Mladá fronta Dnes přinesla v pátek 13. 4. pozoruhodný článek Petra Robejška „Zachraňte kapitalismus“ (Neviditelný pes zde, 14.4. - pozn. redakce). Dotýká se (mimo jiné) v obecné rovině a ve světových souvislostech některých aspektů chystané reformy veřejných financí. Přináší spoustu námětů k přemýšlení, k souhlasu i k nesouhlasu.

Pokusím se nejprve ve stručnosti zrekapitulovat autorovy myšlenky: po pádu „socialismu“ se cesty demokracie a kapitalismu zbaveného konkurence hrozí rozejít nebo se už dokonce rozešly. „Kapitalismus utržený ze řetězu“, jehož hnací silou je honba za maximální efektivitou při minimálních nákladech, za maximálním ziskem v minimálním čase, může v budoucnu ohrozit národní bezpečnost evropských států. Bez korektivů se obrací sám proti sobě. Výroba a pracovní místa se přesouvají do chudých asijských zemí a Evropě a USA hrozí výhledově sociální exploze. Globální kapitalismus vede ke světu podobajícímu se Marxovým vizím, ke světu, v němž budou existovat dvě burzy, tři automobilky, čtyři globální banky a pět fondů rizikového kapitálu. Diktatura ekonomiky může být stejně zhoubná jako politická diktatura.

Východiskem z hrozící krize může být posílení role národního státu, provozujícího „ekonomický patriotismus“ a schopného přibrzdit nespoutanou energii kapitálu. To už se ostatně leckde v západní Evropě děje.

Kvalifikovaná polemická reakce by si žádala ekonomického odborníka, jímž nejsem. Omezím se proto jen na pár poznámek. Souhlasím s tím, že svobodný ekonomický proces nemůže sám ze sebe vygenerovat nějaké racionální, smysluplné uspořádání světa. Souhlasím i s tím, že model sociálního státu, jak se zavedl zejména v západní Evropě, je drcen chudými rozvojovými zeměmi jako je Čína nebo Indie, což výhledově může být pro evropské země a asi i USA, Kanadu a Austrálii velký malér.

Zároveň se nemohu zbavit dojmu (jde jen o dojem!) že Robejškovo uvažování je sice velmi logicky důsledné, ale taky velmi přehnané, připadá mi jako jakási pesimistická varianta někdejší proslulé Fukuyamovy vize. A hlavně že národní stát není dostačující překážkou, kterou lze postavit do cesty „kapitalismu utrženému z řetězu“, protože není sám o sobě žádnou hodnotou.

Klausovská teze, že soukromé vlastnictví a svobodné podnikání jsou základem, z něhož se odvíjí každá demokracie, je přehnaná. Zároveň společnost, v níž by nebyla zaručena v dostatečné míře nedotknutelnost soukromého vlastnictví a svoboda podnikání, by nebyla v pravém slova smyslu svobodná. Robejšek má ale nepochybně pravdu v tom, že politika má přednost před ekonomikou a že tedy politicky motivovaný zásah do hospodářství může být zcela legitimní.

To, co Robejšek píše o „reálném socialismu“, který představoval jakousi konkurenci kapitalismu (díky čemuž se kapitalismus držel v rozumných mezích) mi připadá ahistorické. Proč není „socialistická“ rudá Čína? To, co se rozumí pod „reálným socialismem“, je ve skutečnosti ruský propagandistický výmysl. Prakticky šlo o to, jak uspořádat hospodářství, aby nemohlo žádným způsobem ohrozit politickou stabilitu renovovaného ruského samoděržaví, aby se v nějakých zákoutích jeho svobody nemohly uchytit bakterie politické svobody. Neexistoval žádný socialismus jako světový systém, existovala jen politicky nelidská a hospodářsky zaostalá ruská koloniální říše, která si říkala SSSR, v širším rámci pak „tábor míru a socialismu“. Problém Robejškovy koncepce je mj. v tom, že v ní má logika přednost před dějinami.

Další věc, která mne znejisťuje, je Robejškův odkaz na Čínu a na Indii. „Ve světě jsou miliony lidí, kteří touží po blahobytu a jsou ochotni pracovat podstatně déle za podstatně méně než Evropané a Američané.“ K tomu, aby byli použitelní, je ještě zapotřebí, aby byli šikovní a pracovití. Jsou tedy zapotřebí hodnoty, které přesahují úzký rámec nějakého ekonomického modelu.

Že honba za maximálním efektivitou a minimálními náklady, zjednodušeně řečeno za maximalizací slastí a minimalizací strastí, je sice přirozená, ale pokud zůstane u ní, otevře se cesta do pekel, je nesporné. Může tomu čelit „národní stát“? Národní stát je jen prostředek, Proč to musí být národní stát? Proč nemůže existovat např. Evropa jako politický a hospodářský celek, vždyť bude pořád ještě podstatně menší než např. Čína? Kromě ekonomické motivace a ekonomických mechanismů jsou tu navíc věci jako odříkání, spoření, solidarita, vznešeně řečeno láska, obětavost, víra. Jsou to ryze osobní věci, v důsledku vzato náboženské povahy. Hráz proti hrozbě „kapitalismu utrženému z řetězů“, jakési brzdy by měl tedy v první řadě každý hledat a mít sám v sobě. I národní stát potřebuje takové brzdy, Hitlerovo Německo a Stalinovo Rusko (Stalinovo Rusko byl taky ruský národní stát, jen vychytrale zamaskovaný) jsou odstrašujícím příkladem.

14. dubna 2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.