Minulý týden jsem se zde ve svém komentáři věnoval marné snaze prezidenta Zelenského o vydání ukrajinských občanů, kteří protizákonně opustili zemi po vyhlášení všeobecné mobilizace, aby odešli do některé ze zemí EU, která je dnes odmítla vydat. Následná debata ukázala, že argumenty poměrně početné části čtenářů (proto se také k tématu vracím) se v podstatě překrývají i s pohledem samotných imigrantů : „nechceme zbytečně umírat kvůli rozmarům těch nahoře, které Ukrajina ve skutečnosti vůbec nezajímá. Velmoci válčí mezi sebou a po nás chtějí, abychom posloužili jako živé terče. Beztak tím nic nezměníme, tato válka je střetem geopolitických a ekonomických zájmů světových mocností, který se jen shodou okolností odehrává právě na Ukrajině atd…“

Ano, těžko oponovat. Ale jak se jinak bránit proti zvůli ruského agresora? Diplomacií? Ta probudila ještě větší brutalitu!
Legitimizovat tedy Putinovy dosavadní územní zisky „Trumpovým mírem“?
Každý civilizovaný demokratický stát musí proti tomuto řešení rezolutně protestovat a říci své kategorické NE!

Jakmile se zřekneme fundamentálního principu právního státu, jeho nedotknutelnosti a bezprecedentní suverenity, jakmile ukážeme slabost, otevřeme tím dveře další invazi, další agresi a další válce.

Minimálně na 3,5 roku Trumpova působení v Bílém domě, má Rusko zajištěno bianco šek na klid zbraní s USA.

Americký prezident chvátá, chce se zaměřit na zcela jiné problémy a Ukrajina je pro něj záležitost provinčního formátu. I kdyby došlo k další ruské invazi směrem na západ, Amerika nezasáhne, nevstoupí kvůli tomu do otevřené války s Kremlem jen proto, aby ochránila své surovinové zájmy na Ukrajině. Ba dokonce ani proto, aby podpořila očekávaný odpor zemí NATO.

Na sociálních sítích vše kategoricky odsoudí, ale víc od ní čekat nemůžeme. Nesouhlasím proto s názory, že se nemáme čeho obávat. Rusko trvale vnímá státy někdejšího „ost bloku“ jako oblast své sféry vlivu, kterou určily výsledky druhé světové války.

Donald Trump by se nezdráhal porušit (ostatně cokoliv porušovat mu zjevně činí až patologické potěšení) stále platný dokument z roku 1940, v němž se Washington zavázal, že nikdy neuzná za legitimní území zabraná silou, násilím, agresí, zkrátka útočnou válkou.

Můžete mě odsoudit jako idealistu, jenž není schopen a ochoten přijmout trpkou realitu. Nicméně zlu se nejvíce daří tam, kde k němu i ti dobří a hodní mlčí.

Vzpomeňme postavu doktora Galena v Čapkově Bílé nemoci, který vší mocí brojí a protestuje proti válce a je rozhodnut využít pro zachování míru i děsivého spojence v podobě vysoce nakažlivé a smrtelné choroby. A přesto tento pacifista a humanista říká : „Poslyšte, kdyby nás někdo napadl, já bych sám šel bojovat a bránit naši zem…“.

A co jiného činili a činí Ukrajinci? Bojují za svou zemi, jež byla napadena, a brání ji i za cenu nejvyšších obětí.

Navzdory tomu, že Ukrajina (byl jsem tam osobně před rokem a mohu to potvrdit) je katastrofálně prolezlá korupcí a tamní mafie je prakticky silnější než samotný stát (psal jsem o tom zcela otevřeně i zde - VÁLKA: Kdo vládne Ukrajině? Zelenskyj, nebo mafie? - Neviditelný pes), navzdory tomu, že tato země nikdy nebyla a v dohledné době rozhodně ani nebude demokratickou a navzdory tomu, že vzdoruje silnějšímu a početnějšímu protivníkovi, tváří v tvář všem těmto protivenstvím stále bojuje. Proč? Je nesmysl se bránit? Soudíte, že hrdinství je způsob smrti, nikoliv života? K čemu pak všechny ty oběti. I ty považujete za zbytečné?

Ti lidé prokázali a prokazují tolik hrdinství a odvahy, o kterých si většina z nás může nechat jenom zdát.

A nikdo netuší, co je stálo nevzdat to a neustoupit.

Jak silně to kontrastuje s výroky Donalda Trumpa pronesenými na téma války na Ukrajině, které jsou jsou absolutním výsměchem, neúctou, důkazem jeho nulové empatie, arogance, diletantismu, ale i fatální neinformovanosti, ať už skutečné či předstírané.

Platí, že ve válce jako první umírá pravda. Ale stejnosměrná a v podstatě neměnná ruská propaganda je momentálně méně nebezpečná, než naprosto nečitelné chameleonské manýry a bezpohlavní oportunistické projevy Bílého domu.

Trump mi připomíná rozbitý tranzistor - každý den začne vysílat na jiné frekvenci, v jiné řeči a jiný názor.

Boj Ukrajiny není nesmyslný ani zbytečný. Je to boj každého slušného a demokraticky smýšlejícího člověka proti bezpráví, krutosti, zvůli a násilí.

Možná, že historie jednou označí Ukrajinu za „myš, která řvala.“

Bohužel zjevně ne dosti hlasitě, aby uchránila Evropu od postupující plíživé totality z východu.

Na jednom se myslím shodneme všichni - Rusko porozumí jedině síle.

Proto musí být Evropa mnohem, mnohem silnější, abychom se už nikdy nestali rukojmím závislým na libovůli našeho amerického „možnáspojence“ v časech, kdy do Bílého dojmu usedne člověk úrovně Donalda Trumpa.