Nor Anders Behring Breivik považoval své ideje za velmi významné, trápilo jej jen, jak by na ně co nejdůrazněji upozornil. Jako nejschůdnější cesta se mu nakonec jevilo zamordovat co nejvíc lidí. To se mu bohužel taky podařilo.

Jeho ideje obsahuje anglicky psaná kniha o 1500 stranách, úryvky se nyní objevily na internetu. Obdivuji jazykovou vybavenost norských občanů, kdybych se rozhodl v třiceti letech napsat německou knihu o 1500 stranách (anglicky moc neumím), nezbyl by mi už patrně v životě čas na nějaké rozsáhlejší vraždění.

Co ovšem na Mein Kampfu pana Breivika českého čtenáře potěší, je pozornost, kterou věnuje naší vlasti. K návštěvě ho inspiroval jakýsi pořad BBC, v němž je stověžatá Praha vylíčena jako eldorádo organizovaného zločinu. A pan Breivik potřeboval pro svou PR akci zbraně, moc zbraní.

Na návštěvu se připravoval (pod vlivem pořadu BBC) systematicky a netajil se jistými obavami. „Nemohu říci, že se na tu cestu těším. Slyšel jsem, že je Praha jednou z nejnebezpečnějších metropolí v Evropě, že v ní působí mnoho krutých a cynických kriminálníků.“ Objednal si tedy místo v nejlevnějším hotelu, na jaký přišel, a připravoval se na setkání v „klubech“ a bordelech – tyto instituce se mu zdály k nákupu zbraní nejpříhodnější.

Následovalo postupné, kruté vystřízlivění. „Lidé, které jsem oslovil, byli nervózní a mysleli, že jsem buď policista, nebo naprostý pitomec“ (blíže pravdě je druhá možnost, nezapomínejme však na podíl BBC). „To město není vůbec nebezpečné. Nechápu, proč BBC v dokumentu o něm informuje tak nepřesně. Ve skutečnosti se tu cítím bezpečněji, než v Oslu.“ Město je ohromné muzeum, zaplavené mnoha tisíci turistů. A závěr: „Praha je daleko od toho, aby byla ideálním městem pro nákup zbraní. K navázání kontaktů jsou asi mnohem vhodnější západoevropské metropole.“

Pan Breivik nicméně návštěvy ve zlaté Praze nakonec nelitoval: „Bez ohledu na výsledek jsem prožil pěknou dovolenou, viděl většinu historických míst a úžasnou architekturu. Taky jsem se pobavil s lidmi s nimiž jsem se seznámil v hostelu (z dalšího vyplývá, že zdrojem zábavy mu byly i dvě kurvičky). Tato pointa mi trochu připomíná film Adéla ještě nevečeřela.

Pan Breivik se v Praze ovšem věnoval i poznávání místní kultury a folklóru, a tak mu neunikl fenomén Václava Klause. Imponovala mu úcta českého prezidenta k Tatcherové a Reaganovi a jeho odpor k EU, prolezlé jakýmsi nevědomým bolševismem a usilující o reglementaci lidského života.

Prezident se (aspoň zatím) ke svému příznivci nijak moc nehlásí. Je vlastně smolař, přitahuje z blízka i z dálky lidi zvláštního ražení.Na Hradě a v podhradí se mu podařilo shromáždit roztodivnou čeládku. Je fakt, že skutečný, opravdový masový vrah tam ovšem zatím chybí. Pan Breivik to určitě nebude, i kdyby o něj stáli (což samozřejmě ani trochu nepředpokládám) – následujících 21 let totiž stráví v chládku (slušelo by mu po americkém způsobu to číslo, ovšem s jednou nulou navíc na konci). A nedá se předpokládat, že by na něj někdo tak dlouho čekal.

Lidovky.cz 25. července 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.