4.10.2022 | Svátek má František


UKRAJINA: Okupace…

17.3.2022

… válka na území protivníka a diplomacie

Na pár dní jsem se odmlčel, ale již jsem zpět. Dneska vám chci napsat pár úvah o okupaci a válce na území protivníka. Je to velmi symbolické datum, neboť 15.3.1939 byl další milník temného období naší historie. Wikipedie píše: „Německá okupace Čech, Moravy a Slezska byla vojenská okupace zbylého území české části Československa, tj. území Čech, Moravy a Slezska, které Německo a Polsko do té doby neobsadilo a neanektovalo, vojsky nacistického Německa. Proběhla 14. až 16. března 1939. V jejím důsledku bylo obsazené území Německem anektováno a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Okupací Německo porušilo mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo.“

Nic vám to nepřipomíná? Silný militantní soused, který vaše historické území prohlašuje za umělé a za dějinnou součást vlastního území? A jak to u nás pokračovalo? Ústupky, kdy tomu sousedovi postoupíte část svého území, připravíte se o důležitou část průmyslu a infrastruktury, zlomíte vůli k obraně, ale on vás stejně nenechá být a oslabené a zlomené si vás o nějakou dobu později zcela podrobí. Proto opatrně na všechny, kteří říkají, že Ukrajina měla Rusku ve všem vyhovět, že Rusko by se spokojilo. Vítězný diktátor, který buduje impérium, se nikdy nespokojí.

Podívejte se na tohle video – polský prezident promlouvá v Gruzii, když byla napadena Ruskem. Říká, že se mu musíme postavit, jinak je na řadě Ukrajina, baltské státy a pak možná i Polsko (tehdy se nikdo Rusku nepostavil).

S tím souvisí druhá věc. Vždycky říkám, že máte poslouchat, co vám druzí říkají. A když říkají, že něco chtějí, tak jim věřte. Kolik cizích státníků bylo překvapeno tím, co Hitler dělal? Ale proč byli překvapeni, když to avizoval celou svou politickou kariéru? Gottwald říkával, že se komunisti jezdí učit do Moskvy zakroutit nám krkem. Proč mu nevěřili? Naše historická zkušenost říká – když vám někdo vyhrožuje, že vás zabije, raději mu věřte.

Tak se podívejme, co říká Putin a jeho lidé nyní. Chtějí vrátit NATO před hranice roku 1997, chtějí slávu carského Ruska a SSSR. Někdo jim nevěří a říká, že kdyby se jim trochu ustoupilo s Ukrajinou, bylo by dobře a nic by se nezměnilo. Viděl jsem tenhle rozhovor (a připomínám, ruská televize není soukromá televize a moderátor rozhodně nevyjadřuje názor, který by byl v rozporu s oficiální doktrínou).

Každý oficiální vysoký představitel Ruska podporuje agresi, podporuje rozšiřování. Je naprosto naivní myslet si, že když Západ ukáže slabost a nechá mu volné ruce, bude odměněn zdrženlivostí. To se v historii neděje a byla by to velká anomálie.

Třetí důležitý bod je vůle k obraně. USA s Ruskem a EU si mohou notovat o osudu Ukrajiny, jak chtějí, ale pokud se budu držet mezinárodního práva, Ukrajina je samostatný suverénní stát a může si svou politiku určovat sama. Samozřejmě v rámci jakési geopolitiky velmocí může narazit na zájmy sousední velmoci, ale to může i tehdy, když nedělá nic. Samozřejmě nese důsledky, ale v této válce nejsou Ukrajinci ti, kdo se chovají nemorálně a protiprávně, právě naopak. Pokud je Západ za této situace podporuje, místo aby ukázal slabost a také se podřídil geopolitickýcm zájmům Ruska, jedná naprosto správně. Zcela správný je i další balíček sankcí – je potřeba zatřást židlí vedení Ruska a dostat je k jednacímu stolu.

Touto optikou je nutno nahlížet další krok – návštěvu vrcholných činitelů ČR, Polska a Slovinska v Kyjevu. Ne jen tak někde u Lvova, ale přímo v hlavním městě, na které dopadají bomby a rakety. Je to ukázka, že se aspoň některé státy nebojí, uznání postavení Ukrajiny a jejího hlavního města, důkaz toho, že Kyjev ještě není obklíčen, natož poražen. Rusko v této souvislosti bude muset zvážit, zda bude v tu dobu zásadně útočit – zabít vrcholného představitele státu NATO a EU při oficiální návštěvě cizího státu je z mezinárodního hlediska velký průšvih. Přestat bombardovat znamená, že si právě Západ s Ruskem vyjasnil, jak jsou rozdané karty.

