Znáte toto rčení, které znamená v současné situaci, že jsou nám bližší naše zájmy než celé EU. Nakonec je mezi námi a Ruskem jakási nárazníková zóna. Je to Polsko a Slovensko, takže si můžeme gratulovat za rozdělení Československa. Dnes se osvědčilo také známé rčení, že všechno zlé může být k něčemu dobré.

Škoda, že naši politici nemají větší nosy, když si vidí jen na jejich špičku. Myslí si, jak vyzráli na sankce proti svým ruským kamarádům, jejichž obyvatele máme jako vši v kožichu nalezlé v Karlových Varech. A co když jim Karlovy Vary za čas nebudou stačit?

Ta rozpínavost a sen o Velké Rusi jsou zakořeněny i v těch malých obyčejných lidech, kteří jsou podporováni a manipulováni Vladimirem Putinem.

Svět zapomíná, že Stalin s Molotovem pomohli Hitlerovi rozpoutat 2. světovou válku. Že byl Hitler ještě větší prevít než Stalin, s tím nepočítali a doplatili na to - ne svými, ale životy obyčejných Rusů a obyvatel dalších národností, které si Stalin podrobil tvořením velkého Sovětského svazu.

Že byla válka krutá, nechci zlehčovat, jen připomenu, že politické čistky byly započítávány do obětí války.

Co se Putinovi rodí v hlavě v otázkách Ukrajiny, lze těžko odhadnout. Je to asi mimo chápání v demokratickém světě. Ani Ukrajinci nejsou andílci. Je to tam jako ve všech postkomunistických zemích, jen asi silnější než třeba u nás, kde vedeme s komunisty takový srandovní dialog, protože víme, že to kvantum lidí, kteří sympatizovali s komunisty, nevymřelo, jen se transformovalo do různých demokratických stran.

Připomínám, že Ukrajinská republika byla vyhlášena 24. srpna 1991 při pádu SSSR. Pro odtržení tehdy hlasovalo v referendu 90,3 procenta voličů. Jejím prvním prezidentem se stal Leonid Kravčuk.

Ukrajina se stala jadernou mocností, protože na jejím území zbyly sovětské jaderné zbraně a část jich Kyjevu zůstala. Ukrajina byla ochotna se jich vzdát výměnou za garanci své bezpečnosti a územní celistvosti. Budapešťské memorandum spolu s Kyjevem podepsaly Rusko, USA a Velká Británie.

Ovšem neregulovatelný přechod k tržní ekonomice a divoká privatizace (nepřipomíná to něco u nás?), kdy se ve velkém rozkrádal státní majetek, vyústily v polovině devadesátých let v krizi provázenou hyperinflací. Stabilitu "zajistil" autokratický prezident Leonid Kučma v roce 1996, kdy byla zavedena nová měna, hřivna. Ta stát z dluhů nevymanila a pak to známe. Nespokojenost, která vedla k Oranžové revoluci, a dál je to o tom, jak se ve vedení státu střídali prezidenti a ten poslední, Viktor Janukovyč, na poslední chvíli v listopadu 2013 odstoupil od podpisu asociační dohody s EU kvůli obavám z ruské reakce a ztráty ekonomických výhod.

My si myslíme, že to, co následovalo, již známe, ale přesto nám někdy není jasné, kdo za koho a proč v Kyjevě demonstroval. My jsme zdrženliví k tiskovým zprávám, protože si pamatujeme naše zprávy z dob totality a s Ukrajinou to bylo obdobné. Navíc známe dezinformační akce v režii "staré" KGB.

Dodnes dostáváme diametrálně odlišné zprávy z míst, kde se bojuje. Že se bojuje, víme, ale kdo je voják, separatista, člen gerily či proruský povstalec, nám nikdo nezodpoví, protože opět ze zkušenosti nikomu nevěříme. Jen vím, že nikde není zapsáno, že se budapešťské memorandum ruší. To vlastně Putina nezajímá, protože chce vrátit slávu SSSR a tehdy nebyl prezidentem, ale agentem KGB v Berlíně.

A my přece nebudeme dráždit hada bosou nohou. Jako kdysi hoši v Mnichově v osmatřicátém s Hitlerem.

Ještě zopakuji: K vítězství zla stačí, když dobří lidé sedí se založenýma rukama.