Obří akce, ještě větší pochybnosti

Daňové systémy i míra diskrétnosti při zakládání podnikatelských subjektů i v bankovních službách se v různých zemích liší. V demokratických státech je to výraz politické vůle lidu. Některé země jsou pro podnikatele výhodnější a otevírají se jim, i když v nich přímo nepůsobí. Odvrácená stránka věci je, že je to otevřenost i pro lidi s nekalými úmysly (např. praní špinavých peněz). To je možné a potřebné minimalizovat, ale ne tak, aby při tom dostaly zabrat otevřenost, svoboda a demokracie.

Nad nynější obrovitou akcí „Panama Papers“ se ovšem právě z tohoto hlediska vznášejí stejně velké otazníky.

Na jejím počátku stála obří krádež citlivých dat z firmy Mossack Fontesca specializované na pomoc zákazníkům při zakládání offshoreových společností. Je iluze si myslit, že ušlechtilých záměrů lze dosáhnout pochybnými prostředky. Pochybné prostředky se vždycky obtisknou i do záměru a činí akci od samého počátku nedůvěryhodnou.

Data údajně poskytl novinám Süddeutsche Zeitung neznámý „whistleblower“ s filantropickými sklony. Redakce neměla na jejich zpracování kapacity, proto se obrátila na Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, kde na něm přes rok pracovalo skoro 400 žurnalistů z celého světa. Připadá mi to příliš manažersky náročné, aby se tomu dalo úplně věřit, ale budiž: podstatné je, že se vytvořil jakýsi neformální mezinárodní tribunál, který bude dokumenty podle vlastního uvážení předkládat porotě, tj. čtenářům. Tento postup poskytuje poměrně široký prostor pro manipulaci a mediální masáž.

Cílem akce jsou mj. politici. Demokratickým to vadí, druhým ne.

Ředitelka české větve ICIJ Pavla Holcová zvolila v rozhovoru pro DVTV sociální notu: „Běžní občané jako vy nebo já nemáme offshoreové firmy v daňových rájích. Nikdo neplatí rád daně, ale ... víme, ...že platit daně je solidární. A lidé, kteří se tomu placení vyhýbají prostě proto, že mají dost peněz a konexí, nám posílají zprávu: my žijeme v jiném světě, my se s vámi dělit nebudeme.“ Tento způsob psaní je mi odporný od mých dětských let, zažil sem si ho až až. Vytváří se tak ve společnosti lynčerská nálada.

Akce je zaměřena proti „politikům“. Tedy ne proti všem. Např. Andrej Babiš ne že by paní Holcové seděl, ale aspoň všechno dělá transparentně: je trasparentně předsedou své strany, ministrem financí, majitelem velefirmy a mediálním magnátem. Shodou okolností se paní Holcová z hospody zná ještě s Babišovým píáristou a manažerem Týdne Hasoněm (poskytl jí taky svou doménu, ale to je jen pár korun). O akci pravidelně a obsáhle informují oba Babišovy deníky, v jejím rozšířeném týmu teď působí dva jejich přední komentátoři.

Bylo by dobré mít jistotu, že skrytým cílem celé akce není politická manipulace. Proto bych považoval za velmi účelné, kdyby vznikl další mezinárodní tým investigativců, který se bude tomu prvnímu dívat pod prsty. Má to jen jeden háček“: tím jen přispějeme ke vzniku propráskané a profízlované společnosti, v níž ovšem stejně bude platit známé: všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.

10. dubna 2016; psáno pro E15