UDÁLOSTI: Jaké hrozby vlastně existují?
Ruský odpor vůči základně se dá těžko vysvětlit jen citlivostí Ruska na možné ohrožení ze západního směru. Ruští politici dobře vědí, že pro jejich dokonalé raketové systému nepředstavují tyto americké střely žádné nebezpečí.
List Izvestija, blízký Kremlu, hovoří o americkém Drang nach Osten a tak trochu chválí ČR za to, že neposlouchá Washington ve všem. To je znepokojivé: vycítili, že ČR je v současné době slabým článkem západního společenství.
Problém naší země, pokud jde o možné prosazení americké základny, je slabá vláda, která musí kontroverzní věci prosazovat v parlamentu, kde nemá většinu, případ od případu. Navíc je v této věci rozdělena, zelení jsou v podstatě zaměřeni protiamericky. Socialisticko-komunistická opozice je jednotně a tvrdě proti a má podporu velké většiny obyvatelstva.
Navíc se nemůže příliš spoléhat na své evropské spojence. Projekt se základnou narazil v EU a potíže budou možná i v NATO. Proti jsou velké země kontinentální Evropy, Francie a Německo (za mohutného přispění ČR a Polska se podařilo SRN, tradičního spojence USA v Evropě, po roce 1990 postupně vmanévrovat do opačného tábora). Protestují evropští socialisté a zelení, komisař pro zahraniční záležitosti EU Solana je znepokojen, že Polsko a ČR nerespektují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Zdá se, že v triumfálním opojením nad přijetím do EU a NATO jsme pozapomněli, že v rozhodujících okamžicích musí stejně každá země sama ukázat, co v ní je (resp. ukáže se, co v ní není).
Ministr Schwarzenberg hovoří o ruské frustraci z toho, že už není supervelmocí. To je nebezpečná iluze: Rusko je pořád supervelmoc, jen trochu oslabená. Má druhý nejmohutnější zbrojní arzenál na světě a drží Západ v šachu svými zásobami strategických surovin. Škody, způsobené rozpadem bolševického impéria, se podařilo eliminovat, navíc rozpad Rusku pomohl, protože ho zvěrohodnil.
Rusko těžce nese ztrátu vlivu v rozsáhlých oblastech středovýchodní Evropy a rádo by jej v té či oné formě obnovilo. Je to přirozené, není proč se nad tím pohoršovat. To, že v Kremlu už nesedí Brežněv, nemění ovšem nic na tom, že obnova ruského vlivu by pro nás byla krajně nevýhodná. Přitom Rusko samo o sobě nepředstavuje pro Západ vůbec žádné nebezpečí. I kdyby na radar v Brdech zaměřilo všechny své rakety, mohou tam lidé klidně spát. Rusové ty rakety nepoužili ani v nejvypjatějších chvílích studené války a jsem nesvědčen, že na to ani příliš nepomýšleli (Stalin chtěl spíš využít vybičovaný pocit ohrožení k vystupňování teroru vůči vlastnímu obyvatelstvu). Rusko nemiluje a nevyhledává konflikty s mocnými soupeři. Ty největší mu byly vnuceny (a Rusové se pak velmi účinně ubránili). Problémy vznikají tehdy, když je protivník zřetelně oslaben: stádo je dezintegrováno a slabší, nemocné kusy se od něj oddělí. Pak šelma zaútočí.
Bohužel, právě to je situace západního světa. Krachem „sovětského“ projektu USA neobyčejně posílily. To vzbudilo v Evropě mohutné emancipační hnutí vůči Americe a pozice Ruska se zlepšila.
Reálné nebezpečí nepředstavují ruské rakety. Reálné nebezpečí představují iránské a severokorejské rakety, které se octnou v držení nedefinovaných vojenskopolitických subjektů ve střední Asii. Pár náhodných zásahů může Evropu destabilizovat a Rusko vystavit neodolatelnému pokušení. Ruská politika nemůže být tak naivní, aby tuto možnost přehlížela.
Nechci Rusko démonizovat, je to v mnoha ohledech obdivuhodná země a je dobré s ní mít korektní, přátelské vztahy. Historická zkušenost by nás ovšem měla vést k tomu, že je dobré zachovávat jistou ostražitost. A z téhož důvodu bychom v Evropě neměli zapomínat, že appeasement ještě nikdy nikomu nepomohl. Že ti, vůči nimž je uplatňován, ho považují za projev slabosti. Právem.
LN, 3.4.2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
