do and not do.“ On vlastně řekl, že v případě malého konfliktu se Západ leda dohádá, co se má udělat. Copak se zbláznil? Copak se do světa vytrubuje nerozhodnost vlastní strany? Nota bene tváří v tvář diktátorovi s armádou na hranicích slabší země? I když rychle poté vydal Bílý dům prohlášení, kde uvedl: „If any Russian military forces move across the Ukrainian border, that’s a renewed invasion, and it will be met with a swift, severe, and united response from the United States and our allies.“, už bylo pozdě. Škoda již byla spáchána – prezident USA úplně proti smyslu diplomacie řekl Ruskému prezidentovi, že když to zkusí, bude mít čas – Západ bude váhat s odpovědí.
4) Západ vyklidil Afghánistán a ten se během chvilky zhroutil a ovládl ho Taliban. To byla pro Putina ukázka, že Západ možná umí nějakou zemi obsadit, ale neumí ji stabilizovat a bez mrknutí oka hodí své spojence přes palubu. Když mohl Západ hodit přes palubu 20 let svého úsilí, proč ne Ukrajinu, která ani není spojenec a byla desetiletí ve sféře ruského vlivu.
5) EU nezvládla migrační krizi. To samo o sobě diplomacie vůči Rusku není, ale důsledkem bylo, že došlo k rozpolcení vnitřní politiky EU, a to až do té míry, že když někdo před nekontrolovanou a nelegální migrací varoval, byl označen za nacistu, a začaly se řešit kvóty (tj. nikoliv „vy jste si je pozvali nebo pustili, vy si je vyřešte“, ale ve skutečnosti se ze selhání například německé zahraniční politiky nebo italské ostrahy hranic udělal problém ostatních zemí). Důsledkem byla rozhádanost vnitřní politiky, vzestup stran, které tento problém slibovaly řešit (a to v zásadě jen proto, že mainstreamové strany problém vyvolaly a slibovaly ho neřešit nebo dokonce udržovat), ale zároveň stály jako antisystémové, a tedy výsledkem byl projev slabosti. Projevovat se slabě se v diplomacii nenosí – neschopnost řešit důležité vnitřní problémy zpochybňuje schopnost řešit jakékoliv další problémy.
6) EU nezvládla krizi Covid (a myslím tím spíše státy EU a jejich spolupráci než orgány EU). To snad nemusím rozepisovat v podrobnostech, ale co se mj. na mezinárodním poli za Covidu dělo, to si musel svět myslet, že nám definitivně ruplo v kouli a jedeme přinejlepším každý za sebe.
7) Západ naprosto podělal krizi ohledně vlivu v Arktidě. Že jste o tom neslyšeli? No přesně o tom mluvím. Od konce studené války byl v Arktidě celkem klid – až do Putina. Protože se přeci jen poněkud oteplilo v rámci klimatu, hned se ochladilo v mezinárodních vztazích. Začalo se ukazovat, že by možná nějaký led odtál a že by se dalo jezdit severní cestou bez ledoborce (kratší, levnější, bez pirátů, samé výhody) a že by se v Arktidě dalo těžit. Zatímco se na tohle Rusko připravovalo a na svém pobřeží má infrastrukturu, techniku, má potřebné technologie a cvičí vojáky pro boj v tomto prostředí, ostatní země (Západní) zaspaly. Jen Čína se prohlásila za stranu věci a že prý by si chtěla taky ukousnout. A Rusko se v regionu silně projektuje, viz symbolické zabrání území vlajkou, incident na Svalbardu atd. Západ si prostě nechal vnutit silnou Ruskou pozici a Rusko ucítilo slabost, ucítilo krev ve vodě.
8 ) EU v rámci Green dealu nejen střelila svůj průmysl do nohy, ale vybudovala si extrémní energetickou závislost na Číně (solární panely atd.) a na Rusku (plyn). A to do té míry, že bývalý německý kancléř sedí v radě Gazpromu a Německo s Ruskem si stavěly Nordstreamy, aby ta závislost byla ještě větší a aby to pokud možno nešlo přes cizí země. Co si měl Putin myslet - přece si nenaštvete dvorního dodavatele plynu, ne?
