Jak titulek napovídá, týkají se následující řádky výsledků voleb na Slovensku. Měly by být zapsány do Guinessovy knihy rekordů. Robert Fico dosáhl zatím největšího vítězství, dostal skoro 35% hlasů. K triumfu mu chybí už jen jedno: koaliční partneři, přesněji řečeno jeden, Vladimír Mečiar, který zmizel pod pětiprocentní hranicí. A protože Slota se nad ní udržel jen s velkou dávkou štěstí (5,07%), bude si slovenský premiér celý svůj veliký triumf, jak to vypadá, moci strčit za klobouk.

Pokud má čtenář dojem, že tón tohoto článku neodpovídá docela ve všem chladnému rozboru nestranného komentátora, nebude daleko od pravdy. Pokud se středopravé koalici podaří sestavit vládu (věřím, že ano, Fico je, ač působí tak říkajíc zvenku, mohutné pojítko), bude to dobře i pro Českou republiku (Paroubkovi praskne poslední obruč) a doufám, že i pro středoevropský region. Podstatně by se totiž zmenšila možnost, že se vytvoří česko-slovenský koridor, který oddělí severní a jižní území, na něž má zálusk Rusko (nebezpečí vzniku takového koridoru je akutní od chvíle, kdy se Rusko prakticky znovu zmocnilo Ukrajiny).

Slovenské volby přitom trochu vypadají, jako by sledovaly český scénář: odhady výsledků bezprostředně poté, co se zavřely volební místnosti, byly sice o trošku méně přesné, než ty české (jenže ty české byly svou přesností ve srovnání s předchozími volbami v ČR naprostá výjimka), ale podstatu věci, fakt, že se Ficovi tentokrát nejspíš nepodaří dát dohromady většinu, postihly přesně. Vítěz voleb nevyhrál nic a poražení, jak se zatím zdá, naopak všechno. Klíčovou roli sehrála Svoboda a Solidarita, strana, která se zatím nestačila dokonale vyprofilovat, a zdá se, že ji bude obtížné sladit např. s usedlým KDH. Něco mezi Věcmi veřejnými a TOP 09. Pestrost rodící se protificovské koalice zvyšuje přítomnost maďarského elementu (tento moment u nás chybí). Její převaha je 8 mandátů ze 150, tedy o něco menší než u nás, ale dostatečná.

Pozorovatele zvenčí nicméně znejisťují dva problémy. První je otázka maďarských stran. Kandidovaly dvě, jedna výslovně maďarská (SMK) a druhá, sugerující už svým názvem představu jakéhosi mostu mezi slovenskými občany maďarské a slovenské národnosti. Most-Híd ovšem vzhledem k výsledku voleb jaksi nikam nevede, protože SMK se nedostala do parlamentu (maďarská národní skupina čítá něco kolem půl milionu osob a to je na dvě politické strany zjevně málo, na SMK se dostalo jen 4.33%, Most-Híd dostal 8.12%, už ze součtu je pravděpodobné, že druhou stranu volila i část Slováků. Navíc na prvních 14 místech kandidátky, která se ukázala být volitelnými, bylo 10 Maďarů a 4 Slováci, preferenční hlasy však způsobily, že v lavicích NR SR usedne 7 Maďarů a 7 Slováků. Považuji to za nešťastné, protože vzniká kočkopes, který má simulovat překonání nacionalismu, ale ve skutečnosti znamená, že maďarská národní skupina, která, ať kdo chce nebo nechce, existuje i jako politický celek, nemá vlastní politickou stranu a navíc byla oholena (věřím že nechtě) o tři mandáty v celku, který měl symbolizovat korektní vztahy mezi Slováky a Maďary na Slovensku. To se jaksi nepovedlo. K neblahé situaci přispělo ovšem i vedení SMK mj. šíleným nápadem, že předem nevyloučilo jednání o koalici s Ficem, který se, mírně řešeno, mezi Maďary na Slovensku netěší velké popularitě. Takže v parlamentu je pouze aktivistická strana toho typu, jaké existovaly v české části meziválečné ČSR v německém prostředí, jenže tam ty aktivisty tvořili jenom Němci a strany se posléze stejně ukázaly být velmi bezbranné a neúčelné. Obávám se, že tady bude mít Slovensko do budoucna jakýsi problém.

Druhá věc je záhadný audiozáznam, který se objevil na internetu. Hlas víc než podobný premiéru Ficovi tam hovoří o černých fondech strany. Jeden opoziční poslanec předal nahrávku prokuratuře, načež byl záznam otištěn v deníku Sme. Aféra propukla těsně před volbami, připomíná trochu Kubiceho zprávu, její pravost se bude těžko prokazovat, pokud je pravá, a není pochyb, že byla pořízena právně problematickým způsobem. Nakolik ovlivnila výsledky voleb, nedovedu posoudit, jen si myslím, že dělat takové věci je zbytečné.

Celkem vzato, problém Fico se mi zdá být přece jen dost podobný problému Paroubek: ačkoli spoustě lidí imponoval (nesleduji podrobně slovenské záležitosti, na první pohled se mi slovenský premiér vždycky zdál být o trochu civilizovanější a o trochu méně dejme tomu výstřední než expředseda ČSSD), myslím si, že důvod Pyrrhova vítězství obou pánů byl totožný: lidé jich měli nakonec už plné zuby. Což je dobré vysvědčení jak pro Českou, tak v tomto případě pro Slovenskou republiku.

13. června 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.