Válka na území protivníka

Válka na území protivníka je válkou na domácí půdě druhé strany a většinou okupaci předchází. Má výhody i nevýhody.

Výhody útočníka: veškeré škody, které se stanou, nese obránce (a to i škody, které způsobí sám obránce, např. vyhodí do vzduchu vlastní most, aby znemožnil pohyb nepřítele). Vlastní obyvatelstvo útočníka není cílem útoku. Vlastní obyvatelstvo není svědkem válečných krutostí. Civilní život útočníka není zásadně ovlivněn.

Nevýhody útočníka: dlouhé zásobovací linie. Nepřátelské obyvatelstvo, které nepomáhá a někdy doslova škodí. Nelegitimita útoku na mezinárodní sféře. Obránce bojuje o domácí území, může mít vysokou morálku, znalost prostředí a podporu obyvatelstva, připravené linie obrany, které musí útočník překonávat.

V případě řádného konfliktu je válka na území nepřítele jedna z mála možností, jak ho vojensky zlomit. V případě asymetrického konfliktu a guerillové války je velmi vyčerpávající a může skončit porážkou útočníka (ale vždy končí s velkými škodami na straně obránce).

První fáze - útok

V první fázi války bylo zřejmé, že se očekával rychlý postup, kolaps Ukrajiny v řádu dnů, tedy zhroucení armády, útěk politických představitelů, obsazení klíčových měst a dosazení loutkové vlády. Útoky na civilní cíle byly velmi omezené, zřejmě se předpokládala následná normalizace vztahů s okupovanou Ukrajinou a posléze nějaká forma spolupráce. To se nestalo, obrana vlastní země, vysoká morálka obránců, znalost prostředí a podpora obyvatelstva vedla k zastavení útoku – výhoda boje na vlastním území.

Druhá fáze - obléhání

V okamžiku zastavení postupu ruské armády se válka překlopila ve válku opotřebovávací. Zde si dovolím odkázat na svůj první post, kde o důsledcích píšu. Podle všeho jsem se trefil, ruským vojákům docházejí „chytré“ rakety, palivo, skutečně dochází k dezercím a odmítnutí poslušnosti - viz např. zprávy o dezercích nebo odmítnutí poslušnosti ruských mariňáků, které vyšetřuje krymský prokurátor za odmítnutí útoku v oblasti Oděsy (čímž si možná zachránili životy). Někteří obyvatelé Ruska protestují proti válce a Putin musí utahovat šrouby, což v kombinaci se sankcemi vede k dalším protestům.

Protože Rusko musí vyhrát rychle, protože vojensky Ukrajinu není schopno rychle porazit, protože nemá dostatek „chytrých“ střel, proto zkrátka využívá taktiku, kterou použil na čečenská města (viz článek Emila Aslana, který jsem sdílel dříve). Střílí na civilisty a čeká, že se obyvatelstvo vzdá (vyděšeno ztrátami a humanitární krizí). To je nevýhoda války na vlastním území.

Boj na území Ruska

Méně zřejmý je opačný aspekt konfliktu – boj na území Ruska. Obránce totiž mnohdy čelí velmi zapeklité otázce. Někdy se totiž nabízí v rámci obrany zaútočit na území nepřítele:

A) například dělostřelectvem nebo raketami, neboť se tam nachází letiště, shromážděné jednotky, sklady, mosty atd.

B) diverzní skupinou, která například přeruší koleje nebo jinou důležitou infrastrukturu, zajme tzv. „jazyky“, zlikviduje důležité cíle.

C) plnohodnotným protiútokem na území nepřítele

D) teroristickým útokem na civilní obyvatelstvo.

Bod D je vesměs vnímán jako porušení mezinárodního práva a nemám žádnou zprávu, že by o něčem takovém Ukrajinci byť jen uvažovali. Tento bod tedy pomineme a budeme doufat, že ani nikdy nenastane.

Bod C je v ozbrojeném konfliktu zcela legitimní způsob obrany a zároveň velký vyjednávací argument. V našem případě je nepravděpodobný, neboť by stejně nemohl vést k podrobení útočníka, naopak by jej mohl mobilizovat a z hlediska propagandy by byl využit v neprospěch Ukrajiny („my jsme vám říkali, že nás chce Ukrajina napadnout“).

