Evropská vrchnost hledá cesty, jak dostat Ukrajinu co nejrychleji do EU. Ideálně již příští rok. Což se neobejde bez popření dosavadních pravidel pro přijímání nových členů EU. V cestě však stojí Maďarsko.

O vstupu Ukrajiny do EU se hovoří již dlouho a doposud tento záměr narážel na její absolutní nepřipravenost a s tím související velké množství reforem, které musí provést. Což je záležitost na dlouhé roky. Na kolik, lze jen těžko odhadovat, ale pro srovnání si připomeňme, že v případě naší země uběhlo od podání oficiální přihlášky v roce 1996 do našeho vstupu v roce 2004 celých osm let. Nejspíš se nelze domnívat, že by to v případě Ukrajiny šlo výrazně rychleji. Proto vznikl plán, který má tento proces urychlit. Obsahuje pět kroků. Signifikantní je, že jenom dva se věnují samotné Ukrajině a hned tři Maďarsku.

V tom prvním se hovoří o maximálním urychlení příprav a otevření jednotlivých kapitol ještě před začátkem přístupových rozhovorů. Druhý krok počítá s vytvořením tzv. „odlehčeného členství“, kdy by Ukrajina získávala své práva a povinnosti v EU postupně tak, jak by plnila jednotlivé podmínky pro přistoupení. Proti je však Německo, které myšlenku víceúrovňového členství v EU odmítá. Jeho zastánci však argumentují tím, že to bude Ukrajinu motivovat k tomu, aby své reformy urychlila a získala tak plné členství co nejdřív. Podle mne by však byl efekt přesně opačný. Prostě něco ve smyslu: „Kam bychom se hnali, když už jsme uvnitř a nikdo nás ven nedostane.“

Třetí až pátý krok se pak věnují především tomu, jak v otázce rozšíření EU o Ukrajinu zlomit odpor Maďarska, které se staví dlouhodobě proti. S jejím vstupem musí totiž souhlasit všechny členské země. Ve třetím kroku autoři návrhu spoléhají na to, že se možná problém vyřeší sám. V Maďarsku se konají v dubnu parlamentní volby a podle průzkumů mají být velmi vyrovnané. Není tak vyloučeno, že je Viktor Orbán prohraje a do čela země se dostane jeho protivník (a někdejší spolustraník) Péter Magyar, od kterého se očekává, že bude vůči Bruselu „vstřícnější“. Nicméně ani to by nemuselo být bez komplikací. Péter Magyar totiž slíbil uspořádat v otázce členství Ukrajiny v EU referendum. To však může dopadnout jakkoliv a jeho výsledkem může být i „Ne“? Opakovala by se podobná šaškárna, jako v Irsku, kdy se v otázce přijetí Lisabonské smlouvy hlasovalo opakovaně, dokud nebyl výsledek „správný“? Kdepak… To je podle mnohem pravděpodobnější, že se na referendum „zapomene“.

Pokud by však dubnové volby dopadly tak, že by se Viktor Orbán udržel v čele vlády, má evropská vrchnost v záloze ještě krok čtvrtý. Chce do celé záležitosti zatáhnout Donalda Trumpa v naději, že maďarského premiéra přesvědčí. Členství Ukrajiny v EU má být totiž zakotveno v mírovém plánu, a to by mohlo amerického prezidenta motivovat k tomu, aby odstranil všechny překážky bránící jeho naplnění. Myslím, že je naivní něco takového do Donalda Trumpa očekávat. Moc dobře totiž ví, že by Rusko toto „porušení“ mírových dohod jen těžko vnímalo jako něco, co jej ohrožuje a co by tedy mohlo křehký mír ohrozit.

Pokud však selže i on, je tu krok pět – zbavit Maďarsko hlasovacích práv. To je možné použitím článku 7 zakládací smlouvy EU o „porušení základních hodnot Unie“. Nedělejme si iluze, že by k tomuto kroku evropská vrchnost v případě potřeby nepřistoupila. Akorát by mne zajímalo, jakou slovní ekvilibristikou dosáhne toho, že „porušením základních hodnot EU“ je snaha dodržovat pravidla, která si sama EU pro přijímání nových členů stanovila. Ale možná jenom špatně chápu význam výrazu „evropská hodnota“. Ten skutečný je totiž tento:

„Evropské hodnoty jsou cokoliv, co vyhovuje evropské vrchnosti…“

Psáno pro deník TO