Bohužel se potvrzuje, že konflikt na Ukrajině se z pozičního boje patrně už brzy a definitivně promění v dlouhodobou opotřebovávací válku. V zásadě nikoliv nepodobnou první celosvětové válce z let 1914-1918. Očekávané územní zisky ukrajinské ofenzivy jsou zatím příliš malé na to, aby prolomili hlavní ruskou linii. Ani jedna ze znepřátelených stran momentálně nedokáže získat taktickou a strategickou iniciativu a následnou převahu. Výsledkem je právě ona patová situace. Je tristní, že Rusko navzdory všem tvrdým sankcím a ekonomické kuratele Západu má evidentně stále z čeho brát.

Ano, můžeme se Rusům smát třeba kvůli novému modelu Moskviče, který je vydáván za nejmodernější ruský automobilový klenot (ačkoliv jde jen o vylepšenou ojetinu z Číny), můžeme i nadále zdůrazňovat, kterak jsou ruští vojáci zoufale nepřipravení, chybí jim výcvik a morálka je často na bodu mrazu. Lze si krátit dlouhou chvíli i vypočítáváním fatálních logistických chyb ruské armády, kritizovat erudovanost jejího velení či zabrousit na oblíbené téma Rusové v terénu a jejich předpotopní komunikace systémy z dob SSSR. To všechno je k popukání a vlastně to vypadá, že se nepřítel zničí sám a armádu ponechá jako vrakoviště na součástky.

Pravý opak je ovšem pravdou. Proto si také dovolím POSLAT NĚKAM všechny ekonomické pseudoanalytiky a kvaziexperty, kteří nás už od počátku války ládují veselou pohádkou o tom, jak žil, byl ruský průmysl, jenž se měl zcela zaručeně zhroutit v řádu týdnů, maximálně měsíců. Vynášet soudy na základě HDP, HNP, měnových kursů, parity kupní síly a dalších standardních ekonomických kritérií je totiž v tomto konkrétním, specifickém případě naprostý nesmysl!

Proč? Především je třeba vzít v potaz fakt, že Rusko disponuje nedozírným nerostným bohatstvím (a co na tom, že z něj čím dál tím více tyje především Čína), jehož export a zároveň vlastní surovinová soběstačnost ho stále drží nad vodou. A pak je zde ještě jeden důležitý aspekt - Rusové nereptají a nevytváří žádný tlak na současnou autokracii.

Zdá se, že jsou dokonce ve většině hrdí na to, s jakou rozhodností a neohrožeností se postavili imperialistům ze Západu a nechávají se dobrovolně opíjet všudypřítomnou propagandou Kremlu, která chytře brnká na zaručenou strunu vlastenectví, jež se ve spojení s ruskou mentalitou projevuje tradičními megalomanskými vizemi a zejména dobře známými velkopanskými manýry obyvatel (údajné) velmoci, se kterými nepohne už skutečně vůbec nic.

Ani pytle a rakve s padlými vojáky, které směřují z fronty do celého Ruska, nejsou pro dotčené ruské rodiny, které takto obětovaly své syny, manžele a otce dostatečně silným imperativem, ať už morálním či obyčejného pudu sebezáchovy vedoucím k celospolečenským změnám nebo minimálně k vytvoření zřejmého tlaku na Putinovu administrativu. Proto je tak těžké uvěřit , že přijde nějaký zvrat zevnitř. A přímo ozbrojená revoluce, to je už science fiction nejtěžšího kalibru. Pomoci by snad mohly zákulisní hrátky armádních a politických špiček v Kremlu.

Problém tkví ale v tom, že prakticky všichni potenciální kandidáti už se ve válce více či méně „namočili“, takže i kdyby někdo z nich skutečně převzal moc po Vladimiru Putinovi, nelze očekávat, že by si pospíšil odprosit Západ, stáhl vojáky z okupovaných území a ochotně vydal sám sebe a další blízké soudruhy k soudnímu řízení před mezinárodním trestním tribunálem, po kterém volá Ukrajina, NATO, EU i většina států OSN.

Řečeno závěrem - i kdyby Rusové jezdili třeba na tříkolkách, pletli si světové strany a místo vysílaček používali poštovní holuby, když jich budou mobilizovány další statisíce, všichni jdoucí proti větru, situace se nezmění - leda v neprospěch Ukrajiny. Zcela reálně hrozí, že válka potrvá dalších pět, šest nebo klidně i deset let.

To představuje z hospodářského hlediska doslova Jobovu zvěst pro Západ, který momentálně ze svého financuje jak fungování samotného ukrajinského státu i s jeho značně přebujelou korupcí, tak samozřejmě výrobu a dovoz veškeré munice a zbraní pro Ukrajinu, které sice vyrobí na kšeft evropské či americké zbrojní společnosti, zajistí pracovní místa a odvedou snad dokonce i daně, ale na dluh nedávají, ten si mohou dovolit jedině státy, které zaplatit musí, takže nula od nuly pojde.

A jak už to tak bývá, když se dva perou, těží z toho ten třetí. A to bude Čína. V případě, že se válka opravdu protáhne na léta, dostanou Číňané na zlatém podnose jak finančně vyčerpaný Západ, tak ekonomicky i lidsky zcela zruinované Rusko a nádavkem bianco šek na znárodnění jeho ohromného nerostného bohatství.

Jisté je, že svět už nikdy nebude přesně takový, jaký býval před začátkem invaze, ale zachovat do maximální možné míry status quo v oblasti mezinárodního práva, to bude v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem do budoucna tím největším úkolem pro klíčové politiky Západu, kteří musí už nyní intenzivně přemýšlet, jak udržet Ukrajinu nad vodou, ale tak, aby zároveň Západní země samy hospodářsky nevykrvácely.