Shrnutí – Západ neprojektoval jednoznačná diplomatická stanoviska, choval se na mezinárodní scéně nepředvídatelně a nejednotně, projevoval slabost ve vnitřní a vnější politice, nechával své spojence ve štychu a za obchodní výhody by prodal i svou babičku. Jak měl Putin vědět, že když zaútočí zrovna na Ukrajinu, kterou půlka Západu ani neuměla najít na mapě, že Západu zrovna v tomto případě bouchnou saze a že začne vůbec něco dělat? Úplně jsem si vzpomněl na rozhovor doktora Divnolásky a ruského vyslance, kdy se ho prvně jmenovaný ptá, k čemu je ultimátní zbraň odplaty, když o ní nepříteli neřeknou? A tady platí totéž – jestli chci někoho od něčeho odradit, tak mu to musím jasně a uvěřitelně říct, a toto je obrovské diplomatické selhání Západu.
Jak v těch chybách Západ pokračuje:
1) Slibuje a neplní to. Je to jak u blbých na dvorku – slíbí munici a nedodá ji. Zavede sankce a pak je sám obchází. Jak má Ukrajina vědět, jak si s tou pomocí stojí? Jak má Rusko vědět, jak si Ukrajina s tou pomocí stojí? Jak má vědět, že Západ neucukne, jako vždycky? Jak má Rusko vědět, že to Západ tentokrát dotáhne? OK, tak se staly chyby, které vedly k tomu, že si byl Putin jistý, že mu útok projde – a neprošel. Ale proč se Západ není schopen přesně vyjadřovat nyní, když tyto své chyby vidí včetně důsledků, to je druhá věc.
2) Některé země vysloveně podkopávají jednotu NATO. Typicky třeba Německo, ale abych si je nebral na paškál moc často, tak třeba Maďarsko. Tak třeba šéf úřadu maďarského premiéra a jeho poradce Balázs Orbán řekl, že by se Maďarsko v případě útoku Ruska nebránilo. Co to plácá? Maďarsko je v NATO, přece nemůže jen tak říct, že by se vykašlalo na společnou obranu a prostě vydalo území bez boje, to rozkládá pakt zevnitř.
3) EU není schopna zbavit se své závislosti na Číně, stále platí Rusku nehorázné peníze (i když sankce fungují, i když se obcházejí, šlo by to o poznání tvrději). Stále spoléhá na USA a nemá postavenou obrannou politiku podle svých ekonomických možností. Rusko najelo na válečnou výrobu a státy EU skoro tři roky po zahájení války stále řeší nesmysly a nejsou schopny nejen deklarovat vlastní vůli k obraně, ale i schopnost to udělat. Jestli Rusko na Ukrajině vyhraje, a to se klidně může stát (stačí když Západ bude pokračovat s otálením s pomocí, Ukrajina pokračovat se špatnou strategií, zejména v rámci mobilizace atd., a Severní Korea pokračovat v dodávkách kanónenfutru a Rusko pokračovat v navyšování válečného průmyslu), tak co Západ čeká, že se stane? Že Rusko svou krví zaplacenou a vycvičenou armádu s aktuálními bojovými zkušenostmi rozpustí, výzbroj uskladní a bude dál v klidu trpět pod sankcemi? Stát se to může, ale já bych na to nespoléhal.
Možná řešení
1) Přestat likvidovat domácí průmysl
2) Nalákat ho zpátky, zejména úpravou legislativy (např. chemickou výrobu a vůbec průmysl)
3) Jednoznačně deklarovat jasné a konzistentní cíle a vůli je dodržet (příkladem je Polsko – deklarují jasnou vůli dodržet spojenecké závazky, nakupují kvalitní zbraně ve velkém množství a stavějí Východní štít, obranné opevnění na východní hranici země. To je opatření, které naopak riziko války umenšuje, protože odrazuje potenciálního agresora; srovnejte s Maďarskem).
4) Posílit možnosti společné obrany, aby každá země pracovala na své části a neparazitovala na poloze.
5) Diplomaticky (i jinak) tlačit na země, které pomáhají obcházet sankce, dodávají zbraně atd.
6) Deklarovat jasná a konzistentní stanoviska a držet se jich.
7) Neházet spojence a přátele přes palubu, jasně lpět na dodržování mezinárodního práva (i tam, kde se to nevyplatí)
Převzato z autorova Facebooku