Body A a B jsou také legitimní a v této válce se možná zcela ojediněle dějí (mám informaci o útoku na ruské letiště a koleje, ke kterým ale nemám žádné zdroje; uvádím je pro ilustraci toho, jak by takové body A a B mohly vypadat). Nesou s sebou úskalí obvinění z civilních a jiných ztrát (které mohou být zcela vylhané). Takové falešné obvinění však lze učinit i bez spolupráce obránce (například vydávat nehodu nebo úmyslný útok na vlastní obyvatelstvo za akci nepřítele). Nelze však z vojenského hlediska ignorovat cíle nepřítele jen proto, že jsou za hranicí, když už válka začala. Předpokládám, že se o takových akcích brzy zase dočteme.

Diplomatické rozuzlení

Jak jsem uvedl již dříve, z mezinárodního hlediska je pro Západ nevýhodná jak kapitulace Ukrajiny, tak teoretický rozpad Ruska, například v důsledku odstředivých stran menších celků v rámci Ruska (kterému zatím nic nenasvědčuje). Výměna vedení Ruska by se musela stát z popudu horních vrstev, revoluce je velmi nepravděpodobná. Pokud by taková výměna hrozila, je jednání o míru v bytostném Putinovu zájmu, aby jí zabránil.

Objevují se také informace, že Putin provádí čistky v armádě a FSB a hledá odpovědnost za současný debakl. Například zde. Stejně jako se hovoří o stále větší neochotě ruských vojáků bojovat (a je vlastně jedno, jestli ze strachu, z hladu, nebo z etických hodnot), viz zde..

To je vlastně obojí dobrá zpráva, protože takové akce někdy budí protitlak (ruským generálům a důstojníkům nezáleží na životech Ukrajinců, ale na svém životě a pohodlí určitě ano). Také dochází k dalším sankcím a jako reakce k přivlastňování zahraničních letadel a společností. To je krátkodobé, protože až celá krize skončí, zahraniční společnosti se možná nepohrnou k novým investicím. (Bohužel Evropa stále poskytuje spoustu peněz za plyn.) I přesto někteří uvažují o stavu, kdy se Rusko blíží k bankrotu (zde).

Zkusím být optimista. Pokud Ukrajina vytrvá, což je v případě války na jejím území velmi obtížné (a Západ vytrvá v její podpoře) a bude jednat o podmínkách, které jsem nastínil v článku 12, nevzdá se armády, ale vzdá se (alespoň na dlouhou dobu) členství v NATO, uzná Krym a nějak naloží s autonomními celky, pokud se nestane něco nového, Rusko by na uvedené mohlo přistoupit ještě na jaře. Pokud se do hry vloží Čína, pak by tlakem na Rusko takového výsledku snadno dosáhla a vybudovala si ještě silnější mezinárodní reputaci jako zachránce míru tam, kde ostatní „selhali“ – na sankce a oběti se zapomene, ale na jméno například „pekingské dohody“ se bude v takovém případě vzpomínat (a jsem toho názoru, že i Čína potřebuje Rusko jako partnera a dodavatele zdrojů pro vyvažování zájmů Číny proti zájmům Západu, nikoliv zkrachovalou zemi s jaderným tlačítkem). Je samozřejmě možné, že se uvedené vyřeší jinak a Čína bude stát stranou a sledovat, jak by mohla vzniklou situaci následně využít (taková obnova Ukrajiny po válce bude potřebovat spoustu materiálu a technologií). Uvidíme možná ještě na jaře.

Prognóza na nejbližší dny: Dopoledne byl prý spatřen operační svaz ruských lodí, který míří k Oděse, měly by v něm být i vyloďovací čluny. Jestli mají Ukrajinci protilodní střely, bude to drsné, pokud je nemají, bude to drsné a delší. Protože do této hodiny nemám zprávu o vylodění, je otázkou, co přesně mají v plánu, uvidíme zítra. Jinak to vypadá na další opotřebovací válku, neboť Rusko podle všeho vyčerpalo svůj útočný potenciál a je na hraně logistických možností.

******

Převzato se svolením autora z jeho Facebooku, kde publikuje zcela neformálně pro své přátele a jejich přátele na Facebooku, takže to je co nejvíc srozumitelné, krátké a většinou bez zdrojů, které se ale dají snadno dohledat a doplnit.