Existuje staré pořekadlo o jízdě na tygrovi. Taková jízda je divoká, nepohodlná a pravděpodobně vůbec nedojedete do cíle. Nesmíte ale sesednout, protože jinak vás tygr sežere. Takto se dá vyhodnotit Putinovo postavení v současné válce na Ukrajině. Pokud válku neukončí, udrží se u moci, ale zemřou další statisíce vojáků. Pokud by se z Ukrajiny stáhl, zachrání životy statisíců vojáků, ale politicky naprosto skončí. Konec války, ať už bude jakýkoliv, přinese Putinovi mnohá rizika, z nichž některá – a zdaleka ne všechny – si rozebereme v tomto článku.

________________________________________

Sankce (zůstanou)
Za prvé není vůbec zřejmé, že by v případě ruského stažení či zastavení útoku okamžitě zmizely západní sankce na Rusko. Tyto sankce poměrně významným způsobem omezují ruské hospodářství, byť se Putin snaží tvrdit, že to tak není. Jejich efekt se projevuje postupně – v podobě nedostatku moderních technologií, náhradních dílů a poklesu produktivity. Sankce nejsou zničující, ale působí jako pomalá eroze: podle dostupných dat klesla ruská produktivita práce o více než 5 % oproti roku 2021 a vývoz high-tech komponent se propadl o více než 70 %.

Nejsou tak účinné, jak si jejich tvůrci na počátku představovali, ale výrazně prodražují a komplikují ruskou výrobu. A právě tato kombinace – adaptace navzdory sankcím, ale za cenu dlouhodobého vyčerpávání zdrojů – představuje pro ruskou ekonomiku hrozbu.

________________________________________

Holandská nemoc
„Holandská nemoc“ (Dutch disease) je ekonomický jev, který označuje negativní dopady prudkého přílivu bohatství z jednoho výnosného sektoru – typicky z těžby surovin – na zbytek ekonomiky.

Název vznikl podle Nizozemska (Holandska), které po objevení velkých zásob zemního plynu v Severním moři v 60. letech zažilo paradoxní situaci: ekonomika sice zbohatla, ale zároveň utrpěly ostatní průmyslové sektory. Chápete – proč by někdo pracoval v chudém sektoru, když může dělat za víc v bohatém. Ostatní provozy se pak orientují na podporu toho hlavního – rostou místa, kde se mohou takto vydělané peníze utrácet, a mizejí nekonkurenceschopná místa, která by jinak zajišťovala variabilitu hospodářství.

(Rusko trpělo „holandskou nemocí“ dávno před válkou. Už v roce 2019 pocházela velká většina exportních příjmů z ropy, plynu a uhlí. Válka tuto závislost jen zvýraznila a poptávka „venku“ poklesla.)

V okamžiku, kdy se na tomto hlavním sektoru vydělávat nedá, nedokážou tuto ztrátu rychle nahradit ostatní sektory, protože zakrněly, a země se propadne do obrovských problémů. V našem případě sankce způsobily pokles poptávky po ruských ropných produktech a ruských zbraních. Navenek ta situace nepůsobí nijak dramaticky, protože spousta lidí se přesunula do zbrojního průmyslu nebo na frontu. To vytváří iluzi plné zaměstnanosti, ale ve skutečnosti jde o past.

Nastane-li mír (nebo dojdou peníze, nebo už prostě nepůjdou „tisknout“), zbrojní fabriky začnou propouštět a vojáci se vrátí domů. Hospodářství na to však nebude připraveno a dostane se do spirály holandské nemoci.

________________________________________

Skrytá nezaměstnanost
S tím souvisí i skrytá nezaměstnanost. Nezaměstnanost v Rusku je malá, protože – jak už jsme si uvedli – množství mužů pracuje ve vojenském průmyslu nebo bojuje na frontě. Ti ale nevytvářejí žádné hodnoty, nevyrábějí zboží na export. Z ekonomického pohledu jde o zaměstnanost „neproduktivní“ – práci, která se sice vykazuje ve statistikách, ale nepřináší společnosti reálné příjmy.

A v okamžiku zániku jejich pracovních míst pro ně nová pracovní místa připravena nejsou. Tento návrat pracovní síly do civilního sektoru bude pro Rusko bolestivější než samotné sankce.

________________________________________

Zavádějící HDP
Mnozí podporovatelé Ruska argumentují čísly ohledně ruského HDP. Podle Wikipedie:

„Hrubý domácí produkt (HDP, v mezinárodních pramenech GDP z anglického Gross Domestic Product) je finální celková peněžní hodnota statků a služeb nově vytvořená za dané období na určitém území (rok, čtvrtletí atp.).“

Tahle definice nám stačí, protože už to vysvětluje past, která se v ruské ekonomice v tomto směru nachází. Válečná ekonomika totiž tvoří neuvěřitelné množství velmi drahých výrobků – například munice, zbraní, vozidel, obrněné techniky a podobně. Jenže tyto výrobky nijak nepřispívají k bohatství státu, protože jsou na frontě zničeny. Neprodají se do zahraničí, nesmění se za něco jiného potřebného.

