aneb Zápisky z kyjevského blázince bez lékařů
Jestli se někdo domnívá, že současné kyjevské bouře, demonstrace, kterým Ukrajinci říkají Michomajdan, přinesou něco pozitivního, nějakou změnu k lepšímu a něco, co Ukrajinu posune k demokracii a pomůže ukončit krvavou válku, velmi se mýlí.
Příští ukrajinský režim bude ještě více zkorumpovaný, ještě více rusofobní a bude ještě více podléhat extrémním nacionalistům a neonacistům.
Kdo se vynořuje jako vedoucí síla v Kyjevě?
Michail Saakašvili - šílenec, který hledá uplatnění. Začal, jako prezident Gruzie, válku, kterou nemohl vyhrát, kdy jeho spojenci byli stejně překvapeni jako Rusko, s kterým chtěl válčit. Tu válku prohrál tak rychle, že sám nevěděl, co se vlastně stalo. Z jeho vlasti jej vyhnali. Pro korupci. Porošenkova Ukrajina jej přijala jako znalce, který ji zbaví korupce, a jeho přítel Porošenko z něj udělal, jednou ranou, ukrajinského občana a gubernátora Oděsy. Ale brzy kamarádství skončilo a Porošenko jej též vyhnal, zase prý pro korupci, a nakonec by skončil jako psanec bez domova, kdyby mezi západoukrajinskou mafií a neonacisty neměl větší podporu než Porošenko. Vrátil se tak, že jej fanatický dav neonacistů doslova dovlekl přes hranice.
Je to jako v nejpitomějším dobrodružném filmu. Ale je to realita a takoví lidé chtějí na Ukrajině vládnout.
Což mě přivádí k druhé postavě černé ukrajinské komedie, Julii Tymošenkové.
Dámě, kterou jeden Majdan vytáhl do pozice premiérky, druhý ji vytáhl z kriminálu, kde skončila pro korupci do nejvyšších politických funkcí, a od třetího očekává, že ji znovu někam vytáhne. Možná až na funkci prezidenta, o kterou bude soutěžit s gruzínským polykačem kravat. Musím přiznat, že je to šikovná dáma a dokonalá reprezentantka ukrajinské reality. Za svého krátkého a vězením pro korupci přerušeného působení v politice se stačila stát dolarovou miliardářkou, zatímco Ukrajina šla od deseti k pěti. A po tom všem – vida, máme ji tady znovu!
Třetím hrdinou ukrajinského okamžiku je současný prezident Ukrajiny Petro Porošenko. Ještě není úplně mimo hru. Ale udrží se jen za cenu toho, že se stane ještě povolnější vystrašenou loutkou ultranacionalistů. Není vyloučeno, že jej ještě jednou „podrží“, dostatečně poučeného, dostatečně pokorného a dostatečně povolného a nepošlou jej do zatím již připraveného exilu, ale potvrdí jej ve funkci alespoň do té doby, než přestane být skutečným vládcům Ukrajiny užitečný.
Kdo jsou a budou ti skuteční vládci Ukrajiny?
Jsou jimi dvě spojené skupiny, oligarchové a extrémní nacionalisté.
Trochu to připomíná Chicago třicátých let. I tomu vládli zločinci a jejich způsob vlády se příliš nelišil od způsobu jejich ukrajinských kolegů. Jen v tom nebyli tak dobří. Ovládali sice Chicago, později i jiná velká města, ale nikdy nedokázali ovládnout celou zemi. Ukrajinští oligarchové to dokázali, za pomoci svých prodloužených končetin, jejich velkohubých hrdinů s hákovými kříži a americkými zbraněmi.
Oligarchové a neonacisté připomínají dvě smečky vlků spojené v lovu na ubývající zvěř. Je jen otázkou času a příležitosti, kdy se o to, co ještě z kořisti zbývá, servou, a v tom zápase zvítězí ti, kteří mají zbraně. Nebude to konec oligarchie na Ukrajině, jedna smečka prostě nahradí druhou. Tak tomu bylo zatím v každé ukrajinské „revoluci“ a nic nenasvědčuje tomu, že by tato tradice skončila.
Ještě neuschl inkoust na proklamacích neonacistů, že s demonstracemi nemají nic společného, a již se ujímají iniciativy u řečnických pultů na náměstí. Bude se zřejmě opět opakovat úspěšná taktika, převezmou do svých rukou demonstrace, budou si klást vlastní požadavky a budou opět vítězi schovanými za „hlas lidu“. Už mají dokonce i proslulou ozbrojenou „ochranu Majdanu“, to pro případ, že by revoluce znovu potřebovala oběti. A očekávají, že zase budou mít podporu zvenčí.
A nedivil bych se, kdyby ji dostali.
A pak tu máme ještě jednu skupinu, která Ukrajině vládne. Vládne jí ještě víc, než domácí darebáci a dobrodruzi. A vládne jí pomocí cukru a biče, i když cukr v poslední době dochází a bič je stále méně efektivní. Zahraniční vlády, USA a EU.
Ukrajinský mlýnek na maso je ale stále více poruchový a nespolehlivý. Co zbylo z ukrajinské ekonomiky, nedává naději na udržitelný profit. A nespokojenost s výsledky roste i u nich doma.
Což mne přivádí k té poslední skupině odpovědné za bídný stav Ukrajiny. Jsou jí užiteční idioti, hlupáci a oběti rusofobie, kteří zavírali oči a zavírají je stále.
Naštěstí i těch v poslední době ubývá, ani ne tak u nás, jako na Západě, kde se i media začínají probouzet ze sna o demokratické Ukrajině, která někde tam v dáli bojuje se zlým agresorem a buduje blahobyt pro své občany.
Myslíte, že se mýlím? Jistě, je to v některé části možné.
Konec konců, studoval jsem historii a politologii, ne psychiatrii.