Již za necelý rok budou mít Češi možnost ve volbách říct si své k válce na Ukrajině. Protože začala velmi krátce poté, co se ujal v roce 2021 moci kabinet Petra Fialy, byli v tomto ohledu pasívními konzumenty kurzu, který česká vláda poměrně nekompromisně razí: Rusko zlo, Ukrajina my 1938 a 1968. Nejsme tedy ani trochu zemí, kde by se Ukrajina měla dát v rámci předvolební kampaně, právě zahájené, nějak zamluvit. Přesto mnohé naznačuje, že český volič mnoho jasného nebo dokonce závazného v jejím průběhu nevyslechne. Dočkáme se skutečné demokratizace ukrajinské otázky, nebo nás politické strany převezou?

Tabu zůstane tabu
Existuje vlastně téma, které by na první pohled více vyžadovalo vyvážení demokratického deficitu v České republice? Sčítejme: oproti roku 2021 u nás žije řádově o půl milionu více ukrajinských občanů se všemi negativními dopady na dostupnost bydlení, zdravotnictví, sociální pomoci a na bezpečnost. Mluvil nebo bude s námi někdo mluvit o tom, zda se tito lidé také kdy vrátí domů? Kde začíná a končí ukrajinská migrace ekonomická a kde politická? Jde o rozlišitelné kategorie? Je zcela samozřejmé chtít po Češích, aby akceptovali milionovou menšinu? Dostanou od některé politické strany možnost říct k uvedeným otázkám své ano nebo ne?

Přítomnost obrovského množství Ukrajinců v České republice zdaleka není jen sociální výzvou. Bez ohledu na to, kdy a zda přišli z hmotných nebo politických důvodů včetně dezerce, se jedná o politické klienty jedné části naší politické scény. Představují fyzický důkaz neboli fundament oprávněnosti nesmlouvavého postoje k Rusku. V případě vlády Fialy idea předchází, proto – s trochou nadsázky – není Ukrajincům návrat do vlasti ani povolen a už vůbec se neřeší, kdo a s jakými úmysly přichází. Nemluvě o široce sdíleném konsensu na potřebnosti levnější ukrajinské pracovní síly v ČR. Ukrajinské paže nejen kosí ruské hordy, brání taky české peněženky: staví domy a byty také českým politikům včetně ANO a SPD. Tabu zůstane tabu i ve volbách v roce 2025.

Volby jako rehabilitace
Vliv války na Ukrajině na českou politiku výrazně nastavil období vlivu superdominantního externího politického tématu. Pohádkově řečeno, král Ukrajina sesadil krále Covida, ale rysy jejich působení zůstávají v hlavních rysech velmi podobné. Je zřejmě přirozené, dokonce svým způsobem demokratické, když události jako epidemie a katastrofy nebo války v blízkém okolí vyvolají diskriminační pnutí uvnitř společnosti, které čerpá legitimitu z reálných obav podstatné části obyvatel. Vymahatelnost a uplatnění některých práv a možností bývá v takových případech buď právně nebo protiprávně, v každém případě vždy beztrestně, suspendována, jak z období lockdownů a opatření ministrů zdravotnictví velmi dobře víme.

Již 3. rokem trvající „výjimečný stav“ u nás, způsobený alarmem z Ruska, na 2 roky předchozí, covidové, navazuje přímo harmonicky. Někdejší „vrazi“ seniorů jsou dnes zhruba to samé jako lidé s názorem, že Západ Rusku dal k útoku na Ukrajinu záminku a Ukrajina je něco jako legitimní ruská sféra vlivu: mimo veřejná média, školy, instituce, tehdy stigma kriminální odpovědnosti, dnes velezrady. Dohromady je naše demokracie narušená již 5. rokem, v jakkoli syté verzi středoevropského wokismu a europeismu jsme žili do té doby. Přinese volební kampaň osvobození pro některá témata a cosi jako rehabilitaci pro jejich autory.

Neprodejné zboží
Třeba to nebude tak marné. Její předmětem by – aspoň teoreticky – měly být podmínky pro mír na Ukrajině. Ten za rok nemusí být o nic blíž než dnes, ale taky už může existovat. Česká volební kampaň bude v zásadě odezírat ze rtů vládce Bílého domu. Problém to bude hlavně pro strany vládní koalice. Půjde-li vývoj nakonec v Bidenových šlépějích, nabídne nám dobře známou „bezpečnost“. Pokud ale hodí Trump opravdu Ukrajinu na Evropany, bude muset voliče „lákat“ na astronomické armádní výdaje, dost možná na naše válečné angažmá, a nebo naopak Kyjev radši hodí přes palubu. Nenápadné diskrétní šeptání a spiklenecké mrkání na již rozhodnuté voliče - to bude Ukrajina v kampani vládnoucí koalice.

Naopak ANO, dosud velmi střídmé (nebo spíš tradičně nevědoucí?), si „šmákne“ na všech možnostech. Pokud se Trump Ukrajiny zřekne, udělá ANO to samé, pokud ji bude podporovat, bude ho věrně následovat. Ani jedním postojem nikoho nezradí. A voliči? Ukrajina je zboží prodejné jen jako „mír“, ať už to bude znamenat cokoli, třeba nejpodlejší verzi Mnichova. To je - v dobrém i ve zlém – důvod, proč se teprve ve volbách dočkáme návratu Ukrajiny jako věci opravdu veřejné. Nikoli z touhy po mandátu od lidí, a už vůbec ne za účelem objektivity a vyváženosti. To nám bude muset stačit.