1. Ukrajina je ve své dnešní podobě do značné míry umělým celkem, který se samostatným státem stal až v důsledku rozpadu SSSR před dvěma desetiletími.

2. Jsou v něm na jedné straně území na západě země, která nikdy součástí Ruského impéria nebyla (Zakarpatská oblast, Halič a další) a k Rusku byla připojena až po 2. světové válce, území poznamenaná bojem za ukrajinskou samostatnost (i na straně nacistů), a na straně druhé od 18. století čistě ruské oblasti (Krym, Oděsa, východ země), pro něž samostatnost Ukrajiny znamenala vytržení ze svého původního národního celku.

3. Jistá umělost tohoto státního útvaru a rozdílné představy jeho obyvatel o jeho budoucnosti a směřování paralyzovaly jeho politický život od samého počátku. I z Prahy jsme to dobře viděli. Své vykonala i nezvládnutá transformace země, tíživé dědictví komunismu i ekonomický a politický chaos posledních dvaceti let.

4. Ukrajina zůstala a nemohla nezůstat zemí hluboce ekonomicky zakotvenou v postsovětském prostoru, navázanou a v mnoha ohledech závislou na Rusku. To je přirozené, a neexistuje žádná snadná cesta, jak to změnit.

5. Pro Rusko je Ukrajina více než nejbližší zahraničí, více než např. Estonsko, Tádžikistán či Ázerbájdžán. Je to historická kolébka jeho státnosti a kultury, domov desítek miliónů Rusů.

6. V této situaci představa některých lidí v Evropě, a zdá se i předních představitelů EU, reprezentantů dnešní České republiky a hlavně politických aktivistů, že je možné připustit střet o orientaci Ukrajiny a vést boj o její směřování na Západ či Východ, ignoruje realitu. Zemi to vede do neřešitelného konfliktu, který může skončit pouze tragédií.

7. Udržet Ukrajinu v její objektivně existující geopolitické situaci jako samostatný a současně fungující a prosperující stát vyžaduje dlouhodobě jak od jejích politiků, tak i od zahraničních partnerů velkou míru zdrženlivosti a diplomatického umu. Na všech stranách jsme bohužel svědky pravého opaku.

8. Ze strany Západu jde o velkou nezodpovědnost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiny, že skutečně existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopny Ukrajinu jako celek v jejím západním směřování nejen podpořit, ale i dlouhodobě zajistit. Takový jasný a pevný zájem a ochota nést za něj oběti na Západě ve skutečnosti chybí. Západ pomohl rozběhnout krizi, jíž si ve skutečnosti nepřeje a jejíž důsledky není ochoten nést.

9. Postavit Ukrajinu před volbu – Východ nebo Západ, znamená ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje.

10. Rovněž se zdá, že si to většina zúčastněných začíná uvědomovat. Otázkou je, zda již není pozdě. Iluzí je zejména představa, že tento problém mohou vyřešit nové volby.