Kancléřka Merkelová se v soukromé diskusi na půdě Evropského parlamentu (která samozřejmě pronikla i do médií, kancléřka s tím samozřejmě nemohla nepočítat) věnovala i „kolegům z východní Evropy“. Uprchlická krize je prý realita, kterou Evropa nemůže nijak zvrátit.

Tak tedy, paní kancléřka mlží. Zvrátit realitu jistě nemůže, ale to přece neznamená, že má migraci výslovně podporovat, a to ještě z důvodu, který jen obtížné označit jinak než jako hloupost. „My Východoevropané – a já se mezi ně počítám také – víme, že izolace ničemu nepomůže. Žila jsem příliš dlouho za ostnatým drátem na to, abych věděla, že budování bariér nikoho nezastaví.“ To je ovšem nesmysl. Žil jsem za stejným ostnatým drátem jako paní kancléřka a vím, že po čtyřicet let spolehlivě zastavil prakticky každého. Navíc teď nikdo nechce v tomto případě zřizovat minová pole, kulometné věže, samopalníky s bojovými psy, jenom regulovat provoz na vnějších hranicích schengenského prostoru tak, aby je lidé přecházeli jen na místech, která jsou pro to určená (tj. na přechodech), to vše jen po nezbytně nutnou dobu, dokud si na to nezvyknou a dokud se dnešní vypjatá situace neuklidní (což se nepochybně stane, pokud ji nebudou evropští politici hloupými řečmi ještě rajcovat). Zatím plot jakž takž funguje, přes pitomé řeči „kolegů ze západní Evropy“.

Paní Merkelová zjevně doma bojuje o politické přežití. Nic mi není do toho, kdo je v Německu kancléřem, vadí mi jen, že v tom zápase o přežití kope kolem sebe a brání zemím, které na rozdíl od Německa jsou na hranicích Schengenu, aby se pokoušely nějak v rámci svých sil příliv uprchlíků zmírnit. Nechť si paní kancléřka laskavě uvědomí, že země EU na východ od Německa brání sice proti nekontrolovanému přílivu migrantů vlastní kůži, ale k tomu zároveň patří bránit – zároveň a zcela spontánně – také tomu, aby se pod tíhou migrace rozložily klíčové země EU nejvíc postižené migrační vlnou, tj. především Německo: Protože bez stability EU a stability Německa neuhájíme sami ani svou vnitřní stabilitu, ani svou státní suverenitu vůči ruským velmocenským ambicím. Je mi líto, ale paní kancléřka naproti tomu teď brání už jen a jen vlastní kůži.

Píšu tyto řádky i proto, abych dal najevo naprostý a zásadní nesouhlas s hysterickým chvalozpěvem Libora Dvořáka na spolkovou kancléřku, který teď přetisklo Svobodné fórum. Jsem velmi rád, že paní kancléřka nedostala Nobelovu cenu míru. Považoval bych to za skandál.

12. října 2015