HDP tak může růst, i když země reálně chudne. To je optická iluze, známá už z historie – například i během druhé světové války by vykazoval Sovětský svaz růst HDP, ačkoli životní úroveň prudce klesala. K tomuto ukazateli je tedy třeba přistupovat opatrně.

________________________________________

Mrtví a ranění
Legitimita režimu je postavená na válce a konfrontaci. Putinův režim už od roku 2014 (anexe Krymu) čerpá politickou legitimitu z pocitu národní síly, ohrožení a odporu vůči Západu. „Vítězství nad Ukrajinou“ bylo pojato jako historická mise, poslání –obrana před NATO, návrat ruského či sovětského impéria. Ukončení války bez jasného vítězství by tuto naraci zbořilo – veřejnost, armáda i elity by se ptaly: proč jsme obětovali tolik lidí a zdrojů?

V Putinově systému navíc neexistuje legální opozice, ale existují mocenské frakce. Mnohé z nich na válce vydělávají. Pokud by Putin ustoupil, riskoval by ztrátu loajality některých skupin.

Putin navíc dobře ví, že ruské dějiny ukazují, že neúspěšné války často vedly k pádu vládnoucích režimů. Změna režimu demokraticky je vyloučena, ale vzpomeňte na porážku v rusko-japonské válce a následnou revoluci (1905). Vzpomeňte na zhroucení Ruska v roce 1917 v důsledku první světové války. Vzpomeňte na neúspěšnou válku v Afghánistánu a rozpad SSSR. Putin si tuto paralelu uvědomuje – „nevítězství“ by mohlo otevřít dveře nutnosti změny.

Putin se stal navíc rukojmím vlastní propagandy – roky budoval obraz Západu jako nepřítele a Ukrajiny jako neexistujícího státu. Prohrát s neexistujícím státem je smrtící výsledek. Nota bene v Rusku, kde se neúspěch promíjí hůř než milion mrtvých a raněných. Zde nastane velmi podstatná politická otázka: k čemu byli všichni ti mrtví a ranění, když na konci nebude vítězství?

________________________________________

Návrat vojáků
Putin musel počítat s tím, že velké množství vojáků zůstane na Ukrajině jako okupační armáda, případně bude třeba postupovat dál – například na Podněstří, Moldavsko nebo kamkoliv jinam, kde se mu nikdo nepostaví. Kdyby i teď velké množství vojáků zůstalo na Ukrajině, mohl by je stahovat domů postupně. Postupně by se začleňovali do společnosti, postupně by třeba vznikala nová pracovní místa a podobně.

Kdyby se však vojáci vrátili domů najednou, samozřejmě by proběhly různé parády, přehlídky a udělování vyznamenání, ale vzápětí by chudáci vojáci zjistili, že po nich neštěkne ani pes. Pracovní trh by byl plný šikovných, kvalifikovaných bývalých dělníků ze zbrojních továren, nikdo by nechtěl veterány. Ne veterány z téhle války, v níž se hovoří o nebývalé krutosti a násilí, o nadužívání alkoholu, rabování a válečných zločinech. Ne propuštěnce, ne zmrzačené na těle či na duši.

Všichni ti lidé by právem řekli: „Když jsme bojovali, když jsme krváceli, jsi teď povinen se o nás postarat, státe.“ S ohledem na vše výše uvedené by to režim nezvládl. Navíc hrozí, že část veteránů se zradikalizuje nebo začlení do organizovaného zločinu – podobně jako se to stalo po rusko-japonské válce, první světové nebo po afghánském konfliktu v 80. letech. A vojáci, kteří se vracejí domů s vyznamenáními na hrudi, jsou síla, s níž by si ruský režim vůbec nemusel poradit.

________________________________________

S ohledem na všechny tyto důvody Putin válku osobně ukončit nechce. Putin může válku vést, ale aktuálně v nejbližší době ji nemůže vyhrát ani ukončit. A právě v tom spočívá nejnebezpečnější část jízdy na tygrovi.

Pořád platí to, co jsem říkal v minulých článcích – totiž že Ukrajina může zvítězit, pokud jí vydrží vůle bojovat a Západu zbrojní a finanční podpora. Teď aktuálně, v posledních dnech, se však staly některé věci, které svědčí o tom, že došlo k významnému posunu strategických možností ve prospěch Ukrajiny. Samozřejmě, že pokud to Ukrajina vzdá nebo ji Západ opustí, nebude to stačit, ale jinak se Rusko dostalo do jednoho velmi podstatného problému.

Z Facebooku autora