Volby na Slovensku dopadly svým způsobem dramaticky, i když nepřinesly vůbec žádné překvapení. Srovnání s českou situací může být podnětné, jen se nesmí zapomínat na to, že Slovensko žije vlastním životem. Přebírá sice podněty z Česka, ale zpracovává si je po svém. Politický život na Slovensku je přitom v některých ohledech jednodušší a přímočařejší, proto by pro nás nemělo být nesnadné se z něho poučit.

Jen pro stručnost opakuji výsledky: vyhrál Ficův SMER s 44,4 %, má zajištěnu absolutní, nikoli však ústavní většinu v parlamentu. Ostatní strany se lepí z té či oné stany na 5 % hranici. KDH byla nejúspěšnější, má 8,8 %. Na záda jí dýchá podivný útvar s výmluvným názvem "Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti", ti zaostali za KDH o pouhé dvě desetiny procenta. Následuje maďarsko-slovenská strana Most-Híd (6,9 %), dále někdejší vlajková loď slovenské pravice SDKÚ-DS (6,1 %), peleton těch úspěšnějších (úspěšnými je lze nazvat jen s rezervou) uzavírá Sulíkova SaS, hybatel politického zemětřesení, jehož výsledkem jsou nynější volby. Před branami parlamentu zůstala Slotova SNS (4,6 %) a Strana maďarské koalice, z níž se kdysi odštěpil Most-Híd (4,3 %).

Volbám bezprostředně předcházela aféra Gorila: na veřejnost pronikly informace SIS ohledně údajných neoficiálních kontaktů čelných politiků s představiteli firmy Penta. Skandál měl zničující vliv zejména na SDKÚ, Ficova Smeru se v podstatě netkl, ačkoli šéf vítězného uskupení byl do věci rovněž zapleten. Po tomto zemětřesení se vzedmula mohutná vlna demonstrací nesená patosem "nepolitické politiky". Poloorganizované hnutí přicházelo s divokými a nerealizovatelnými požadavky a kaktusovým květem, který vydalo, jsou právě "Obyčajní ľudia" (existovali už předtím v rámci SaS, teď se emancipovali), kteří staví na vášnivém a zásadním protikladu mezi politiky a lidmi (jen pro pořádek doplňuji, že "obyčejnými", správný člověk přece musí být obyčejný). "Politici nás neuvěřitelně okrádají… proto jsme se rozhodli postavit se jim tváří v tvář." (Pro začátek by politici mohli nosit povinně modré klobouky jako homosexuálové v Boratově Kazachstánu, to jsem si doplnil já.) Vypadá to jako stokrát přeexponované Věci veřejné. Zdá se, že oslabená pravá část politického spektra na Slovensku byla zasažena rakovinou, proti níž je Smer imunní.

Další pozoruhodný prvek trosek slovenské pravice je Most-Híd, strana spolupráce. Odštěpila se kdysi od SMK, podporuje spolupráci mezi Slováky a slovenskými Maďary, je otevřená i pro Slováky a příslušníky nemaďarských menšin. Měla vytvořit v maďarské komunitě politickou pluralitu. Okamžitým výsledkem bylo, že SMK vypadla z parlamentu a vzniklý most vypadá tak, jako před pár lety most Marie Valerie ve Štúrovu - na jedné straně nevede nikam. Spekulovat o tom, že právě to bylo smyslem jeho vytvoření, nebudu, neubráním se jen poznámky, že za stávající situace bude asi málo funkční.

"Gorilí" demonstrace byly zcela negativistickým pouličním hnutím. Zpočátku měly masovou podporu, ta pak pomalu slábla. Vláda jedné strany, k níž přispěly, je v demokracii nejběžnější věc na světě, ovšem jen tenkrát, když proti ní stojí konzistentní opozice a ne podivná změť trosek. Fico je inteligentní člověk, ústavní většiny se upřímně bál. Tahle mu bohatě stačí.

Kauza Gorila vyvolala na slovenské politické scéně něco podobného nedávné vlně tsunami v Japonsku. Japonsko se bude z pohromy vzpamatovávat desítky let. Velmi bych si přál, aby to na Slovensku šlo podstatně rychleji.

Lidovky.cz 12. března 2012