Obliba plotů v Evropě (rozuměj těch na hranicích) se šíří. V poslední době se ovšem sluší zdůrazňovat, že ve skutečnosti o žádné ploty nejde. Tak rakouský kancléř Faymann označil minulý týden chystaný plot na slovinských hranicích za „stavební opatření“, díky němuž do Rakouska nepřijde ani o jednoho uprchlíka méně než předtím. A slovenský ministr vnitra Kaliňák zase hovořil o „zábranách“ (na hranici s Maďarskem), které nemají zamezit vstupu běženců do země, ale „nasměrovat je na vyhrazená místa, kde lze provést kompletní kontrolu“. V obou případech jde o ploty (pardon, stavební opatření nebo zábrany) na hranicích uvnitř Schengenu.

Shrňme dosavadní průběh „východní“ uprchlické vlny: nejprve se ukázalo, že Řecko, země EU a Schengenu, funguje jako děravý cedník. Odtud se lidská řeka přelila do Makedonie (ani EU, ani Schengen), která se nekontrolovanému toku pokoušela nějak čelit, neúspěšně. Srbsko se snažilo dostat uprchlíky co nejrychleji tam, kam si přejí. Ti pak narazili (už podruhé) na hranici EU a Schengenu, totiž tu maďarskou.

Maďarsko se ocitlo mezi dvěma mlýnskými kameny. Rakousko a hlavně SRN, kam uprchlíci mířili, trvaly na dodržovaní dublinských úmluv (registrace uprchlíků, žádost o azyl v zemi, kde jsou, a vyčkání do rozhodnutí). Uprchlíci se tomu všemu chtěli vyhnout, protože by jim to zkomplikovalo azyl v SRN. V okamžiku, kdy hranici nekontrolovaně přecházely tisíce lidí denně, stala se situace pro maďarskou vládu nezvládnutelnou. Maďarská vláda byla přitom v nemilosti u vedení EU, které mělo už dříve výhrady k její politice.

Tak vznikl maďarský plot: jako „zábrany, které mají usměrňovat migranty na vybraná místa, kde lze provést kompletní kontrolu“. Proud se přelil do Chorvatska (EU, mimo Schengen), chorvatská vláda chtěla nejprve distribuovat migranty zátky do Maďarska nebo do Slovinska, po dokončení maďarského plotu se všichni valí do malého Slovinska (EU, Schengen), které příliv nedokáže zvládnout. A pan Faymann chystá „stavební opatření“.

Jednání všech zúčastněných od Řecka po SRN bylo doposud naprosto chaotické a v menší či větší míře bezohledné. Vypadá to, jako by se EU hroutila dominovým efektem. Veřejnost a politika na to reaguje dvojí hysterií.

„Antiislamisté“ chtějí hájit „naše hodnoty“ (co to je?) před něčím jako Čingischánovy hordy (přitom jde o zoufalé, deprivované a ovšem zmanipulované lidi). Rádi by si usnadnili situaci tím, že odbourají nadbytečnou svobodu a demokracii. „Sluníčkáři“ se tváří, jako by se nic nedělo: „Wir schaffen das.“

Je těžké říci, kdo z nich je horší. Úplně chybí jakýkoli politický realismus: smysl státu (i nadstátních útvarů) je zajišťovat občanům svobodu, bezpečí a základní životní jistoty. Zároveň stojí pod závazkem pomáhat trpícím a ohroženým. Marxistická představa, že bychom se za naše bezpečí a jistoty měli stydět, protože jsme je získali neprávem, je ujetá. Naopak, máme povinnost je bránit. Máme taky povinnost pomáhat. Pokud však svou pomocí své základní jistoty zničíme, nepomůžeme už nikomu.

1. listopadu 2015; psáno pro E15